Očista Okamurovy SPD v režii vnitra: Cenou za klid ve vládě je slepota vůči radikálům
Ministerstvo vnitra po průtazích vydalo zprávu o extrémismu mapující jeho vývoj v roce 2025. Je z ní patrné, že příslušné odbory na resortu přijímají novou perspektivu. A ta, stejně jako každý otřes s dopadem na metodiku vyvolává otázky. Jedná se jen o snahu přesněji zachytit nejnovější trendy, nebo je na vině vládnutí s SPD?
Výroční zpráva o extrémismu, kterou zpracovává bezpečnostní odbor na ministerstvu vnitra na základě odborných podkladů, neprocházela v posledních letech vládou bez povšimnutí. Sílící vliv SPD Tomia Okamury, která byla dříve v dokumentu zmiňována v souvislosti s výroky o migraci nebo islámu, z ní udělal předmět politického boje.
Okamura už dříve zařazení své strany do zprávy kritizoval, dokonce se kvůli tomu soudil. Některá z justičních líčení pokračují dodnes, což je s největší pravděpodobností důvod, proč se vydání nové zprávy, která mapuje loňský rok, protáhlo do léta. Něco podobného se totiž stalo už dřív. Někdejší ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD byl už v roce 2018 nucen zprávu vydat se zpožděním. Tehdy totiž Pražský hrad, který obýval Miloš Zeman, v připomínkovém řízení požadoval SPD ze zprávy vyjmout.
Politické tlaky dlouho k ničemu nevedly, SPD ve zprávě chybí poprvé až nyní. Jako první a bezprostřední se nabízí vysvětlení, že dochází k politickému ovlivnění. To by mohlo být dané tím, že je Okamurova partaj nyní ve vládě. Souběžně se ale projevuje předběžná opatrnost samotného resortu, protože v některých dřívějších rozhodnutích – naposledy koncem června – daly soudy současnému předsedovi sněmovny za pravdu. Justici se nelíbilo, že se vnitro neřídí vlastní definicí extrémismu, když SPD do zprávy zařazuje. A to je určitě relevantní námitka, kterou nelze přejít mávnutím ruky.
Může nás totiž ihned napadnout, jak vlastně ministerstvo s pojmem „extrémismus“ pracuje a kdo se do jeho definice vlastně vejde. Už z politologického hlediska je jeho užívání mnohými kritizováno. Co když se nějaká myšlenka, která ze své podstaty útočí na demokracii, stane mainstreamovým pohledem? Jak moc v extrému, na okraji vlastně je? Téhle akademické debatě a možnému metodologickému zpřesnění se vnitro dlouhodobě vyhýbalo a rozuzlení nepřichází ani teď.
Zprávu tradičně tvořily tři hlavní pilíře. Ten první popisoval aktivity s dobře identifikovatelnou ideologickou afiliací. Ty byly nejčastěji spojené s extrémní pravicí a levicí, a tedy s politickými hnutími a stranami, které tyto proudy reprezentují. Druhý pilíř tvořily činy jednotlivců nebo menších nenávistných skupin. Ty byly zpravidla hůř organizované, daly se dohromady při útocích na menšiny, v posledních letech se k nim přidala i dezinformační média. Třetí pilíř byl statistický. Jednalo se o výčet trestných činů souvisejících s nenávistí.
Jedním z možných vysvětlení toho, proč SPD ve zprávě není, také je, že zpráva jednoduše pracuje se slábnoucím vlivem zmíněného prvního pilíře. Už roky poukazuje na to, že vliv „tradičního extrémismu“ ve společnosti uvadá. To vedlo k úvaze, že věnovat prostor popisu ideologií už nemá smysl.
Je na místě se ptát, jestli je tento způsob hodnocení legitimní. Šovinismus a nacionalismus změnily svou podobu, všude po Evropě se však myšlenky dříve nepřijatelné spíš stávají součástí mainstreamu. V Rakousku se už desetiletí čile vládne s postfašistickými Svobodnými, na Slovensku, v Polsku, v Itálii, ve Švédsku, Finsku, Estonsku nebo USA takové strany vládly nebo vládnou, v Německu, Francii a Británii si dost možná brzy na moc sáhnou. V České republice se strana, jejíž představitelé během tzv. migrační krize sdíleli pódium s otevřenými antisemity požadujícími popravy vlastizrádců, stala součástí vládní koalice. To jako výchozí stav pro mapování extrémismu skutečně není ideální. A prosté vyškrtnutí této strany ze zprávy je tak dost možná nejjednodušším řešením.
