Babišova porážka odhalila i slabinu opozice. Její lídři dělají zásadní chybu
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Opozice nevyhrála. Babiš prohrál. Volební výsledky ukázaly, že společný postup proti ANO dokáže mobilizovat voliče. Neznamená to však, že opoziční strany samy o sobě sílí.
- Místo sebereflexe přichází boj o vůdcovství. Jan Grolich přetahuje osobnosti TOP 09, Vít Rakušan se přibližuje roli lídra opozice. Strany přitom riskují, že rozbijí jednotu, která jim pomohla k úspěchu.
- Opozice stále nemá skutečného lídra. Její největší výhodou zůstává odpor části voličů k Andreji Babišovi. Pokud si strany výsledky špatně vyloží, mohou ohrozit i vlastní budoucnost.
Andrej Babiš prohrál volby. To je bez debat. Jeho hnutí se nepodařilo získat ani jeden senátorský mandát, ba dokonce ani obhájit křeslo v jemu jinak naladěném obvodu Karviná. Hnutí ANO navíc oslabilo i v komunálních volbách, ztratilo sice „jen“ 5,8 % zastupitelských mandátů, což je oproti jiným stranám poměrně dobrý výsledek, v Praze a dalších velkých městech je ale jeho propad značný.
Mohlo by se zdát, že to je začátek konce Babišovy nadvlády, někteří komentátoři už to takhle rámují. Takové čtení situace značně podporují slova samotného premiéra, který bezprostředně po volbách mluvil o katastrofě a nutných změnách uvnitř hnutí. Takto špatný výsledek jinak nejsilnější strany v zemi si jistě zaslouží hlubší inspekci a babišovci mají určitě co zlepšovat. Že by vládnoucí strana nezískala jediného senátora, se naposledy stalo Stanislavu Grossovi v roce 2004. Podle toho, co premiér řekl na povolební tiskovce, se dá čekat, že reforma hnutí v jeho pojetí půjde spíš směrem vyšší centralizace a posílení jeho už tak značného vlivu. To se dalo čekat.
Podstatně zajímavější než to, jak si Andrej Babiš poradí se svým samoděržavím, jsou pohyby na opoziční scéně. Nečekaný volební úspěch tam odšpuntoval mnohé nálady, které se dosud dařilo jakž takž držet pod pokličkou. Strany se opájí svými výsledky a to je může stát další budoucnost.
Nepřeceňovat
Vliv komunálních a senátních voleb na celostátní politiku by se neměl přeceňovat. Je lákavé z počtu nových zastupitelů dovozovat vlivy na sněmovnu a kondici velkých stran, je ovšem nutné mít na paměti, že 67 % kandidátů do komunálních voleb bylo jmenováno nestranicky a 89 % pak nemá stranickou příslušnost. Ve třetině obcí navíc byly volby pouze formalita, protože kandidovalo maximálně tolik lidí, kolik mají míst v zastupitelstvu. Pokud už byli straničtí kandidáti zvoleni a platí to hlavně pro větší města, často neměli na štítu značku té „velké“ strany, která je nominovala, ale masku lokálního uskupení, které typicky sdružuje více stran do jedné kandidátky. Velmi je to patrné například v Ústí nad Labem, Ostravě a tak dále. Takový volební úspěch by měl na stranických centrálách v Praze vyvolat spíš obavy než nadšení. Proč už za nás lidi nechtějí kandidovat? A proč, když už kandidují, tak upozadí naši značku?
Konsolidace pod jedno zastřešující uskupení se od projektu SPOLU, který v roce 2021 nečekaně porazil Andreje Babiše, opakuje jako osvědčený mustr. Funguje z mnoha důvodů. Volič si nemusí moc vybírat, netříští se síly, opoziční strany jsou si tak podobné, že je to často „prašť jako uhoď“. Funguje mobilizace proti Babišovi. To se zase prokázalo v komunálních volbách i v těch senátních. Do horní komory parlamentu se opozičním stranám ve 20 z 27 obvodů podařilo najít společného kandidáta. Tam, kde tomu tak nebylo, se první kolo odehrálo podstatně dramatičtěji, než bylo nutné.
Je důležité podotknout, že nic takového Andrej Babiš a jeho hnutí nedělá. Byť se o to snaží. Volební koalice do Senátu mu smetli ze stolu sami kandidáti.
Tragikomedie
Po volbách přišla řada na další dějství, tentokrát v duchu tragikomedie. Lídři některých opozičních stran, opojeni vítězstvím, za kterým stála především jejich jednota, začali tuto jednotu okamžitě podkopávat. Čerstvý senátní kašpárek, předseda lidovců Jan Grolich prohlásil, že kdyby teď byly sněmovní volby, tak Babiše porazí. Ano, ten Jan Grolich, jehož strana má v posledním průzkumu voličských preferencí desetkrát menší zásah, než hnutí ANO a sama by se ani nedostala do Sněmovny. Jistě, měl na mysli nějakou širší opoziční koalici. Její budoucí existenci ale nyní sám podkopává. Týden od voleb už přetáhl cirka 30 lokálních osobností TOP 09, což ve straně, která kdysi sama vznikla na lidoveckých odpadlících, vyvolalo značné pobouření. Topka je totiž, podobně jako lidovci, hluboko pod hranicí vstupu do Sněmovny.
Mezi těmi většími opozičníky se teď zase bude hrát o korunu „Lídra opozice“. Myslel by si na ni Vít Rakušan, který přesvědčivým výsledkem v těchto volbách a dobrými čísly v celostátních průzkumech aktuálně bezpečně předbíhá ODS. Preference STANu v průzkumech se pohybují kolem rekordních 18 %. Jejich jádro ale zůstává relativně nízko, podle agentury NMS je to aktuálně 4,6 %. Než se začne pasovat do role lídra, měl by si vzpomenout na svého dávného pirátského souputníka Ivana Bartoše, který se ještě v létě 2021 prezentoval coby kandidát na premiéra, aby si nedlouho poté z voleb odnesl jen čtyři poslanecké mandáty.
Opoziční strany by se volebním výsledkem ani průzkumy neměly nechat unést. Výše popsané jevy naznačují, že potřebují nějakou hlubší introspekci podstatně víc, než Andrej Babiš a jeho hnutí. Především by si pak měly odnést, že za jejich výsledky nestojí to, že by byli jeden úžasnější než druhý, ale to, že Andrej Babiš je stále pro mnoho lidí nepřijatelný. A jakmile někde vidí jeho značku, znamená to pro ně stopku. Naopak opoziční strany těží z toho, že jsou lehce zaměnitelné a volič se snadno smíří s tím, že si vybírá je všechny a ne mezi nimi. Schopnost se takto domluvit byla zatím jejich největším úspěchem. Některé z nich dosud drží při životě, a neměli by si zahrávat. Byť se to tak na první pohled nezdá, opozice nevyhrála. Babiš prohrál.
