Jiří Paroubek

Jiří Paroubek Zdroj: Profimedia.cz

Jiří Paroubek: Jsem trochu Hus, trochu Žižka a trochu Paroubek

Poté, co jednu partaj rozvrátil, jednu málem založil a spustil další osobní web, se Jiří Paroubek znovu rozpovídal. Jako vždy to stojí za to!

 

Zaprvé je skvělá jeho argumentace, proč se známý bojovník proti parlamentnímu přeběhlictví, když se mu zrovna nehodilo, nevzdá poslaneckého mandátu za ČSSD, když už není v ČSSD a každodenně jí zhrzeně škodí. „Jsem přesvědčen, že preferenční hlasy, které jsem společně s Jiřím  Šlégrem dostal, pozitivně ovlivnily celkový výsledek ČSSD ve volbách,“ napsal Paroubek na serveru nslev21, jednom z jeho webů.

 

O tom žádná. Jenže teď už není členem ČSSD. Za rok povede do krajských i senátních voleb jinou stranu, jejíž jméno radši nezmíním; je totiž tak složité a nesrozumitelné, že bych se určitě dopustil chyby a můj severočeský kamarád Petr Benda, jenž je ještě větší kamarád Paroubka, by mě určitě zažaloval. Nicméně představte si, jak poslanec ČSSD vede předvolební kampaň ČSSD mínus! Zas to bude historické prvenství.

 

 

Vsadím se, že se Paroubek, určitě ne úplně hloupý člověk, za svou trapnou argumentaci sám nenávidí: stěží ji totiž udrží i jeho osobní web, který toho udrží hodně. Proč prostě neříct, že manželka často ráda nakupuje v Londýně i jinde v zahraničí a že to něco stojí? Přinejmenším někteří muži by mu jistě rozuměli, taky mají podobné manželky.

 

„Hus a Žižka jsou osobnosti, ke kterým mám blízko,“ prohlásil Paroubek mimo jiné v rozhovoru pro server Česká pozice.cz. Ano, samozřejmě! Chudák Jan Hus byl myslitel a reformátor, což je Paroubek taky - jen jako obvykle trochu po svém. V politice vždy myslí jen na sebe a pro to je ochoten utratit peníze všech ostatních.

 

A reformátor je ještě větší: z české politiky udělal výlevku. A taky do ní zkusil přivést takové nevyužité osobnosti jako třeba Kateřina Brožová! Na křtu jeho knih se vraždí. Kdo jiný měl koule k takovým očistným reformám? Ani Stanislav Gross.

 

 

Přemýšlím a zkouším najít podobnost se Žižkou. Snad jednookost, samozřejmě metaforicky. Paroubek se vždy choval jako jednooký král mezi slepými, navíc jako by pouze na jedno oko i viděl. A pak je tu i jistá podobnost fyzická: kam Paroubek v politice kdy vkročil, tudy jako by se prohnal jistý jednooký vojevůdce v brnění a s palcátem v ruce. Jednoduše masakr.