Co se odehrálo ve stínu summitových turbulencí? Čistky, utrácení a legislativní chaos
Domácí turbulence kolem summitu NATO v Ankaře a pokračující válka premiéra Andreje Babiše a ministra zahraničí Petra Macinky s prezidentem Petrem Pavlem mají vedlejší efekty. Odvádějí pozornost od jiných událostí, které budou mít zásadní dopady na ekonomiku a život společnosti.
Premiér Babiš nesnáší potupné prohry, ať už v prezidentské volbě, tak po zásahu Ústavního soudu, který si „jen“ vynutil dodržování ústavních zvyklostí při cestách na summity NATO. Ačkoli by se zdálo, že by se mohla rozjitřená atmosféra po summitu uklidnit, naopak se spíš zahušťuje.
Šéf ANO odmítá prezidentovy výzvy k uklidnění situace, neustále na něj útočí a nepodloženě osočuje z ostudy či trapnosti. Totéž Macinka. Oba pokračují v nevybíravé kampani proti politikovi, který má dnes dvojnásobně vyšší podporu než vláda. Je to odpudivý komunikační styl, nápadně připomínající mediální strategii čelné postavy Trumpovy sekty MAGA Steva Bannona zaplavit informační prostor balastem, provokacemi a plejádou emotivních útoků na oponenty. Cílem tohoto systému je otrávit a znechutit nejen nepohodlné politiky a média, ale i část veřejnosti, která nemá nervy na svět věčných vulgarit a demagogie.
Nekontrolované zadlužení
Na druhé straně je to metoda, jak zakrýt jiné souběžné kontroverzní kroky a návrhy. Nejzásadnější dopad může mít přijetí zákona uvolňujícího rozpočtová pravidla vládními poslanci po vrácení Senátem, který patrně skončí u Ústavního soudu.
Nejsilnější kritiku vyvolává možnost vlády utrácet až deset procent státního rozpočtu bez souhlasu sněmovny a zvyšovat výdaje na obranu a strategické stavby, především dopravní a vodní infrastrukturu, nad schválené výdajové rámce rozpočtu do roku 2036.
Podle analýzy Národní rozpočtové rady by tyto výjimky mohly dosáhnout až 200 miliard korun výdajů mimo státní rozpočet, jež by snižovaly rozpočtové schodky jen opticky, nikoli reálně. Kritici z řad opozice a ekonomické sféry varují, že se tím otvírají stavidla nekontrolovaného zadlužování.
Tento krok může Česko zařadit mezi rozpočtově nezodpovědné země, prodražit dluhovou službu až na 200 miliard korun ročně koncem volebního období a ochladit dosavadní důvěru mezinárodních institucí a investorů. Ministryně financí Alena Schillerová tyto obavy odmítá. Konsolidovat se prý bude později, ale věřit se jí vzhledem ke zkušenostem a výdajově expanzívnímu programu vlády příliš nedá.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
