Kdo řídí zahraniční politiku? Xenofob Okamura, kremlofilní Klaus nebo slabý premiér Babiš?
Nový rok začal ostudným projevem předsedy sněmovny Tomia Okamury, jenž se nevybíravě opřel do Ukrajiny a západních spojenců. Zastal se ho Klausův ministr zahraničí Macinka, premiér Babiš mlčí. Kdo ve vládě určuje zahraniční kurz?
Vraťme se na začátek listopadu, kdy probíhala volba předsedy Poslanecké sněmovny. Šéf SPD aspiroval do jejího čela po dohodě o nevydání s Andrejem Babišem. Od této dohody se odvíjejí další děje. „Slibuji, že pokud dostanu důvěru, budu nestranným předsedou všech. Já osobně jsem připraven a podávám obrazně ruku každému, kdo je ochotný ji přijmout,“ sliboval tehdy Okamura, ale dlouho mu to nevydrželo.
Nejskandálnější projev
Okamura ovšem kvůli obavám z poklesu preferencí SPD po blamáži s ministrem Zůnou zašel příliš daleko. Předvedl nejskandálnější a nejkonfrontačnější projev jednoho ze čtyř nejvýše postavených ústavních činitelů v polistopadové historii. Hravě překonal i největší excesy bývalého prezidenta Miloše Zemana.
„Věřím, že naše republika vyskočí z bruselského vlaku, který navzdory varování vlády USA míří k třetí světové válce. Západní Evropa plánuje výrobu a prodej zbraní na dluh, který dělá sama sobě. Chápu, že pro Západ je fajn, když platíme západním zbrojovkám za málo účinné zbraně, které Rusové rozflákají, ještě než se dostanou na frontu,“ uvedl.
„Penězovody totiž tečou všemi směry a každý na tom byznysu něco trhne. Západní firmy a vlády i ukrajinští zloději kolem Zelenského junty. Ať si kradou, ale už ne z našeho, a ať taková země není v Evropské unii.Nelze peníze našich občanů rozdávat cizím občanům jen proto, že to chce proválečná propaganda,“ říká třetí nejvyšší ústavní činitel.
Okamura, který v projevu zalobboval za ruský plyn, nevidí jediný důvod, proč bychom měli „za cizí války a cizí neokolonialismus platit my. My se musíme vymanit z pozice podmaněné a vykořisťované země.“ Určitě nemá na mysli ruský neokolonialismus a vymanit se chce z područí Západu.
Proč mlčí garant zahraniční politiky?
SPD má totéž v programu, ale Okamurovo prohlášení, jež z poloviny věnoval zahraniční politice, jde výrazně nad rámec programového prohlášení vlády. Proto je zarážející ticho v okruhu ANO, zvláště když Babiš opakovaně zdůrazňuje, že je jako premiér jediným garantem zahraničně bezpečnostní politiky.
Formálně to tak bylo vždycky, ale dnes to zatím vypadá jinak. Tón určují proruští extremisté a slabý premiér, zkompromitovaný hrozbou pravomocného rozsudku kvůli dotačnímu podvodu, jen přihlíží. Svědčí o tom řada signálů.
Premiér neumravňoval SPD kvůli cenzuře ministra obrany Jaromíra Zůny. Šéf ANO, jenž čtyři roky fabuloval o údajné Fialově totalitě, naopak schválil protiústavní nasazení roubíku jednomu ze svých ministrů. „Myslím, že už ho pan Okamura srovnal a vysvětlil mu, že toto jsou koaliční věci.“
Okamura Zůnu srovnal tak, že byl donucen své výroky odvolat, ačkoli se prakticky kryly s povolební linií ANO. Babišovi to nepřipadá divné a neochotou zasáhnout prokázal svoji nemohoucnost. Okamura to vycítil, ještě více přitlačil na pilu, a premiéra, zodpovědného za jeho dosazení do čela sněmovny, odsunul do role pátého kola u vozu.
Macinkova neomalenost
Na urážlivé útoky třetího nejvyššího ústavního činitele reagoval ukrajinský velvyslanec Vasyl Zvaryč. „Slova, která si dovolil použít vůči mým krajanům a Ukrajině, včetně demokraticky zvoleného vedení ukrajinského státu, jsou nedůstojná a naprosto nepřijatelná.“ Podle něj jsou pod vlivem ruské propagandy, což lze těžko rozporovat.
Proti velvyslanci, jehož slova podpořili i ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha a předseda ukrajinského parlamentu Ruslan Stefančuk, se vymezil ministr zahraničí Petr Macinka. „Nepovažuji za vhodné, aby velvyslanec cizího státu veřejně hodnotil výroky jednoho z nejvyšších ústavních činitelů České republiky,“ za což sklidil pochvalu mimo jiné od Jindřicha Rajchla.
Macinka se vyhnul hodnocení nenávistného obsahu vystoupení, ale sporně se zabývá formální stránkou věci. Chce snad nasazovat náhubky i diplomatům spojeneckých zemí? Macinka a spol. mají plná ústa svobody projevu a vlastenectví, ale když si někdo nenechá líbit vylévání kýblů xenofobní špíny na hlavu, má snad povinnost mlčet? Výroky o „Zelenského juntě“ přesahují všechny myslitelné hranice.
U Macinky je to trochu jinak. Je pod soustavným tlakem kremelského okruhu Václava Klause, jenž ho nedávno vypeskoval, že je příliš proukrajinský. Šéf Motoristů je jen tragickou figurkou bez respektu na Klausově šachovnici. Zatím nejdále zašel proruský radikál Jaroslav Foldyna, který vyzval k vyhoštění ukrajinského velvyslance ze země.
Chromá kachna
Babiš stále mlčí, a také proto po něm chce prezident Petr Pavel vysvětlení. Opozice se konečně probouzí a chystá vyvolat hlasování o odvolání předsedy Poslanecké sněmovny. Potřebných osmdesát hlasů sežene, a i kdyby odvolání podle očekávání neprošlo, jasně se ukáže, jakým směrem se naše země ubírá.
Kdo ve funkci podpoří Okamuru, přikryje jeho ostudné výstupy, posílající Česko směrem na Východ. Premiér může vykládat, že odpovídá za zahraniční politiku, ale která to je? Okamurova, Klausova, nebo jeho? Zatím tahá za nejkratší konec, jakoby žádný názor neměl.
Současná opozice byla v kampani často vysmívána, že straší posunem země k Ficovi a Orbánovi. Údajně prozápadní Babiš to prý nepřipustí. Nyní se ukazuje, kde je pravda, a to jsme na začátku. Je to jen čekání na Godota, který nepřijde.
Premiér je chromá kachna oslabená svými problémy a zájmy více či méně skrytě podržet své impérium. Zahraniční kredit země je mu ukradený, proto nepůjde do sporu s koaličními extremisty. Tím bude odpovědný i za jejich excesy se všemi dopady na postavení České republiky mezi západními spojenci.
