Úpadek Svobodných. Vondráček přejímá rétoriku SPD a chlubí se kontakty na německé extremisty
Hloubkovou metamorfózou procházejí dříve svobodomyslní Svobodní. Pevně zakotvili v Okamurově klubu, zahodili svůj liberální program a druží se s radikály z AfD, zlehčujícími nacistický režim. Z obhájců pomoci Ukrajině se stali její odpůrci.
Na domácí politické scéně neexistují větší ideové protipóly v jedné koalici, byť skryté než Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury a Svobodní Libora Vondráčka. Svobodní získali dva poslanecké mandáty, druhý patří Markétě Šichtařové, ale cenou je naprostá změna tváře kdysi liberální strany.
SPD je antisystémový projekt přímé demokracie, kde má „vládnout lid“ pomocí referend, ne „politické elity“. Ostře se vymezuje proti migrantům, včetně ukrajinských uprchlíků. Hlásá silnou roli „sociálního“ státu a autoritářského populismu, čímž se přibližuje k hnutí ANO. Je zastáncem domácího protekcionismu, bojuje proti nadnárodním korporacím. Vedle komunistů dnes patří k nejvnímavějším spojencům Kremlu.
Svobodní se vždy profilovali jako pravicově liberální a nepopulistická strana vyznávající malý stát s minimálním přerozdělováním, volný trh bez regulací a dotací, důraz na osobní odpovědnost, a která je liberální v osobních svobodách, včetně tolerance k menšinám. Donedávna hájili právo Ukrajinců na boj za vlastní svobodu a suverenitu. Jak to vypadá dnes?
Obrat Svobodných
Přerod Svobodných do Okamurova módu dokumentují poslední mediální výstupy jejich předsedy Libora Vondráčka. Hájí rasistickou kampaň SPD, kterou nedávno Nejvyšší správní soud přirovnal k nacistické a komunistické propagandě. Trestní stíhání Okamury označuje za „politický čarodějnický hon“, a proto nebude hlasovat pro jeho vydání. Totéž platí pro Andreje Babiše, i když dobře ví, nebo právě proto, že mu hrozí pravomocný trest.
Ještě před dvěma lety nemohl Vondráček Babiše vystát a vymezoval se i proti programům hnutí ANO a SPD. „Dneska je to tak, že jediní koaliční partneři, kteří mohou dohlédnout na to, aby hnutí ANO dodržovalo to, co slíbilo před volbami, jsme my a Motoristé,“ řekl Vondráček, který tak přiznal, že oba koaliční partneři budou výměnou za několik křesel dohlížet na plnění populistických slibů ANO, s nimiž nemají Svobodní, ale ani Motoristé téměř nic společného.
V lednu 2023 se Vondráček omlouval za sněmovní koalici s Trikolorou poté, co podpořila Babiše v prezidentské volbě. „Uvědomujeme si, že kvůli dnešním postojům hnutí Trikolora naše dřívější spojení vrhá špatný stín na naši značku, naše příznivce, voliče a členy. Za toto bychom se chtěli všem Svobodným upřímně omluvit. Tuto zkušenost bereme jako ponaučení do příští politické práce, kterou chceme hájit pravicové a demokratické principy,“ napsali tehdy Svobodní.
V květnu téhož roku se Vondráček vymezil i proti SPD. „Trikolora začala usilovat o velké spojení s SPD, které se přitom často projevuje jako levicově-populistické hnutí. Ve svých řadách má viditelné bývalé členy ČSSD, jako jsou Jaroslav Foldyna či Ivan David. Ta fascinace nám prostě přišla zvláštní. Názorový odklon je zde evidentní. Také jsme se daleko jednoznačněji postavili na stranu napadené země (Ukrajiny),“ prohlašoval.
Svobodní se moc nepoučili. Padli si s Trikolorou a SPD kolem krku a přebírají jejich rétoriku. Vondráčkovi dnes nevadí Okamurovy výroky typu: „Ukrajinci jsou takoví náckové. Ukrajinci určitě nemají právo být v naší zemi.“ Čerstvě zvolený předseda Poslanecké sněmovny se prý polepší.
Vlajka Ukrajiny jako fotbalový prapor
V politice ovšem nejde v první řadě o výroky a hesla, ale o činy. Okamura jako první krok ve funkci okázale sundal ukrajinskou vlajku z průčelí sněmovny, přičemž tohoto gesta si každá po svém povšimla i ruská a ukrajinská média. Vondráček tento krok, signalizující změnu zahraničního kurzu, hájil.
