Na polsko-běloruských hranicích se střetává nutná ochrana vnější hranice EU a lidské utrpení
Hranice mezi Polskem a Běloruskem je zároveň vnější hranicí Evropské unie. V roce 2021 sem začal režim Alexandra Lukašenka v odvetě za sankce EU záměrně svážet osoby z Iráku, Afghánistánu, ze Sýrie, aby je pak tlačil přes hranice s Litvou, Polskem a Lotyšskem. Mělo jít o politický tlak na EU. Podle humanitárních organizací ale ke krizi přispívá i aktivita pohraniční stráže obou států. Například Lékaři bez hranic popisují násilí i nelegální „pushbacky“, se kterými se migranti potýkají. Mezi Polskem a Běloruskem se tak střetává – s ohledem na současnou bezpečnostní situaci velmi potřebná – ochrana vnějších hranic Evropské unie a lidské utrpení.
Víme, že mají v lese mnoho stanovišť, kde kontrolují auta na menších silnicích poblíž hranic. Někdy je těžké se k potřebným dostat, takže je lepší počkat na noc, kdy pohraničníci nemohou hlídat třeba prostor mimo lesní cesty. Většinou chodíme podél řeky nebo přímo lesem, abychom se jim vyhnuli. Někdy tedy musíme ujít mnoho kilometrů oklikou, než se dostaneme k lidem v nouzi, popisuje nám Michał noční akce.
Michał je popularizátorem jízdy na kole po celém Polsku, dnes jsme se ale potkali v Hajnówce. Právě zde totiž působí jako jeden z terénních pracovníků neziskové organizace Egala, financované převážně z grantů větších organizací a darů. Podporuje osoby, jež prchají ze své domoviny přes polsko-běloruskou hranici. Dříve pomáhali jak v lese, tak při kontaktu s pohraniční stráží, úřady nebo během ošetření v nemocnici, zařídili překladatele, vysvětlili náležitosti ohledně žádosti o azyl. Nyní je pomoc omezená; mohou dodávat hlavně základní potraviny, vodu a oblečení přímo v lese a podporovat pacienty v nemocnicích a v otevřených kempech. Polsko totiž v březnu loňského roku podávání žádostí o azyl přímo na hranicích dočasně pozastavilo.
Jedno z aut pohraničníků právě zaparkuje před okny kavárny, kde sedíme. Michał vyhlédne ven a zasměje se. „Podívejte, jaká mají krásná auta! Pravděpodobně také potkáte vojáky v obrovských vojenských autech. My jim říkáme ,pushback auta‘, protože když najdou větší skupinu lidí z lesa, naloží je do aut a odvezou k plotu. Jsou tam speciální dveře pro zvířata, která migrují lesem přes hranice. Těmi migranty prostrkají a nechají za plotem,“ pokračuje zasmušile.
Pravidelně kontroluje telefon položený na stole, ale na drátě je klid. V posledních dnech nezasahují tak často, jeden až tři zásahy denně; během posledních tří dní ale téměř nikdo o pomoc nepožádal. Loni měli akcí mnohem více. „Máme několik základen, od řeky Bug až téměř k litevským hranicím. Nevím, kolik zásahů měli jinde, protože si to neříkáme. Někdy je lepší nevědět.“
Bažinou a pralesem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
