Marie Curie-Skłodowská - jméno, které znají i žáci základní školy, patrně nejznámější vědkyně. A také žena, kterou osud i přes její nepopiratelné úspěchy a přínosy lidstvu několikrát srazil na kolena. Smrt blízkých, chudoba, fakt že je "jenom" žena a pak také závistiví kolegové a nepřející veřejnost. Ačkoliv byla Marie mimořádně chytrá a nadaná fyzička, matematička a chemička, lidé neustále zpochybňovali ji i její objevy.
Marie Skłodowská se narodila do poměrně chudé polské rodiny, byla ale velmi chytrá, četla už ve čtyřech letech a hned bylo jasné, že je zrozená pro studia. Už zde ale narazila na překážky - první byly peníze, druhou byl fakt, že byla dívkou v Polsku - v zemi, kde ženy nesměly studovat na univerzitě. V raném věku navíc ztratila brzy po sobě maminku i najstarší sestru. S druhou sestrou si pak finančně vypomohly při studiích v Paříži.
Marie vystudovala fyziku a chemii na Sorbonně a po absolvování potkala svého manžela a budoucího nejlepšího kolegu Pierra Curie. Marie při práci na doktorátu dostala nezáživný a potenciálně neperspektivní úkol zkoumání radioaktivity. Brzy objevila prvek silnější než uran, v tu dobu se k ní přidal i její manžel a společně zkoumali radioaktivitu minerálů.
První objevili polonium, o pár měsíců později i radium. Pak následovala první Nobelova cena za fyziku a její manžel se stal profesorem na Sorbonně. Štěstí ale netrvalo dlouho - Pierre v roce 1906 spadl pod kola koňského povozu a zemřel. Paradoxně díky tomu se Marie stala první ženskou profesorkou na Sorbonně.
Po finančních peripetiích, kdy často ani neměla co do úst, a problémech se závistivými kolegy získala po prokázání existence radia další Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. Místo toho, aby se stala fenoménem, se rozjel prakticky hon na čarodějnice a Marii chodily i výhružky smrtí. Začala myslet i na sebevraždu.
Přesto dál pracovala, dokonce šéfovala nově vzniklému Ústavu pro radium. Za první světové války jezdila s rentgenovým vozem a pomáhala vyšetřit zraněné vojáky. Rentgenové stanice a pojízdné laboratoře vznikly právě díky ní a pomohly při péči o miliony vojáků.
Po válce výměnou za gram čistého radia, které bylo nesmírně drahé, objela Spojené státy, kde se konečně setkala s neuvěřitelnou náklonností a obdivem - vítaly ji zde davy, obdržela několik čestných doktorátů na nejrůznějších univerzitách, přednášela o svých objevech. Nic z toho ale nedokázalo zastavit pomalu se zhoršující nemoc. Už před lety s manželem Pierrem je ozáření, o kterém se tehdy nic nevědělo, několikrát zasáhlo natolik, že vážně onemocněli. Marii nakonec její milovaná radioaktivita zabila - způsobila vážnou aplastickou anemii, které vědkyně v 66 letech podlehla.
