Zadrátovaná krajina: Novela stavebního zákona výrazně omezí volný pohyb v české přírodě
Milovníci procházek českými luhy a háji čelí v posledních letech stále se snižující prostupnosti naší krajiny v podobě ohrazených pastvin, dopravních a jiných sítí i nově vznikajících objektů, nejen na zemědělské a lesní půdě. Připravovaná novela stavebního zákona přitom současný stav, také na úkor ochrany přírody, v mnohém ještě zhorší.
Vzdálení úředníci
Souvisí to i s nejčastěji kritizovaným úmyslem novely na centralizaci stavebního řízení v budoucím Úřadu rozvoje území. Má zahrnovat současných 626 stavebních úřadů ve 14 krajích. V praxi to však znamená riziko neznalosti lokalit, kde budou nové stavby realizovány, kam úředníci z kraje do detailů nedohlédnou a spíš se budou řídit zautomatizovanými postupy z centra. Což omezí možný rozvoj venkova na základě místních specifik a omezí také intenzitu komunikace lokálních nevládních organizací mezi sebou, neboť společný tlak na regionální projekty bude narážet na státní Úřad rozvoje území, který bude disponovat větší silou.
Novelou stavebního zákona se navíc otevírá snazší možnost stavět velké developerské projekty, kvůli nimž bude možné vyvlastňovat vhodné – například zemědělské – pozemky. A sníží se i ochrana lesa. Dnes se do vzdálenosti do třiceti metrů od lesa nesmí nic stavět, možné jsou jen výjimky po souhlasu orgánů ochrany lesů, těm by ale mělo být odebráno právo veta.
Omezení turistiky
Stále více zastavěná a zadrátovaná krajina přitom omezuje pěší turismus, který je v budování vztahu člověka k přírodě důležitým a žádoucím předpokladem, zvyšuje rovněž náklady na zemědělské hospodaření v chovech hospodářských zvířat. Zde jde především o to, do jaké kategorie bude spadat ohrazení pastvin. Přístup stavebních úřadů v tom dosud nebyl jednotný, podle některých šlo o stavby, podle jiných zase ne. Vyřešit by to sice měla již publikovaná metodika ministerstva pro místní rozvoj, podle níž by mobilní ohradníky a takzvané košáry stavbami být neměly, u ohrazení v podobě kůlů a čehokoli stabilně spojeného se zemí ale stále záleží na posouzení stavebního úřadu, zda je to stavba.
Statut stavby pak logicky vyžaduje vyšší byrokracii a vyšší náklady, a také proto zejména menší zemědělci navrhují, aby bylo možné v režimu „ne-stavby“ budovat i nové chmelnice, malé přístřešky, kurníky pro drůbež a podobně. Pro menší zemědělce přitom však může představovat novela i přínos: Stavby do čtyřiceti metrů čtverečních, pěti metrů výšky a ve vzdálenosti dvou metrů od cizího pozemku by totiž neměly být předmětem stavebního řízení.
To vše ale každopádně znamená, že překážek pro volné toulky krajinou bude přibývat. Naše země se tak bude postupně přibližovat režimu států, kde je vstup na privátní pozemky zakázán a často i trestán. Což není nic proti ničemu, naopak se tím buduje respekt k soukromému majetku, jenž u nás poté, co „vše patřilo všem“, není nijak velký. To ovšem není cílem novely stavebního zákona – ta jde v podobě centrálního řízení spíše proti vlastnickým a podnikatelským svobodám, a navíc proti ochraně přírody.
Koně proti vlkům
Mimochodem, pevné a pro veřejnost neprostupné mohutné zapuštěné ohradníky musí budovat také chovatelé ovcí a koz na jejich ochranu proti vlkům. Ne vždy je to ovšem nutné. Kromě možnosti pořídit si pastevecké psy představuje tradiční, ale v Česku téměř nevyužívanou prevenci proti vlkům souběžný chov některých kopytníků, jako jsou koně, osli nebo lamy. Jich se vlci bojí a jejich odér je odpuzuje. Pokračující expanzi vlků by navíc mohlo zamezit snížení stavů přemnožené zvěře, k tomu by ale byla potřeba novela mysliveckého zákona, jež však loni, hlavně kvůli odporu některých myslivců, nebyla přijata. Ani to přitom ochraně přírody a práv vlastníků lesů a polí nepomohlo, a novela stavebního zákona tak v zásadě jen pokračuje v tomto trendu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
