Je jedno, zda na summit NATO pojede Pavel nebo Babiš. Problémem je, že Česko léta neplní alianční závazky
Nejmenování Filipa Turka ministrem nás bude pronásledovat ještě dlouho. Jedním z jeho důsledků jsou spory vlády s prezidentem Petrem Pavlem, přičemž na válečné stezce s hlavou státu vidíme především Motoristy. Toho využívá ke svému prospěchu i premiér Andrej Babiš. Ten teď společně s ministrem zahraničí Petrem Macinkou a ministrem obrany Jaromírem Zůnou potvrdili, že na červencový summit NATO do turecké Ankary pojedou oni tři. Místo prezidenta, který na těchto schůzkách obvykle Česko zastupoval. Problémem ale není složení naší delegace, ale to, že dlouhodobě neplníme závazky vůči NATO.
Jeden z nejvýznamnějších aliančních závazků Česka, které se označují jako Capability Targets (do češtiny je překládáme jako cíle výstavby schopností), vznikl už v roce 2017. Byla to výstavba těžké brigády. Termín splnění? Rok 2025, maximálně leden 2026. Prošvihli jsme to. A naše vlády i ministerstvo u toho lhaly. Od začátku totiž bylo jasné, že jsme dali slib, který můžeme těžko splnit. Přesto byl tento alianční cíl zahrnut do českých strategických dokumentů. Jedním z nich byl Dlouhodobý výhled pro obranu 2035, který v roce 2019 vypracovalo Ministerstvo obrany. Tehdy byl premiérem Andrej Babiš. Dnes vojenští experti říkají, že brigádu se možná podaří dobudovat až po roce 2031. Máme tomu věřit? Spíše ne.
Mezitím v červnu 2025 přijaly na summitu v Haagu země Severoatlantické aliance nové závazky, které reagují na výrazné zhoršení globální bezpečnostní situace v posledních letech. Ty budou finančně i jinak ještě náročnější. Některé z aliančních závazků jsou tajné, takže je nemůžeme podrobně rozebrat. Ale odborné odhady tvrdí, že aby Česko splnilo závazky z roku 2025 (přitom nesplnilo ani ty z roku 2017), tak potřebuje navýšit počet vojáků o 7500 osob a obranné výdaje by se musely dostat nad 3 procenta HDP. Je reálné tato čísla splnit? Možná ano, ale kdy to bude? V případě těch tří procent za pět či za deset let? To už ale na nás padnou nové závazky…
Velkou zátěží u toho všeho je, že odhadovaný kumulovaný dluh na obranu činí v České republice kolem 750 miliard korun. Letošní rozpočet ministerstva obrany je 154,8 miliardy. Je tedy čirou fikcí, aby se nahromaděný dluh nějak srovnal.
Léta jsme také nebyli schopni plnit závazek dávat dvě procenta HDP na obranu. Pořád se o tom hovoří a dál, a dál se vymýšlejí nejrůznější finty, aby to Česku podařilo splnit.
O mýtických dvou procentech HDP se přitom začalo hovořit už na summitu NATO v Praze v roce 2002. Skutečný formální závazek států Aliance vynakládat na obranu minimálně dvě procenta svého HDP byl ale přijat na summitu ve velšském Newportu v roce 2014. Mimochodem tehdy českou delegaci vedl prezident Miloš Zeman, byl v ní i ministr obrany Martin Stropnický (za hnutí ANO) a tehdejší náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Jenže Česko poprvé splnilo s odřenýma ušima zmíněná dvě procenta až v roce 2024. Podle výroční zprávy NATO to bylo 2,08 procenta. A loni těsných 2,01. Aby se to ale vůbec stalo, tak se do výdajů na obranu započítaly i věci, které s ní ve skutečnosti souvisí jen vzdáleně či vůbec.
Nejnižší výdaje na obranu v poměru k HDP vykázala samostatná Česká republika v letech 2014, 2015 a 2016. Tehdy to bylo jen kolem jednoho procenta, dokonce i pod ním. Ministrem financí, pod jehož vedením se připravoval státní rozpočet, byl v těch letech Andrej Babiš. Priorita to pro něj a pro tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD) rozhodně nebyla. Na to v případě Babiše nesmíme zapomínat ani dnes, protože kolem letošního státního rozpočtu na obranu panují opět velké rozpaky.
Ministerstvo obrany má plánovaný rozpočet na letošní rok 154,79 miliardy korun. To odpovídá jen 1,75 procentu HDP. Podle vývoje ekonomiky by to mohlo být na procenta i o trošičku méně. Aby se zatím alespoň fiktivně před NATO obhájila dvě procenta, tak v jiných kapitolách rozpočtu je dalších 30 miliard, které prý mohou být následně NATO uznány jako obranné výdaje. Třeba 19,6 miliardy na dopravní stavby. Jenže ekonomové říkají, že to Aliance pak uznat nemusí. Největší kritici rozpočtu tvrdí, že to uznáno určitě nebude a my opět dvě procenta HDP nesplníme. Na to už vládu upozornil i americký velvyslanec v Praze a jeho kolega působící u NATO v Bruselu.
I pokud by se rozpočet obrany udržel na dvou procentech, tak podobné číslo zejména v příštích letech nebude stačit. Podle interních zdrojů z armády by se některé větší projekty musely začít kolem roku 2029 začít omezovat.
Trvalé neplnění některých závazků a čachrování kolem dvou procent HDP na obranu se tak budou komukoli z Česka na letošním summitu NATO v Turecku vysvětlovat velmi těžko. Pokud tedy někdo nechce vyloženě lhát. Premiér Babiš se to rozhodl vzít na sebe, prezidenta na summitu odmítá. Vymýšlet si předseda vlády umí dobře, to známe. Jenže tentokráte narazí v Ankaře na Donalda Trumpa, který kvůli spojencům v NATO zuří. Říká, že Americe nepomáhají, když to potřebuje a že neplní ani své závazky. Pak se mohou Babiš, Macinka a Zůna ocitnout v situaci, že budou ještě rádi, kdyby tam byl místo nich Petr Pavel. Ovšem celou pravdu o tom, co se stane za zavřenými dveřmi summitu, se nedozvíme. Uslyšíme spíše fabulace. Takže budeme muset počkat a za rok pečlivě počítat každou korunu a sledovat, jak to dopadlo. Zkušenosti z minulosti jsou ale někdy tristní.
