Funus Vidlákova bloku Stačilo! KSČM a SOCDEM kotví v propadlišti dějin a nic je nezachrání
Nejznámější strany projektu Stačilo!, KSČM a SOCDEM, uspořádaly ve stejný den volební sjezdy. Je symbolické, že obě nepochopily vážnost situace. Nenabídly ani zlomek naděje na svou resuscitaci po volebním propadáku.
Marketingový projekt Stačilo! blogera Daniela Sterziga, alias Vidláka, nebyl ničím jiným než maskovací sítí pro zakrytí tvrdého komunistického jádra. Účelové seskupení mělo našlápnuto k solidnímu volebnímu výsledku. Alespoň o tom nepochybovali jeho představitelé, většina „expertů“ a průzkumů preferencí, jež mu přisuzovaly až 9 procent volebního zisku.
Předčasné opěvování Konečné
Celostátní lídryně hnutí Kateřina Konečná téměř neopouštěla obrazovky některých komerčních televizí a měla nadstandardní výtlak i v dalších mainstreamových médiích. Petr Macinka ji označil za svoji nejoblíbenější levičačku. Političtí lobbisté ji v médiích vykreslovali jako představitelku moderní levice, jež by mohla klidně vstoupit do vlády Andreje Babiše, hlavně aby padla nenáviděná vláda Petra Fialy.
Tento cíl mělo umocnit spojení KSČM se SOCDEM Jany Maláčové a Lubomíra Zaorálka, kteří v kandidatuře za hnutí Stačilo! spatřovali jediný výtah k moci bez ohledu na zničení identity a reputace Sociální demokracie. Velká část známějších jmen po oznámení úzké spolupráce s KSČM odešla. Včetně jediného senátora Petra Víchy, takže SOCDEM nemá poprvé v polistopadové historii žádného parlamentního zástupce.
Komunistům a antisystémovým radikálům narůstal hřeben, přičemž jim Maláčová se Zaorálkem zdatně sekundovali. Vidlák a spol. už plánovali změnu režimu, odchod z NATO a EU, příklon k Rusku, likvidaci veřejnoprávních médií, neziskových organizací a náboženských svobod, a řadu dalších tradičních komunistických ingrediencí.
Voliči jim vystavili stopku. Nezdá se však, že by obě strany dokázaly napnout síly k obratu nepříznivých tendencí. Naopak se rozhodly uvelebit v „propadlišti dějin“, slovy klasika Klementa Gottwalda.
Konečná pokračuje
Komunisté uspořádali volební sjezd za zavřenými dveřmi. Jejich předsedkyně Konečná sice dala svoji funkci k dispozici, ale neměla žádného protikandidáta. Těží ze své pozice europoslankyně a mezi pravověrnými členy KSČM se nenachází nikdo, kdo by jí mohl konkurovat.
Stará komunistická garda (Filip, Skála, Grebeniček, Grospič, Ondráček, Semelová…) je za zenitem, a nastupující garnitura soudružek a soudruhů (Prokšanová, Krajča, Šulda, Roun, Komínek, Mackovík…) dosud nedorostla do širšího všeobecného povědomí. A je otázkou, jestli někdy doroste.
„Sjezd KSČM nepřekvapivě potvrdil neschopnost kritické reflexe chybného rozhodnutí Kateřiny Konečné o spojení s populisty ze Stačilo!. Konzervativní obrat a odklon od evropské levice je už trvalý. Nekrotické struktury už nevygenerují žádný kádrový ani ideový impuls,“ reagoval na výsledky sjezdu bývalý místopředseda KSČM Jiří Dolejš, vyloučený letos ze strany kvůli kritickým postojům.
Hra na oběť
Bezradní komunisté se místo skutečných existenčních rizik věnovali zástupným strašákům, zejména údajné hrozbě zákazu strany a propadnutí majetku kvůli novele trestního zákoníku, zakazujícího propagaci komunistických symbolů.
Tato hra na oběť a kriminalizaci celé strany je hodně přitažená za vlasy. Vyplývá z analýzy vytvořené advokátem Konečné Sergejem Zaripovem, jehož firmy a spolupracovníci jsou spojované s firmami ruských oligarchů. Analýza nabízí dvě východiska, jak se domnělým hrozbám vyhnout: buď KSČM rozpustit, nebo „efektivnější variantu“ spojit se s existujícím subjektem.
Analýza na první pohled působí jako snaha udržet ve hře Stačilo!, přestože ambiciózní Vidlák po debaklu rezignoval a není jasné, v jaké podobě bude hnutí dál pokračovat. O jeho budoucnosti se bude rozhodovat v lednu, ale sjezd KSČM nevyslal signál, že nadále toto spojení preferuje. Nepřekvapuje, že o jeho zachování nejvíce stojí radikální solitéři, kteří se nalepili na Vidlákovo nesourodé společenství a jinde už nemají šanci.
Nedvěd ve stopách Maláčové
KSČM letí samospádem do propasti a nedá se očekávat, že najde impuls ke kýženému obratu. Totéž platí pro SOCDEM, která rovněž uspořádala volební sjezd. Těsně většinová vůle delegátů neukončila vnitřní rozkol a utvrzuje sestupnou trajektorii kdysi vlivné levicové strany.
Po rezignaci Maláčové, která odešla z politiky, a nezmara Lubomíra Zaorálka, jenž už zažil sérii osobních debaklů, byl v prvním kole zvolen předsedou SOCDEM dosavadní místopředseda Jiří Nedvěd. Jako lídr Stačilo! v Karlovarském kraji patřil vedle Maláčové a Zaorálka mezi tři členy vedení SOCDEM, kteří měli teoretickou šanci uspět ve volbách.
Nedvěda podporovala i Maláčová, která dodnes nelituje sebevražedného spojení s KSČM na kandidátkách Stačilo!. Za chybu nepovažuje ani volební strategii, kdy se na opozičně přeplněném hřišti profilovala proti Fialově vládě, ale její voliči mezitím utekli k ANO a nezaznamenali důvod k návratu.
Nedvěd avizoval, že nechce dál spolupracovat s hnutím Stačilo!, ale po veletočích předchozího vedení, jehož byl součástí, mu mnozí nevěří. Uspěl sice v prvním kole, ale dostal jen 52 procent hlasů, což není zárukou stabilního vývoje. Na protest proti jeho zvolení odešel ze SOCDEM jeho pražský protikandidát Petr Pavlík podporovaný matadorem Vladimírem Špidlou. Členství ukončil i bývalý poslanec Jan Chvojka a dá se očekávat, že další odchody budou následovat.
ANO zlikvidovalo obě strany
Nedvěd se hluboce mýlí, když tvrdí, že „prostor na levici se znovu uvolňuje“, a tím, jak hledají novou tvář i komunisté, se podle něj otevírají sociálním demokratům nové dveře. Dveře oběma stranám zavřelo populistické hnutí ANO, které do značné míry převzalo jejich sociální program a vyluxovalo jejich voliče.
V tomto trendu pokračuje i dnes, kdy Babišova vláda s SPD a Motoristy převzala část jejich volební rétoriky (mimo jiné ukončení pomoci Ukrajině, tlak proti veřejnoprávním médiím a neziskovým organizacím), což se projevilo i v jejím programovém prohlášení. To omezuje potenciál subjektů Stačilo! na comeback prakticky k nule.
Mnohem závažnější jsou signály, že Babiš ve snaze udržet jejich voliče hodlá drolit jednotu západních spojenců, což naznačuje odmítnutím finanční pomoci Ukrajině. Kreml může být spokojen, komunisty a „maláčovskou“ SOCDEM už nepotřebuje.
