Čeští spořílci brzdí vlastní růst: Na výplatě sice víc, ale strach z utrácení trvá
Na první pohled to vypadá jako dobrá zpráva. Průměrná mzda v Česku v letošním prvním čtvrtletí překročila 50 tisíc korun hrubého a reálně po odečtení inflace vzrostla o více než šest procent. Domácnosti mají víc peněz než před rokem a mzdy dál porostou. Přesto se ekonomika zvedá jen opatrně a maloobchodní tržby nijak zvlášť nezrychlují, výdaje domácností rostou pouze kolem čtyř procent.
Nákupy jsou sice dále motorem růstu ekonomiky, ale pokud by lidé byli ochotni utrácet víc, mohli bychom růst i rychleji než kolem dvou procent ročně.
Začalo to covidem
Důvod, proč to tak není, je prostý. Češi si větší část příjmů odkládají stranou. Míra úspor domácností se už řadu let pohybuje kolem 20 procent. Z každé vydělané tisícikoruny si tedy průměrná domácnost nechá přibližně dvě stovky stranou. V celé EU činí průměr úspor zhruba 13–14 procent. Což byla také úroveň spoření Čechů před covidem. Za pandemie lockdowny a zavřené obchody a restaurace s omezením cestování a rostoucím strachem z budoucnosti vedly Čechy k usilovnému spoření. A už nás to nepustilo.
Spolu s Němci, kteří šetří také 20 procent příjmu, patříme k největším spořílkům kontinentu. A evidentně to není jen dočasný výkyv. Vysoká míra úspor u nás přetrvává už několik let a ani solidní růst mezd v poslední době ji výrazně nesnížil. Na jedné straně tak dnes rostou mzdy a domácnosti mají víc peněz. Na druhé straně lidé stále hodně spoří a ekonomika roste jen zvolna. Vzniká paradox, který každý cítí: Na výplatě mám víc, ale stejně mám pocit, že si nemůžu moc dovolit utrácet.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
