Proč se Václav Klaus pořád ještě nenaučil pořádně anglicky?

Křišťálová lupa | Zdroj: Reflex.czÚvodem protokolární věc: Klaus prý není na státní návštěvě, ale na soukromém protioteplovacím turné, kdy zpravidla bývá hubatější než normálně, takže jej možná chybně tituluji „prezident“. Snad mi to promine přísný šéf jeho protokolu přes bezpečnostní brány Jindřich Forejt. A zvlášť když se sám Klaus vyznal, že nedělá rozdíly mezi prezidentskými a soukromými názory; vždycky je prý starým dobrým Klausem.

 

Ale zpět k rozhovoru: coby zlobivé dítě z východní Evropy mě Klaus dost zklamal. V rámci profesní objektivity klidně přiznám, že jsem se dokonce přistihl, jak s ním místy i souhlasím; třeba když řekl, že si diskusi o klimatických změnách uzurpovali politici a nevědci…

 

Hasit, nebo nehasit? Co dělat, když hoří Národní divadlo

Archív

 

Zarazila mě ale jiná věc: Klaus, jenž rád školí ostatní z angličtiny, mluví i dvacet let po Listopadu příšernou angličtinou! Jako by do Austrálie přijel rovnou z komunistické večerní jazykovky, kde jazyky zpravidla po večerech učívali nadšenci, kteří je nikdy neslyšeli ve správné verzi.

 

Sám dobře vím, o čem mluvím: českou angličtinu jsem kdysi absolvoval několik let. Když jsem pak krátce po Listopadu vystoupil z trajektu v anglickém Doveru, říkal jsem si, proč sakra Angličané nemluví anglicky! To nikdy neslyšeli angličtinu?

 

Ekologická katastrofa: Nahé dívky znečištěné ropou

Život a styl

Nejde o formalitu. Angličtina se stále více stává jazykem světové nadnárodní elity formující globální názory. Kdo ji neovládá s aspoň přijatelným přízvukem, kvůli němuž si lidé kolem vás nezacpávají uši, a s hojně užívanými frázemi a idiomy, v nichž můžete sem tam říct i vtip a očekávat, že to za vtip budou považovat i ostatní, s čím míval coby premiér trable třeba Mirek Topolánek, zařazuje se sám do druhé ligy.

 

Microsoft Word nemluví sprostě. Řekněte NE přehnané korektnosti Billa Gatese!

Komentáře

 

Což je u ambiciózního a hubatého Klause škoda. Často si z něj sice dělám legraci, upřímně ale věřím, že intelektuální rebely, co se nebojí říct ne plnému sálu, světová elita, jež se sebou až nebezpečně často souhlasí, potřebuje. I kdyby měli sem tam jen štípnout plnicí pero.