„České státní budovy mají být krásné a s krásnými českými vlajkami,“ uvedl Vondráček, který by také nevyvěšoval prapory svého oblíbeného fotbalového klubu. Tím zabodoval v soutěži o nejstupidnější výrok roku. Nečinit rozdíl mezi přízní fotbalovému klubu a solidaritou se zemí napadenou ruským agresorem je příznakem hlubokého úpadku Svobodných, kteří ještě nedávno Ukrajinu podporovali.
Dnes se Vondráček, stejně jako Babiš, Okamura a Macinka vymezuje proti podpoře Ukrajiny z veřejných zdrojů. V rozporu s přístupem více než třiceti zemí „koalice ochotných“, jejíž součástí byla do této doby i Česká republika.
„Ukrajina už nebude omluvenka na každé pochybení vlády jako dosud. Nebude to kouřová clona pro vytváření rekordních dluhů,“ přemítá Vondráček, jenž současně podporuje program ANO masivního zadlužování a vyšších rozpočtových schodků. Šéf Svobodných, stále více připomínajících rakouské Svobodné se silným proruským akcentem, „boduje“ dál.
Vondráčkovi zahraniční partneři
Krátce po zvolení Okamury do čela sněmovny se Vondráček pochlubil zahraničními kontakty. „Zvěsti o tom, že se nám budou kvůli jeho zvolení vyhýbat zahraniční partneři, dnes vyvrátila delegace poslanců z Německa. Seznámil jsem se zákonodárci zvolenými za Alternativu pro Německo (AfD).“
Nad AfD se silnou podporou hlavně ve východním Německu loni zlomila hůl i Marine Le Penová, jež reagovala na množící se skandály jejích představitelů, podezřelých z placené spolupráce s Kremlem nebo ze špionáže pro Čínu. „AfD jde od provokace k provokaci. Nestačí se jen distancovat. Nastal čas, abychom se od tohoto hnutí jasně oddělili,“ prohlásila Le Penová a AfD byla vyloučena z evropské frakce Identita a demokracie, kterou nahradili Patrioti pro Evropu.
Okamura tehdy její vyloučení podpořil s odůvodněním, že AfD zlehčuje nacistický režim. V tom se sice nemýlil, ale nakonec s ní SPD skončila v nové, zcela okrajové frakci Evropa suverénních národů a dnes jsou jejími hlavními zahraničními partnery. AfD je v Německu označována za extremistickou stranu. Je kritická vůči NATO a netají se proruskými postoji zvláště v otázce války na Ukrajině. Volá po zrušení sankcí vůči Rusku, její poslanci tuto zemi navštěvují.
AfD bagatelizuje nacismus
Korunu všemu nasadil loni na jaře lídr AfD v eurovolbách Maximilian Krah, jenž zpochybnil, že všichni příslušníci SS byli váleční zločinci. Není jediný z této strany, kdo bagatelizuje nacistické zločiny, dokonce i holocaust.
Nejvyšší představitelé AfD opakovaně flirtují s nacistickým režimem: Přední člen strany pózoval s rukou na srdci před Hitlerovým bunkrem, další politik AfD relativizoval zločiny vražedných paramilitárních jednotek SS, jiný poslanec AfD se označil za „přátelskou tvář národního socialismu“ a další stranický funkcionář rozesílal Hitlerovy fotografie.
Jeden z nejvlivnějších politiků AfD Björn Höcke, zemský předseda strany v Durynsku, používal slogan Hitlerovy hnědokošilářské divize SA „Vše pro Německo!“ k zakončení předvolebních projevů. Dvakrát byl shledán vinným z úmyslného používání nelegálních sloganů a soud ho odsoudil k vysokým pokutám.
To není vše, AfD se profiluje jako antisystémová strana. Její představitelé urážejí politické konkurenty jako „kartelové strany“ a hanobí německou demokracii jako „novou diktaturu“. Vykreslují nezávislé soudnictví jako „lokaje vládních politiků“ a za svůj cíl prohlašují zničení konkurenčních stran.
Co nám to všechno připomíná v době nastupujícího babišismu, a to nejen v souvislosti s obrácením Svobodných k Okamurově nahnědlému vidění světa?
