Pískot na politiky je výdobytkem sametové revoluce. Ukazuje rozdíl mezi minulým a stávajícím režimem
17. listopad je patrně nejvýznamnější český státní svátek. Minimálně co se týče veřejných aktivit české společnosti. Hlavní události se dějí na Národní třídě, kam postupně kdokoliv, včetně téměř všech českých politiků, přichází uctít odkaz sametové revoluce. I letos však příchod různých politiků doprovázel pískot a negace ze stran občanů. Není však možnost, že můžeme pískat na jakéhokoli politika oním odkazem sametové revoluce?
Vede se totiž debata, zda pískot a důrazné vyjadřování nesouhlasu s tím či oním politikem v případě oslav 17. listopadu je na místě. Nemají být tyto oslavy přece jen svátkem všech?
Jednoduchá odpověď, kterou zmínil i prezident Pavel, je, že je svátek 17. listopadu a oslavy sametové revoluce svátkem všech. I těch, kteří s polistopadovým vývojem zásadně nesouhlasí, ba více inklinují k minulému režimu. Sametová revoluce v sobě obsahuje základní hodnoty demokracie a svobody, těmi jsou právo občanů na vyjádření svého politického přesvědčení, a to i formou nesouhlasu či (mírného) odporu.
Projev občana je právě oním hlasem lidu, jenž pak souhrnně naplňuje onu vizi „vůle lidu“, která je pak základem celého demokratického režimu. Tam se nutně musí zahrnout i ty hlasy, které se současným vývojem jednak nesouhlasí jednak částečně tvrdí, že „staré poměry“ byly lepší. Prostě i absolutní kritika stávajících poměrů, a to i s oporou v alternativních zdrojích informací, je chráněna svobodou projevu a právem vyjádřit své politické přesvědčení.
S tím se dostáváme k otázce, jak se postavit k pískání na toho či onoho politika přitom, když jde klást věnec či zapalovat svíčku na Národní třídu. Zcela jednoduše řečeno: je výsostným právem každého z nás a výkonem našeho politického práva, pokud na politiky budeme pískat či jinak vyjadřovat svůj nesouhlas s jejich činností.
Ono to, že takto můžeme činit bez toho, abychom se dostali do křížku jednak se zákonem, jednak se státními represivními složkami, je vlastně výdobytkem sametové revoluce. Srovnejme, když studenti 17. 11. 1989 vyšli do ulic a byli zahnáni komunistickou bezpečností do blokovaných uliček, kde je pak zpráskali obušky. A to šlo o mírumilovný projev politického přesvědčení.
Není pak na místě se hroutit z toho, že je vypískán nějaký politik, a ihned vznášet otázky o tom, je-li to při oslavách státního svátku vhodné. Jde o zpětnou vazbu občanů, jde o projev jejich politického práva, a to v den, kdy si připomínáme znovunabytí svobody v České republice. Právě to, že k takovému pískotu či nesouhlasu dochází, demonstruje ten kontrast mezi stávajícím režimem a tím předchozím, jejichž dělítkem je právě sametová revoluce!