Ideově podmíněný extrémismus však mrtvý není. Jen je pro více lidí přijatelný, což nás vrací k limitům toho, jak se tento pojem dlouhodobě chápe. Mnohem přesnější by bylo mluvit o radikální pravici nebo radikální levici. Nedostatkem argumentace současného politického obsazení resortu vnitra ale je, že právě podkapitoly o radikální pravici a radikální levici byly součástí reportu pokaždé. Jinak řečeno: vnitro dlouhodobě extrémismus chápe zjednodušeně a spojuje s ním konkrétní ideologie. Ty nikam nezmizely, pořád mají své politické reprezentanty, pořád mají své příznivce. Nedokážou sice přijít s ničím originálním, až na výjimku rozpuštěné Dělnické strany tu ale pořád někde jsou.
Vnitro se tak vzdalo toho, popisovat nejen aktivity SPD, ale také Dělnické strany sociální spravedlnosti, antisemitské Národní demokracie nebo malých rigidních komunistických stran. Tím se trochu přibližuje přístupu zpravodajských služeb, které v České republice obvykle nepopisují celé stranické aktéry jako extrémní, pracují s širšími jevy. Právě ve snaze spojit s extrémními výroky nebo politikou strany ale tkvěla výsada, originalita této zprávy, kterou vnitro vydává každý rok. A nyní se jí dobrovolně vzdává.
Nebylo by ale spravedlivé tento krok jen kritizovat. Že totiž „tradiční“ extrémismus vyklidil pole nové antisystémové scéně, to je rozhodně pravda. Ta s covidovou pandemií převzala otěže. Protesty na Václavském náměstí toho byly dostatečným dokladem, začaly jako iniciativa, která nebyla s konkrétními stranami spojená. Strany si tu nicméně své místo později našly také. To, že slaběji organizovaná hnutí sílí po celé Evropě, je ale fakt, pro řadu příznivců je tato forma jednoduše přístupnější než být členy politické strany. Ve zprávě je ale určitě prostor tento jev přesněji popsat, už několik let se opakují podobné fráze.
Zpráva také zcela správně věnuje více prostoru online radikalizaci a jejím novým formám. I její podoba se mění a část scény je skutečně volněji spojena s „tradičními“ ideologiemi. Proč? Protože organizovaná hnutí spojená rasismem, neonacismem nebo odporem proti bohatým je snazší odhalit. Americké zpravodajské služby i Europol poukazují na strmý nárůst „nihilistického extrémismu“ – myšlence, že na žádném životě nezáleží. Jedná se o čiré, bezmyšlenkovité násilí. V zahraničí ve jménu této myšlenky vraždili někteří školní střelci. Je třeba mu věnovat zvýšenou pozornost. Umělá inteligence pak nemění tolik samotnou podstatu, ale spíše formu propagace.
Jenže – snaží-li se reportování ze strany vnitra zachytit nejnovější trendy, některé z nich trestuhodně opomíjí. Ve zprávě nenajdeme nic třeba o rozšiřování manosférických komunit, které i na masově užívaných sociálních sítích lákají mladé muže. A chybí i zmínka o mezinárodní síti identitářů požadujících „remigraci“, tedy násilné vysídlení cizinců z evropských zemí. Obě hnutí sílí, obě jsou myšlenkovými pokračovateli extrémní pravice. A sílí navzdory tomu, že teze o oslabování „tradičního“ extrémismu platí.
Už z jiných aktivit současné vlády je patrné, že právě radikalizaci mládeže bude věnovat zvýšenou pozornost. Před několika týdny se premiér Babiš účastnil konference, která se zabývala především herním prostředím a motivací těch vůbec nejmladších k provádění násilných činů. Tento fenomén je potřeba mít na zřeteli a vše nasvědčuje tomu, že současná koalice toto nebezpečí nepodceňuje.
Jinak bohužel ale vzhledem k obsazení současné koalice otázky ponechává bez podrobnější analytické odpovědi. To, s jakým skutečným záměrem se zpráva obsahově posunula, totiž ví ministr a zaměstnanci ministerstva vnitra. Byl to politický tlak? Pokud ano, co ze zprávy zmizí příště? Měli bychom být obezřetní. Informování o extrémismu totiž z podstaty odráží to, jak vnímáme bojeschopnost demokracie.
