Investice do stárnoucí populace si vyžádají desítky miliard. Tuší Babiš se Schillerovou, kde je seženou?
Česká populace stárne a armáda seniorů se neustále zvětšuje. Toto konstatování samo o sobě není žádnou novinkou. O tomto problému se ví i hovoří hezkou řádku let. Potíž je však v tom, že vše zůstává jen u řečí a následná potřebná reakce stále nepřichází.
Každým rokem se přitom situace stále více zhoršuje a potenciální účet za její řešení se zakulacuje. Například z nedávno zveřejněné studie o dlouhodobé sociální péči, kterou pro Asociaci poskytovatelů sociálních služeb zpracovala poradenská společnost Deloitte, vyplývá, že do dlouhodobé péče o seniory by bylo kvůli stárnutí potřeba do roku 2035 investovat alespoň – neboť jde o základní realistický scénář - 70 miliard korun. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka se chystá celou problematiku zmapovat a pak se pustit do diskuse se zainteresovanými subjekty. Není už situace zmapovaná dostatečně a nemělo by se spíš přistoupit k činu?
Už nyní samotné roční reálné náklady systému na péči o lidi nad 65 let činí 80 miliard korun a během následujících deseti let by jen tato „základní“ částka měla vzrůst na 137 miliard korun. Zatímco v roce 2024 potřebovalo péči asi 82 500 lidí nad 65 let, v roce 2035 by jich mohlo být 155 300. V roce 2024 nabízely domovy pro seniory 76 tisíc lůžek, poptávka přitom byla podstatně vyšší a činila 121 tisíc osob. Podle výše zmiňovaného „základního“ scénáře by mohlo do roku 2035 přibýt 35 tisíc nových míst za 70 miliard korun. O investice by se podle analytiků Deloitte podělil veřejný a soukromý sektor.
Deloitte přinesl i další scénář. Podle něj by celková poptávka mohla činit i 171 tisíc lůžek. Pokud by se péče měla poskytovat jen v domovech, bylo by potřeba 120 000 nových lůžek za 240 miliard korun. Další rostoucí položkou jsou senioři, kteří využívají terénní služby. I jejich počet stabilně narůstá, stejně jako nároky na množství lidí, kteří o ně mají pečovat.
Když se podtrhne a sečte, v následujících letech tu vyvstane obrovská masa dalších seniorů, o které bude potřeba se postarat. To vše bude polykat astronomické sumy nejen ze stáního rozpočtu. Experti ministerstva práce a sociálních věcí proto dostali za úkol do konce roku, nejpozději v první polovině roku příštího přijít s variantami financování dlouhodobé sociální péče v budoucích letech. Podle ministra Aleše Juchelky je jasné, že se chod celého systému neobejde bez příspěvků soukromníků. To zní od zástupce strany, která slibovala všechno všem a zadarmo, skoro jako kacířství.
I zde se opět projevuje a ještě více projeví hendikep neexistence důchodové reformy v Česku. V tomto případě je potřeba ukázat na vládu Bohuslava Sobotka, ve které ČSSD, ANO, ale i KDU-ČSL torpédovaly důchodový systém, který zavedla vláda Petra Nečase. Obdobně jako slon v porcelánu se chová stávající vláda Andreje Babiše, která demontuje téměř vše, co zde prosadila vláda Petra Fialy. Tedy s výjimkou toho, že nedoplatí penzistům nižší valorizace penzí, na které je tolik lákala před volbami.
Stárnutí populace není katastrofa a ani zločin těch lidí samotných. Hrubou chybou státu však je, že se na to nepřipravil a teď už je hasí nebo bude hasit vznikající požáry. Potřeba se postarat o seniory – a to jak prostřednictvím lůžek, tak i například formou denního stacionáře – je i velkou výzvou pro jednotlivé obce a města. Letos na podzim se konají komunální volby a v nich může být zajištění péče o seniory v jejich různých podobách jedním z hlavních volebních taháků.
Nicméně hlavní zátěž stárnutí obyvatelstva ponese na svých bedrech stát. A proto je dobré už nyní se ptát premiéra Andreje Babiše nebo ministryně financí Aleny Schillerové, jak hodlají danou situaci řešit a kde na to vezmou peníze. Když prezident Petr Pavel vetoval zákon rozvolňující rozpočtová pravidla, oba spustili povyk, že prezident vetuje hospodářský růst a investice do infrastruktury či obrany. O tom, že by si ve svých úvahách vzpomněli na seniory a stárnutí populace, však nezaznělo ani slovo.
Místo toho, aby vláda mobilizovala zdroje z ekonomiky, tak jen hledá způsob jak ulevit vybraným skupinám obyvatel, například právě i seniorům prostřednictvím slev na jízdném. V těchto případech však jde o desítky či stovky korun měsíčně. Měli by to přitom být právě aktivní senioři nebo lidé, kteří do penzijního systému vstupují, kteří řeknou vládě, že tyto milodary nepotřebují a že by vláda měla systémově řešit celý systém, tedy i situace, kdy už jejich rodiny v budoucnu nebudou schopny zajistit jejich pravidelné denní životní potřeby a bude nevyhnutelné do péče o ně přizvat stát a jeho odpovídající sociální složky.
