Jefim Fištejn: Íránci vítěze války v Zálivu znají. A vědí, že oni to nejsou
Na centrálním veřejném prostranství Teheránu na náměstí Palestiny režim ajatolláhů obnovil nesmrtelný pomník poškozený během poslední války – písečné hodiny odpočítávající dobu, která zbývá židovskému státu do úplného zániku. Pomník má podobu šesticípé hvězdy, která se neodvratně osypává do písku, až definitivně zmizí ze světa. Stát se to má podle propočtů íránských učenců přesně do 15 let od nynějška. Je v tom známka nově nabyté velkorysosti – na pomníku před válkou bylo Izraeli dopřáno tak maximálně ještě 10 let. Poslední válka v Zálivu je donutila ortel trochu odsunout. Pro větší věrohodnost.
Připomnělo mi to obrázek z dětství: na hlavním náměstí města, kde jsem se narodil, se tyčila masivní zeď, na níž se dal číst bodrý apel „S neutuchajícím nadšením se jako jeden muž vrhneme do plnění závěrů… sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu!“ Stavba byla bytelná, na věčné časy, jen ten otvor před slovem „sjezdu“ býval každé čtyři roky vyplněn odpovídající číslicí další v řadě: 12, 13, 14 atd. podle toho, který sjezd se zrovna konal. Řadové číslovky a závěry sjezdů se měnily, avšak do jejich plnění se pracující vždy vrhali jako jeden muž s neutuchajícím nadšením. Nikomu nevadilo, že názorná pomůcka nadobro zabíjela jakékoli nadšení svou nebetyčnou idiocií.
Existuje kategorie nepoučitelných jedinců náchylných symbolům totality věřit víc než nezpochybnitelným faktům. Pro ně ve válce s Íránem utržil Izrael potupnou porážku a může začít „stříhat metr“, tj. odpočítávat čas zbylý do svého zániku. Ostatně to platí i pro všechny další války, které židovský stát v poslední době vedl, v Gaze a v Libanonu. Všude hanebně prohrál, poněvadž nedosáhl cílů, které si nikdy nekladl. Kupříkladu nedosáhl slavnostního podepsání kapitulace s Hamásem. Partyzánská hnutí – a teroristická organizace je variantou partyzánského hnutí – nikdy řádně nekapitulují, jednoduše mizí ze scény, rozpouštějí se ve zbytku obyvatelstva. Velmi zřídka se stává, že by taková tlupa organizovaně skládala zbraně proti podpisu o převzetí, spíše si je schová pod postel pro strýčka příhodu.
Jak je to tedy s onou vojenskou porážkou, kterou protivníci uštědřili Izraeli tentokrát? V Pásmu Gazy Izraelci kontrolují hodně přes polovinu celkové rozlohy enklávy. Nedávno velení nařídilo vojsku dále rozšířit kontrolu tak, aby zahrnovala 70 % území Pásma místo dnešních 60 %. Bojovníci Hamásu tráví svůj životní čas ve stejných krysích děrách, kde měla podle jejich původních plánů být držena izraelská rukojmí. Jejich ruční zbraně jsou jim dobré leda tak na vzájemné zabíjení, jakmile vystrčí nos na denní světlo, jsou bez milosti odstřelováni. Ztratili přísun všeho potřebného, a co je důležitější, jejich boj ztratil jakýkoli smysl a cíl. Přišli o veškeré vojenské vedení a za poslední půlrok nedokázali vystřelit směrem k Izraeli ani jednu raketu. Izrael zřídil miliardou šekelů vybavený útvar, který má za cíl systematické vymýcení všech ještě zbylých teroristů, kteří se podíleli na genocidním vpádu Hamásu na izraelskou půdu 7. října roku 2023. Dá se se značnou mírou jistoty předpovědět, že budou dopadeni a zneškodněni do posledního pěšáka. Již dnes vědí, že žijí na dluh.
V Libanonu armádní jednotky obsadily jih země až k řece Lítání, vztyčily bílo-modrou vlajku s Davidovou hvězdou nad křižáckou pevností Beaufort, jež vévodí celému regionu, a přitom Izrael vede ve Washingtonu přímá jednání se zástupci bejrútské vlády o tom, jak má odzbrojit podzemní hnutí Hizballáh. Všimněte si: teroristická organizace není více vedoucí silou země, jednání se vedou o tom, kdo a jak ji má odzbrojit. Přímá jednání z očí do očí se v diplomacii zpravidla rovnají faktickému vzájemnému uznání. Spor se dávno nevede o to, zda Izrael má právo na existenci, nýbrž o to, zdá Hizballáh má právo na existenci v Libanonu a zda samotný Libanon má šanci jeho přítomnost na svém území přežít.
Řeči o tom, že Izrael prohrál svůj válečný střet s Íránem, jsou to nejstupidnější, co lze v této souvislosti slyšet. Stalo se nebývalé: před očima celého ohromeného světa vymazal Izrael celou vojenskou, politickou a vědecko-technologickou špičku tohoto státu, zničil vojenskou infrastrukturu, destruoval jaderná zařízení, aniž by ztratil jediné letadlo, jediného vojáka. Je to zásah nebývalé úspěšnosti, který budou nepochybně studovat na všech vojenských katedrách světa.
Uvedu drobnost, která naznačuje, jak v samotném Íránu vnímají účinnost poskytnuté lekce. Nehledě na Trumpem vyhlášené zastavení palby, které je porušováno jak na běžícím páse, poněvadž režim ajatolláhů vesele ostřeluje tu americké základny v sousedních zemích, tu válečné lodě v průlivu, Írán si za celou dobu od vyhlášení příměří netroufl vypustit jedinou raketu směrem k Izraeli. Dokonce teheránští šílenci dobře chápou, že Izrael jen čeká na dobrý důvod, aby mohl zopakovat svůj husarský kousek.
Jsem docela zvědav, kolikrát budou Íránci renovovat pomník na náměstí Palestiny a kolik času v novém provedení nechají Izraeli na dožití. Takových porážek jen houšť a větší kapky, řekl by Izraelec, kdyby uměl česky.
