Jan Zrzavý: Konflikty o jmenování ministrů jsou jako Hra na kuřátko. Zatím je kuřátkem Babiš
Nevím přesně, co dělá ústavní právník, když není v televizi. Ale v televizi dělá jediné: byv dotázán, zda to, co některý z našich vrcholných ústavních činitelů právě provedl, je možné, odpoví, že to možné není. (To samo o sobě není zvyk specifický pro ústavní právníky. O jevech, které opravdu nejsou možné, neříkáme, že nejsou možné, protože by nás to ani nenapadlo. Nejdřív se něco musí stát, čímž se dokáže, že to možné je, abychom začali prohlašovat, že to možné není.)
Jak známo, obvyklá nemožná aktivita spočívá v tom, že prezident odmítá jmenovat ministra navrženého premiérem (úplně jako kdyby to bylo možné); po pravdě řečeno to už začíná být nuda a divák by si přál, aby naše politika vygenerovala zase něco jiného, co taky není možné. Tvrzení, že prezident ČR něco nemůže, je v očividném rozporu se skutečností. Řeknu-li někomu, že něco nesmí, adekvátní odpověď je: „A co mi uděláš?“ Protože českému prezidentovi nelze udělat nic (například Zemana jsme se nedokázali zbavit, ani když byl v deliriu), může si dělat, co si zamane, a rozdíl mezi různými prezidenty spočívá toliko v tom, jak moc si dokážou zamanout. Od ústavních právníků se vesměs dozvídáme, že mytičtí Otcové Ústavy předpokládali, že politikové budou respektovat ducha ústavy, a dnes jsou celí smutní, ti Otcové, z toho, jak jim to politici kazí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
