Odpudivá lhostejnost k zabíjení ukrajinských dětí: USA se staly spolupachatelem ruského teroru
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Tragické smrti malých ukrajinských holčiček Lizy a Angeliny při ruských útocích představují symboly veškerého utrpení dětských obětí války na Ukrajině.
- Osobní a každodenní problémy se v konfrontaci s tímto mařením lidských životů a bolestí pozůstalých stávají zcela nepodstatnými.
- Za tyto dětské tragédie nesou plnou odpovědnost jak Rusko, tak i Spojené státy americké, jejichž vedení a jeho voliči dělají ze země spoluviníka ruské agrese.
Obvykle píšu texty na základě událostí a aktuálního dění, ale tentokrát je můj text založen na emocích. I když přiznávám, že v mé praxi neexistuje vůbec žádná suchá a bezcitná práce – při psaní buším do klávesnice tak ostře, že v okamžiku odeslání textu do redakce je na pokraji rozpadu.
Vzhledem ke svým novinářským zkušenostem se považuji za cynického člověka. Co jsem toho jen neviděla… teroristické útoky, katastrofy, politické vraždy, války a tak dále. Organismus nemá jinou možnost než se přizpůsobit, ale přitom je důležité si uvědomit, že to, co vidíme, není normální. Přiznávám, že i pro mě s mými zkušenostmi bylo těžké vnímat všechny ty strašné záběry a zprávy z Ukrajiny, a dokážu si představit, jak se cítili lidé s nepřipravenou psychikou… Organismus profesionálního novináře si vytváří ochrannou kůru, která pečlivě hájí to, co je uvnitř, před vnějšími vlivy. Ale v každé kůře jsou trhliny, skrz které se vnější faktory mohou dostat k jádru. Včera se tam dostaly. Našly trhlinu.
Oběti ukrajinských dětí jako symboly válečné tragédie
Skrz trhlinu v mé kůře prosákla fotografie mrtvé roční ukrajinské holčičky Angeliny, která zahynula v důsledku ruského útoku. Zemřela, když seděla v kočárku během procházky v parku se svou maminkou. Angelinina maminka později zemřela v nemocnici. Jako matka mohu říct, že jsem vlastně ráda, že tato žena nemusela prožívat bolest ze ztráty dítěte. V zásadě když vidíš takové obrázky, uvědomíš si, že tvé problémy jsou taková maličkost. Vždyť tvoji blízcí jsou po tvém boku a ty je můžeš obejmout a v tu chvíli je ti úplně jedno, jaké jsou ceny paliva, kolik stojí potraviny a další věci.
Vzpomínám si, že když válka teprve začala, bylo tolik úmrtí, že slzy nestačily zaschnout, tehdy jsem si jako symbol všech dětských úmrtí na Ukrajině vybrala Lizu z Vinnycje. Její smrt na mě zapůsobila stejně silně jako smrt malé Angeliny. Čtyřletá holčička Liza zahynula při ruském raketovém útoku, když se vracela s maminkou od logopeda. Zatímco její maminka ležela v nemocnici, Lizin otec a četní příbuzní plakali nad malou rakví a my jsme plakali, když jsme se na ně dívali.
Lizina maminka Irina vyprávěla, že bez dcery už nechtěla žít: „Proč, proč jste mě zachránili?“ ptala se lékařů. „I kdybychom zničili celé Rusko, naše blízké nám to nevrátí,“ zdůrazňuje maminka Lizy. „Kdybychom zničili Rusko, už by nikoho nezabilo,“ dodávám já. A když se mi někdo snažil předkládat argumenty ve prospěch Ruska, říkala jsem: „Liza z Vinnycke.“ Někdo se zeptal: „Kde jste byli těch osm let?“ a já odpověděla: „Liza z Vinnycke.“ Moje mysl nepřijímala žádné argumenty, které by ospravedlňovaly zabití čtyřleté holčičky. Na Ukrajině samozřejmě zemřely stovky dětí, ale pro mě všechny ztělesňují jeden jediný obraz.
Spoluvina USA a politická odpovědnost za válku
Co se ale včera změnilo? Zdá se, že moje kůra je dost silná, posilovala se pět let a předtím se budovala mnoho let. Ale pochopila jsem, co se změnilo. Zatímco dříve jsem za smrt Lisy z Vinnycje a dalších ukrajinských dětí vinila pouze Rusko – upřesním, že ne Putina, ale právě Rusko –, za smrt Angeliny viním nejen Rusko, ale i USA. Upřesním, že ne jen Trumpa, ale USA. Amerika se otevřeně stala spoluviníkem terorismu a vinu za to nesou nejen prezident Spojených států, ale i občané.
Připomenu, že Trump se dostal k moci díky svobodným demokratickým volbám, to znamená, že většina Američanů dala svůj hlas Putinovu příteli. A když vidím, jak Trump říká, že mu „Rusko v otázce Ukrajiny vyhovuje“, chápu, že mluví jménem většiny, která ho volila. A je mi naprosto jedno, že teď začali křičet a obviňovat ho z toho, že nesplnil své předvolební sliby. Stejně jako se Rusové zlobí na Putina, protože stále nedokáže porazit Ukrajinu, tak i Američané, kteří volili Trumpa, se zlobí, že nedokáže porazit Írán a vyřešit problémy s cenami.
A stejně jako Rusové nesou odpovědnost za válku na Ukrajině, tak i Američané nesou odpovědnost za to, že jejich vláda udělala z jejich země spoluviníky terorismu. Někteří Američané mohou křičet, že hlasovali pro Harrisovou, že celý život volili výhradně demokraty – na tom už nezáleží. I v Rusku byli lidé, kteří chodili na Navalného shromáždění a nikdy nevolili Putina, ale jaký to má smysl, když nakonec jedna země začala válku a druhá jí v tom pomáhá. Hlava státu je odrazem většiny. A pokud v tomto odrazu vidíte něco odporného, hladového a žíznícího po krvi, znamená to, že i většina je stejná.
Vůbec mě nedojímají, neinspirují ani ve mně nevzbuzují naději všechny ty výkřiky o tom, jak se Američané v Trumpovi zmýlili, že je oklamal, že sliboval jedno a dělá něco úplně jiného. Ti, kdo mají oči, viděli vše už během jeho prvního prezidentského období, viděli jeho reakci na porážku proti Bidenovi. Navíc i Kamala Harrisová během debat otevřeně prohlašovala, že se Trump zcela podřídí Putinovi. Pokud jim na těchto varováních nezáleželo, pak nám teď nezáleží na jejich argumentech.
Výsledkem je, že se Trump podřídil Putinovi a celou Ameriku si podložil pod sebe. Angelinu zabilo nejen Rusko, ale i Amerika, která každý den vyzývá Ukrajinu, aby kapitulovala a přijala podmínky diktátora. A pokud jsem měla a mám trvalý pocit odporu k ruským okupantům a ke všem, kdo je podporují, pak se ve mně nyní stejný pocit objevuje při zmínce o Trumpovi a o všem, co se říká pod heslem MAGA. A nevím, jaký zázrak by Amerika musela vykonat, aby ve mně tento pocit utichl.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
