Nečekaná oběť války s prezidentem. Macinkova neurvalost může Babišovi prohrát důležité volby
Nynější konflikt Petra Macinky s prezidentem Pavlem má nečekanou oběť. Je jí samotný Andrej Babiš, jemuž rozjívení koaliční partneři hatí osvědčenou komunikační pózu. Ta mu do značné míry vyhrála sněmovní volby a podle všeho se ji rozhodl uplatnit i v dialogu s prezidentem. Pokud se Motoristé a SPD neuklidní, důležitost Petra Pavla bude jen stoupat a jeho případné znovuzvolení bude takřka nevyhnutelné.
Za ty roky, co je Andrej Babiš v politice, vyzkoušel už skoro všechny myslitelné způsoby komunikace, aby urval volební úspěch. Jedním z mála případů, kdy jeho plán nevyšel, byla minulá prezidentská volba, ve které drtivě prohrál s Petrem Pavlem o skoro milion hlasů. Jeho tehdejší ukřivděný tón a absurdně vypjatý, všemi nechutnostmi mazaný závěr kampaně nakonec dokázaly voliče spíš odradit, než přilákat. A to tak mohutně, že třeba čtvrt milionu lidí, kteří obvykle volí hnutí ANO, si raději vybralo Petra Pavla.
Poučen tímto osobním fiaskem vsadil Andrej Babiš na umírněnost, konzistentní budování důvěry a posilování osobní značky spíš než na přímý střet s oponenty. V posledních parlamentních volbách se ukázalo, že raději než extrémní řešení ocení většina elektorátu klidnou sílu nekonfliktního slibotechnismu. Mimo jiné i díky nezvykle mírnému tónu kampaně se Andreji Babišovi podařilo přilákat na svou stranu mnohé méně radikální voliče SPD a STAČILO! a i některé nevoliče, čímž jeho hnutí zaznamenalo jeden z nejlepších volebních výsledků v historii České republiky. Podvědomá hláška o tom, že Babiš nakonec není tak hrozný, jak se tvrdí, dostávala v kontrastu s antisystémovými křiklouny reálné obrysy. Antibabišovská kampaň bývalé vládní koalice byla místy bezzubá, pokud nechtěla lhát.
Další velké volby
Osvědčeným způsobem pokračoval Andrej Babiš i po volbách. Přes stupňující se požadavky prezidenta, které někdy hraničily s ústavní herezí, si zachoval konsenzuální tvář. Dává to smysl. Pokud by chtělo hnutí ANO pomýšlet na vítězství v příštích prezidentských volbách, ať už pro Babiše, nebo jiného vládního kandidáta, jak zaznělo na nedávném stranickém sjezdu, bude se muset snažit oslovit lidi i mimo tábor své současné vládní koalice.
Většina české společnosti totiž zdá se není naladěna na politický extrém. Podle aktuálního složení sněmovny tenhle proud vydá maximálně kolem deseti procent. To, co drží marginální strany jako SPD a Motoristé při životě, nutně ubírá potenciál velkému hnutí, jako je Babišovo ANO. Distanc od extremistů, který se Babišovi dařilo imitovat před volbami, se už nadále hrát nedá, když s těmito politiky sedí ve vládě. A bohužel pro něho zazní jejich vzteklý výkřik vždy hlasitěji než babišovský mírný apel k jednání.
Lídr opozice
To, co nyní Babišovi škodí, nahrává nesporně prezidentu Petru Pavlovi. On nyní figuruje jako jediný skutečně sjednocující lídr opozice. A stvořili ho Motoristé a SPD. Kdyby veškeré jednání s Hradem bylo vedeno pouze v Babišově stylu, mohlo by se zdát, že prezident není potřeba na nic víc než ke kladení věnců. Macinkovy neomalené zprávy a Okamurovy dezinformační projevy mu ale samy přidávají na důležitosti a vyhání desetitisíce lidí demonstrovat na prezidentovu podporu.
Uvidíme, jestli se Babišovi podaří nastolit ve vládě kázeň, až bude odbavené jeho nevydání k trestnímu stíhání. Do té doby zřejmě toleruje rozvratné tendence koaličních partnerů. Aby v budoucnu dokázal opět překročit svůj dřívější stín, bude to stát hodně žehlení, přičemž Okamura s Macinkou budou muset být krotcí jako beránci.
A třeba ani to nebude nic platné. Je dost dobře možné, že se nebývalá vlna podpory Petra Pavla nepustí a jeho spasitelská aureola, přifouknutá hradním majestátem, bude dále zářit. Možná se prezidentské volby 2028 rozhodly už v lednu 2026.
