Čistky mezi úředníky nejsou užitečnou reformou státní správy a skoro nic se na nich neušetří
Těsně před svátky schválila nová Babišova vláda změnu systemizace na vládních úřadech, jak ji umožňuje jednou za rok zákon o státní službě. Mělo to demonstrovat snahu snížit počty úředníků. Což vyvolává nadšení u té části veřejnosti, která toho o státních zaměstnancích moc neví. Prakticky šlo hlavně o výměnu klíčových vedoucích úředníků, které mění každá nová vláda a stalo se tak i po nástupu té minulé, Fialovy.
Tentokrát ale zmizelo s velkým chlubením kabinetu něco přes tři sta pracovních pozic. Sice nemalá část z nich byla stejně neobsazených, ale vláda obratem oznámila, že budeš v čistkách pokračovat. Už mezi svátky se objevil ve Sněmovně poslanecký návrh na nahrazení současného služebního zákona novou normou, která by snížila ochranu státních úředníků před propuštěním. Návrh vyvolal silný křik odborářů, a kritiku opozice, že si chce nová vláda zprivatizovat státní správu. Ty obavy jsou sice reálné, ale zároveň platí, že změny jsou nutné i když musí vypadat trochu jinak.
Současná legislativní úprava státní služby Česku neprospívá. Autor tohoto textu v jednom z prvních komentářů k nástupu Fialovy vlády psal o tom, že bez zrušení tohoto zákona a úřednických platových tabulek nepůjde udělat tolik potřebnou reformu státní právy, jejíž výkon je dlouhodobě mizerný a kvalita českých úřadů je opakovaně předmětem největší kritiky v mezinárodních hodnoceních konkurenceschopnosti české ekonomiky. Dalo se očekávat, že Fialův kabinet nevalně připravený na vládnutí si na tak hluboký zásah netroufne.
Až loni v červnu přišel ministr financí Zbyněk Stanjura s nápadem na zrušení tabulkových platů, které jsou odvozeny od vzdělání, délky praxe a zastávané funkce, zatímco skutečné pracovní výsledky se ohodnocují jen velmi omezeně. I státní zaměstnanci, jak tenkrát Stanjura vykládal na konferenci spolku eStát by měli být placeni podle výkonu. V to měl naprostou pravdu. Místo tří špatně placených lidí často stačí jeden drahý zaměstnanec a ještě ušetříte. To platí úplně všude. Na úřadu i v soukromém sektoru. Jenže s tím měla vládní koalice přijít v roce 2022, když začínala, a ne rok před volbami, kdy už nic konstruktivního nemohla stihnout.
Služební zákon prosadila vláda Bohuslava Sobotky v roce 2014 a úřady ovládli tehdy nominanti ČSSD, které časem významně na klíčových postech doplnili lidé blízcí Babišovu ANO. Fialova vláda pak vládla se zděděným aparátem bez větších změn a podepsalo se to na jejím výkonu i výsledku ve volbách. Příkladem selhání státní správy je i ostudný krach digitalizace stavebního řízení.
Dlouhá léta před Sobotkou vlády ODS právní úpravu státní služby odmítaly a bývalý premiér Petr Nečas v této souvislosti označoval humorný britský seriál Ano, pane ministře ukazující kterak nevolení úředníci cvičí s politiky a sabotují jejich rozhodování, za hraný dokument. A pravicové vlády zákon blokovaly, přestože ho požadovala EU.
Pokud nyní chce někdo situaci ve státní správě zásadně řešit, není to špatně. Jen je problém, když s tím přichází jako s vlastní iniciativou vládní poslanci, kteří nemají sami se státní službou vůbec žádné osobní zkušenosti. Radek Vondráček a Zuzana Ožanová (oba ANO), Renata Vesecká za Motoristy a Libor Vondráček za SPD nikdy v ministerské funkci neseděli. Reforma státní správy přitom vyžaduje nějakou zkušenost a konzultace s odbornými kruhy i posbírání pozitivních zahraničních zkušeností. Proto by podobné reformy měly vycházet důkladně připravené z vlády a nikoli jako lidová tvořivost od jejích osamocených poslanců.
Takto to vypadá opravdu jen jako příprava hluboké čistky nedostatečně loajálních úředníků, což zemi nic nepřinese a může stav státní správy jen ještě zhoršit. Vysněné úspory na státních platech jsou pak jen iluzí. Úředníků na rozdíl od dalších státních zaměstnanců nemáme podle odborných analýz nějak nehorázně moc. Je jich kolem 73 tisíc a ušetřit se zde dají maximálně nízké jednotky miliard. Ty se sice děravému rozpočtu tak hodí, ale bez změny motivací, způsobu odměňování a vyvozování odpovědnosti za plnění úkolů u státních úředníků se na státní správě nic k lepšímu nezmění.
