Premiér je rukojmí Okamurovy nenávisti. Za Babišovy problémy se zákonem platíme národní reputací
Za Babišovu imunitu už platíme příliš mnoho! Je jasné, že je významným prvkem stávající vládní koalice domluva na tom, že Poslanecká sněmovna nevydá k trestnímu stíhání jak Andreje Babiše, tak Tomia Okamuru. Všichni jsme si rovni, někteří však jsou si rovnější. Rovněž je jasné, že dokud Babiš nebude sněmovnou nevydán, drží Motoristé s SPD ve vládní koalici lepší karty. S potvrzením Babišovy imunity se však vše změní, neboť už nebude na hlasech SPD s Motoristy esenciálně závislý. Do té doby, jako by většinu a hlavní rozhodovací slovo mělo SPD.
Nemluvě o kauze Zůna, kdy fakticky poslanci SPD umlčeli ministra vlády, aby se k určitým věcem nevyjadřoval, anebo razantně změnil, který artikuloval jen několik dní předtím. Významnější, resp. v pravém slova smyslu horší, je třeba novoroční projev Tomia Okamury, toho času předsedy Poslanecké sněmovny. Vytáhněme si některé pasáže: „Věřím, že naše republika vyskočí z bruselského vlaku, který navzdory varování vlády USA, míří k 3. světové válce; Chápu, že pro Západ je fajn, když my platíme západním zbrojovkám za méně účinné zbraně, které Rusové rozflákají ještě, než se dostanou na frontu; Ukrajinští zloději kolem Zelenského junty.“
Okamura pronesl projev, který již nelze označit za protiukrajinský, ale za čistě proruský. O suverénní a nezávislé zemi, kterou Ukrajina je, se vyjádřil jako o „juntě“. Prakticky tak opsal stálý ruský příběh o tom, že neexistuje svébytná Ukrajina, jen zvrácený Zelenského režim. Je zcela logické a oprávněné, že se proti takovým slovům zásadně ohradili ukrajinský velvyslanec v ČR a předseda ukrajinského parlamentu. Nemluvě o tom, jaký signál Okamura vyslal do mezinárodního prostředí, kdy slovy, která použil, vykreslil Česko jako zemi, která fakticky uznává ruský pohled na mezinárodní dění – Evropskou unii pak vykreslil jako válkychtivé uskupení, z něhož máme vystoupit.
To vše Okamura pronesl z pozice předsedy Poslanecké sněmovny, ačkoliv takové názory jsou u českých voličů minoritní. Minulé volby totiž jasně ukázaly, jak slabou podporou disponují české strany, které jsou otevřeně proruské. Okamurovo SPD získalo pouze 7,78 %, tedy nejhorší výsledek za svou existenci; hnutí Stačilo! se do Poslanecké sněmovny ani nedostalo, když obdrželo pouze 4,3 % hlasů.
Bohužel bude v českém politickém prostředí nejspíš vždy přítomný element rusofilství, resp. proruskosti. Minimálně od vzniku komunistické strany v roce 1921, která se přímo hlásila k primátu sovětské komunistické strany a podřídila se v roce 1929 Kominterně, je v české politice přítomný prvek proruské politiky. Smutným obdobím pak byla totalitní nadvláda proruské politiky v době komunistického režimu.
Nicméně největší podpory českých občanů se proruské politice dostalo ve volbách v roce 1946, kdy komunisté obdrželi více než 40 % hlasů, ani v těchto volbách ale nedosáhli většiny. V 60. letech pak Češi zřetelně projevovali svůj odpor vůči tomuto režimu, který se nejvýznamněji projevil v roce 1968. Odpor však čeští komunisté „porazili“ jen kvůli vojenské invazi vojsk Varšavské smlouvy.
Okamurovy otevřeně proruské, prakticky s nepřítelem kolaborující názory, konvenují maximálně desetině českých voličů. I přesto je však může artikulovat z pozice předsedy Poslanecké sněmovny, a to jen kvůli obavě Andreje Babiše z trestního stíhání. To dokazuje slabost Andreje Babiše, který je pohledem volebních výsledků jasným hegemonem stávající vládní koalice, když toto Okamurovi umožňuje. Poslanci hnutí ANO prakticky odmítají slova Okamury komentovat, nadto se jej pokouší jaksi relativizovat odkazem na to, že jde o pouhé video na sociálních sítích. To je prakticky jedno, zpráva do zahraničí je totiž mnohem jednodušší: český předseda parlamentu označuje Ukrajinu za Zelenského juntu, používá slovní obraty, jak ruský režim a uvažuje o Evropské unii jako o válkychtivém spolku.
Babiš si zjevně nemůže momentálně dovolit veřejně zkritizovat projev Okamury, neboť je na hlasech jeho poslanců životně závislý; musí těmi hlasy nevydat Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Můžeme teď jen spekulovat, zda se s hlasováním o vydání Andreje Babiše a o důvěře vládě toto změní a pak nebude mít Okamura pro tyto kolaborantské řeči prostor či sílu. Nemění to však nic na tom, že už stávajícím jednáním Okamury, které Babiš fakticky umožňuje, dochází k zřetelnému poškozování České republiky před západními partnery. O tom, že v době imperialistických choutek Ruské federace nutně potřebujeme být součástí západního partnerství snad není třeba sáhodlouze psát.
