Tři roky Petra Pavla: Pokud chce prezident v budoucnu uspět, nesmí si nechat nálepku „lídra opozice"

O to víc v kampani rezonovalo jeho tříleté angažmá v nejvyšších patrech NATO, kde vedl vojenský výbor, ale i předchozí působení v armádních strukturách. Jako červená nit se jeho prezidentskou kariérou vine debata o tom, nakolik ho vlastně domácí politická situace zajímá a do jaké míry ho vždy jen vytrhne z mnohem silnějšího zájmu o dění v zahraničí, případně v bezpečnostní oblasti. Pavel však svým zvolením vstoupil do éry, kdy se domácí, zahraniční a bezpečnostní politika bezprecedentně prolínají. Pavlovo charisma a vojenská disciplína by paradoxně ani možná takovou podporu neměly, kdyby měl být on sám prezidentem do pomyslného slunečného počasí, kterého jsme si užívali v předchozích dekádách.

Nespravedlivá výtka

Je zjevné, že zahraničněpolitické výzvy musí Petr Pavel řešit s větší urgencí než jeho předchůdci. S Václavem Klausem si spojíme především sžíravou kritiku Evropské unie, jež ve své vrcholné podobě znamenala dlouhotrvající odmítnutí podpisu pod Lisabonskou smlouvu, měnící valnou část mechanismů fungování společenství. Éra Miloše Zemana se pak nesla v duchu jeho proruských a pročínských postojů. Ty bývalý prezident halil do alibistického hávu ekonomických příležitostí, ve skutečnosti však trpělivě rozvracel snahy vlád, které mu po většinu času z definice měly být politicky blízké, potvrzovat naše západní ukotvení.

Určujícím zahraničněpolitickým momentem pro Pavlovo prezidentství se stala ruská agrese na Ukrajině. I když započala ještě v době vládnutí Miloše Zemana, ani deklarované odsouzení útoku na suverénní zemi, ani označení ruského vládce za blázna nepomohly dřívější proruskou politiku končícího prezidenta přelakovat. Petr Pavel je naopak v podpoře napadené země jednoznačný a konzistentní. Fakt, že považuje Ukrajinu za své důležité téma, však někdy vyústí v situace, kdy vybočí ze svého „řádu a klidu“ a překvapenému publiku nabídne realistické hodnocení situace. To bychom však měli čekat ve skutečnosti spíše od analytiků než státníků.