Trump narazil s nezákonnou celní politikou. Jeho vydírací potenciál slábne, ale chaos pokračuje
Donald Trump utržil těžký direkt. Nejvyšší soud zrušil jeho rozsáhlá globální cla. Nahněvaný Trump místo pokorného řešení vzniklého chaosu vyhlásil cla znovu, přičemž tato pravomoc připadá podle americké ústavy jedině Kongresu.
Tohle šéf Bílého domu, který není zvyklý na odpor, jistě nečekal. Nepočítal s tím, že Nejvyšší soud, kde mají většinu soudci nominovaní republikány, bude skutečně nezávislý a bude se řídit principy právního státu, nikoli svévolí jedince s autoritářskými sklony, překračujícího normy nejen v mezinárodních vztazích, ale i v domácím prostředí.
Trumpův největší debakl
Soudci poměrem šesti ku třem potvrdili rozhodnutí nižšího soudu, že Trump použitím zákona IEEPA (International Emergency Economic Powers Act) z roku 1977, na jehož základě vyhlásil „reciproční“ cla téměř pro celý svět (s výjimkou několika diktatur v čele s Ruskem), překročil své zákonné pravomoci. Nadále přitom platí dříve uvalená cla na ocel a hliník ve výši 50 procent a na automobily 25 procent.
Zákon IEEPA umožňuje americkému prezidentovi regulovat obchod jedině v případě mimořádné situace vůči zahraniční hrozbě, což odpovídá postupu proti diktaturám (typicky Írán, paradoxně Rusko) nebo teroristickým organizacím. Trump v neústavní snaze obejít Kongres označil poprvé v americké historii za mimořádnou zahraniční hrozbu obchodní deficit, což od počátku vyvolávalo polemiky o právním ukotvení.
Nejvyšší soud nyní rozhodl o Trumpově kruté porážce, největší v tomto volebním období. Jeho rozhodnutí může mít zásadní dopady na globální ekonomiku. Americké podnikatelské asociace sdružující firmy, které musely cla zapracovat do zvýšených nákladů, a tudíž i vyšších cen pro americké spotřebitele, žádají vrácení těchto prostředků v celkové výši podle některých odhadů 175 miliard dolarů.
Nezákonné využití zákona IEEPA k uvalení cel je přitom jen jeden z mnoha způsobů, jakými Trump agresivně posouvá hranice výkonné moci od svého návratu do úřadu a v nebývalé míře uzurpuje moc na úkor Kongresu. Debakl nepřichází vhod i z toho důvodu, že mu prudce klesá popularita a v blížících se volbách může ztratit většinu v Kongresu. Potom by už z podobného menu, a sporných chodů je v něm mnohem víc, neprosadil vůbec nic.
Trump není Reagan
Je paradoxní, že konzervativní doktrína, kam se formálně stále řadí republikáni, ale vybočuje z ní populista Trump a jeho sekta MAGA, vyžaduje, aby rozhodnutí výkonné moci vlády „obrovského ekonomického a politického významu“ byla jasně schválena Kongresem. Soud tuto doktrínu použil i ke zmaření některých klíčových kroků výkonné moci bývalého demokratického prezidenta Joea Bidena.
Šokující je nejen Trumpovo pohrdání americkou ústavou, ale i jeho vydírací strategie používání cel k politickému nátlaku a obchodním válkám. Tento primitivní státní protekcionismus je v přímém protikladu s postoji Trumpova slavného předchůdce Ronalda Reagana, s nímž má společné jen americké občanství.
Reagan věřil v otevřené trhy a volný obchod, které podle něj podporují růst ekonomiky a vyšší životní úroveň. Říkal, že „obchod není válka“. Opakovaně varoval, že ochranářská politika, včetně vysokých tarifů, je škodlivá, protože vede ke zvýšeným cenám pro spotřebitele, snižuje konkurenceschopnost a může rozpoutat odvetné obchodní války.
Přesně to se dnes za Trumpova prezidentství děje. Cla jsou ústředním bodem globální obchodní války, kterou zahájil po nástupu svého druhého prezidentského funkčního období. Válka Spojeným státům odcizila obchodní partnery, ovlivnila finanční trhy a způsobila globální ekonomickou nejistotu.
Pokračující chaos a nestabilita
Trumpův přístup vyvolává chaos a prudké zhoršení transatlantických vazeb. To platí i v nové situaci. Firmy by zrušení patnáctiprocentních cel uvítaly, ale vzhledem k osobnostnímu ustrojení prezidenta čelí nejistotě. Mají k tomu pádné důvody.
O Trumpově pohledu na právní stát vypovídá jeho hysterická reakce na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Označil jeho rozhodnutí za ostudné a fakticky označil soudce za nepřátele státu. Vzápětí vyrukoval se záložní verzí, která nemá takovou sílu jako IEEPA ani jako nástroj vydírání.
Trump oznámil, že zvýší dočasnou celní sazbu na dovoz zboží z USA ze všech zemí na 15 patnáct procent podle paragrafu 122 obchodního zákona z roku 1974, který rovněž nebyl nikdy použit. Umožňuje prezidentovi uvalit clo po dobu 150 dnů, ačkoli i tento akt může čelit právním sporům. Poté musí administrativa požádat o schválení Kongresu a Trump slibuje, že mezitím připraví „právně přípustná“ cla. To se ještě uvidí, ale mezitím pokračuje nekonečný celní chaos.
Domácí úkol pro Macinku a Babiše
Evropští vůdci už reagují. „Není špatné mít nejvyšší soud, a tedy i právní stát. Je dobré mít v demokraciích moc a protiváhy k moci,“ řekl novinářům francouzský prezident Emmanuel Macron. Německý kancléř Friedrich Merz je ostřejší.
„Chci se pokusit americké vládě jasně ukázat, že cla poškozují všechny. Největším jedem pro ekonomiky Evropy a USA je tato neustálá nejistota ohledně cel. A tato nejistota musí skončit,“ uvedl Merz.
Závěrem zbývá domácí úkol pro českého ministra zahraničí Petra Macinku a premiéra Andreje Babiše, když jsou tak zadobře s americkým prezidentem, který je vedle Orbánova a Ficova režimu vyzdvihuje jako perspektivní spojence. Měli by vyrazit do Washingtonu a přesvědčit Trumpa v souladu s Reaganovou doktrínou, že obchodní celní války a nestabilita jsou zlo, které poškozuje ekonomiku Evropy i Spojených států.
Že to neudělají? Možná tuší, že by Macinkovo podkuřování Trumpovi v jalových debatách o kulturních válkách nestačilo a vyhodil by je ze dveří.
