Turka už neřešte! Premiér Babiš ustupuje Motoristům a diktuje médiím, na co se nemají ptát
Andrej Babiš si představoval, že se jako vítěz voleb projeví jako „trumpovský“ lídr. Do image silného vůdce mu ovšem házejí klacky koaliční partneři, jimž stále ustupuje. Naopak útočí na média a požaduje od nich jakešovský klid na práci.
Premiér se netají odporem k médiím, jež nemá pod kontrolou, a dává přednost svým sociálním sítím. Jeho voliči se tam prý dozví nezkreslenou pravdu. Jenže zdaleka ne každý považuje jeho výstupy za zdroj serióznosti, a už vůbec ne pravdy. Naposledy si na svém facebookovém profilu postěžoval, že mu novináři kladou nesprávné otázky, což ho zdržuje od práce.
Vzorem cenzura SPD
„Jsem tu na práci, a ne proto, abych komentoval výroky Macinky a Okamury. Nejsem komentátor, ale váš zaměstnanec,“ zdůraznil v úvodu videa a stejnou úvahu zopakoval i v závěru svého příspěvku. Premiér si protiřečí. Pokud se označuje za zaměstnance občanů, právě proto musí každý den skládat účty za celou vládu.
V podobně nervózním tónu se vyjádřil o den později, když Filipu Turkovi zařídil pozici vládního zmocněnce pro klimatickou změnu a Green deal. „Chceme důvěru vlády a v televizi nechceme slyšet jméno Turek,“ reagoval na dotaz ohledně dalších kroků ve sporu s prezidentem.
To myslí vážně? Politik, který čtyři roky bájil o údajné cenzuře a totalitě Fialovy vlády, chce zřejmě uplatnit náhubek nasazený ministru obrany Zůnovi z dílny SPD i na média. Představa, že bude politik diktovat mediální agendu podle toho, co se mu líbí a nelíbí, je hrubým nepochopením reality.
Premiér sám odmítl sto dní hájení a popravdě řečeno podle toho, co jeho koalice do této doby předvádí, by na ně stejně neměl nárok. Pokud je sám nevlastní (i když vydavatelství Mafra i po prodeji stále jede v zaběhnutých kolejích), je to nejen v rozporu s polistopadovou praxí, ale jen tím křečovitě zakrývá svoji slabost.
Za vládu odpovídá premiér
Předseda vlády se nemůže vyhýbat dotazům na excesy a vnitřní rozpory, které jeho koalice generuje jako na běžícím pásu. Nemůže se vyhnout odpovědnosti za jím instalovaného předsedu Poslanecké sněmovny Tomia Okamuru v čele bloku SPD, otevřeně hájícího zájmy Kremlu.
Nemůže pomíjet nekonečný seriál lapsů Filipa Turka, jenž naposledy před bombardovaným domem v Kyjevě vykládal ruské lži, že za válku na Ukrajině může rozšiřování NATO. Jednak takový písemný závazek neexistuje, ale především tím dokonce zpochybňuje vstup České republiky do Aliance.
Premiér Babiš to možná netuší, ale je odpovědný i za radikální proruské extremisty typu Rajchla, kteří podporují jeho vládu. Nemůže se vyhnout odpovědnosti ani za katastrofální a rozpadlou komunikaci vlády v zahraniční oblasti, oslabující kredit země mezi dosavadními spojenci. Je to jeho tým, sám si ho dobrovolně vybral.
Předseda vlády tím skrytě sděluje národu něco jiného: Nemohu se proti nim vymezovat, protože je potřebuji k udržení své imunity a podpoře nevyřešeného střetu zájmů poté, co po plošných čistkách obsadíme státní správu. Střet zájmů se projevuje už dnes, příkladem je údajné snížení cen energií, které zaplatí všichni daňoví poplatníci.
Kdo na tomto nesmyslně plošném manévru nejvíce vydělá? Energeticky náročné provozy, kam patří i chemický a pekárenský průmysl, spadající „shodou okolností“ mezi klíčové obory Agrofertu. Zatímco běžná domácnost nevytápějící elektřinou ušetří kolem stovky korun měsíčně, energeticky náročná výroba miliony.
Proč mlčí Šlachta?
Babiš patří ke služebně nejstarším politikům a stále nepochopil, že ne všichni jsou připraveni ohnout hřbet a fungovat podle jím vytvářených pravidel. O to se pokoušejí Orbán, Fico a v poslední době stále extrémnější Trump, tedy politici se sníženým prahem citlivosti vůči demokracii a svobodě projevu.
Vraťme se k premiérovu přání, že už nechce v televizi slyšet o Turkovi. Vyjádřil se tak krátce poté, co mu schválil zcela zbytnou trafiku vládního zmocněnce, kterou si sám vymyslel. Turek si zřejmě představuje, že bude v této pozici fakticky řídit resort, krytý Macinkovými podpisy.
Jelikož vládní zmocněnec nemá jako externista žádné zákonné pravomoci vůči zaměstnancům resortu, nemůže je úkolovat, účastnit se jednání vlády ani ministra oficiálně zastupovat, je to jen další podivný pokus obcházet či porušovat zákony. To je disciplína, ve které lídr Motoristů vyniká, a oslabený Babiš ho přikryl.
Premiér tvrdí, že to je dočasné řešení, ale dá se mu vůbec v něčem věřit, když mění názory a sliby ze dne na den? To nejpitoresknější nakonec. Co na to říká bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta, jenž s tehdejším olomouckým vrchním státním zástupcem Ivem Ištvanem shodil v červnu 2013 vládu mimo jiné kvůli údajným trafikám?
Tři poslanci byli tehdy obviněni, že dostali posty ve státní správě výměnou za to, že složí mandát a umožní prosazení konsolidačního balíčku. Podle Šlachty a Ištvana šlo o korupci. Co jiného je účelově vytvořená trafika pro Turka jen proto, aby si premiér nerozházel rozdivočelou partu Motoristů válčící s Hradem, která potřebuje svoji ikonu někde upíchnout? Možná i proto, aby jim zhrzeně neškodil.
Šlachta samozřejmě mlčí. Sám dostal s Babišovým vědomím účelově vytvořenou trafiku ve vedení Celní správy. Poté založil dnes už zcela marginální hnutí Přísaha, stačil se rozhádat s Motoristy a zaparkoval v senátorském klubu ANO. Časy se zkrátka radikálně mění. Tzv. „protikorupční“ hnutí ANO, jež se po Šlachtově policejním převratu vyšvihlo k moci, dnes v klidu rozdává „korupční“ trafiky, aby mělo klid na práci.
