Trump s Putinem si teď na pískovišti přeměřují, kdo má větší… Problém nastane, pokud se opět spojí
Jednou se na hřišti potkali dva malí kluci, kteří ještě ani neuměli vyslovovat všechny hlásky. Nejdřív si spolu hráli, ale jeden z nich se brzy urazil, a aby mu nějak odpověděl, ten druhý začal říkat, že doma má lepší hračky.
- A já mám doma super-duper mega Orešník, je nejsilnější, nejmocnější a nikdo jiný takový nemá.
- No a co, be-be-be, já mám spoustu jiných hraček, kteří mohou porazit tvůj Orešník, a vůbec, mám spoustu Tomahawků, které dám ostatním klukům, ale tobě nedám.
- A já mám Burevestnika a Poseidona a ty takové nemáš a nikdy mít nebudeš, protože já jsem nejlepší a nejsilnější.
- A já mám vedle tvého domu atomovou ponorku, která je lepší a silnější než tvoje hračky.
- A já mám nejmocnější a nejstrašnější jadernou zbraň.
- A já mám taky lepší a silnější než tvoje a vůbec, já provedu jaderné testy, všichni to uvidí a ty se přesvědčíš.
- Já je také provedu.
- A moje testy budou strašnější.
- Ne, moje.
A my ostatní sledujeme tento obraz a čekáme, až tito dva rozmazlení a odporní fracci konečně odejdou z hřiště a nechají ostatní v klidu si hrát a radovat se. Další analogie mezi Putinem a Trumpem mě nenapadají, protože pokaždé, když začnou vydávat prohlášení a vyhrožovat si navzájem, čekám, až na konci dodají: „A vůbec, zavolám tátu, ten si s tebou poradí, protože můj otec je silnější než tvůj.“ Chovají se ne jako politici, ale jako malé děti, které aby vypadaly lépe, začínají si vymýšlet a chlubit se novinkami, které ostatní nemají. Putin a Trump se tak chovají pouze mezi sebou. S ostatními zeměmi komunikují jinak. Putin prostě všechny bije, nadává jim a ponižuje je, Trump si vyměňuje bonbóny a žetony a říká, že pokud ostatní nebudou dávat kapesné, nebude se s nimi kamarádit. Putin se plazí před druhým chlapcem Si, který pochází z bohaté rodiny, a ten ho využívá jako svého psíka, přičemž Putin všem vypráví, že jsou nejlepšími přáteli. Trump a Si se měří bohatstvím a silou s cílem přetáhnout ostatní chlapce na svou stranu.
V zásadě můžeme dělat libovolné analogie, čím se Trump a Putin měří, ale přiznám se, že s úsměvem sleduji jejich hádky, i když jde o jaderné zbraně. A to ne proto, že tato hádka připomíná rozdělení majetku mezi dvěma bývalými milenci, ale proto, že na Putinovy jaderné hrozby někdo odpověděl stejně drze. Putin již dříve vyhrožoval jadernou palicí, ale tyto hrozby mizely v prázdnotě, která byla způsobena buď tím, že si lidé mysleli, že Putin blafuje, nebo tím, že hrozba útoku paralyzovala a naháněla strach.
Ruský diktátor používá hrozby jaderným úderem jako diplomatický tlak. Myslím, že jste si všimli, že jakmile se něco nedaří podle Putinových plánů, i když ruská propaganda tvrdí, že se mu vždy všechno daří podle plánu, začne vyhrožovat různými druhy zbraní s hravými názvy. V tomto případě tyto hrozby začaly poté, co bylo zrušeno setkání Putina a Trumpa v Budapešti. Tentokrát však Donald Trump také použil jadernou hrozbu jako diplomatickou zbraň a Putin na to v podstatě nemá co odpovědět. Za prvé proto, že není nic strašnějšího než jaderný úder a vzájemnou hrozbu tohoto druhu prostě nelze ničím překonat, a za druhé proto, že před Trumpem s Putinem nikdo takto nekomunikoval.
Mnozí se prostě rozhořčovali, projevovali nespokojenost, ale nepamatuji si, že by se někdo odvážil Putinovi přímo odpovědět. A upřímně řečeno, Putin by žádnou podobnou odpověď ze strany evropských představitelů nebral vážně, protože podle jeho chápání je vládcem největší země a evropští lídři jsou pro něj jen nějakými muškami, které mu brání v okupaci území. Ale Trump je jiná věc, Putin ho vnímá vážně, jako rovnocenného a nepředvídatelného partnera. Rusko se však ve všech konfliktech snaží, aby mělo poslední slovo, což lze pochopit na příkladu ruského zločinu ve Vrběticích. Myslím, že si pamatujete tu slovní přestřelku a soutěž o to, kdo vyžene více diplomatů.
V případě Spojených států je však obtížné si poslední slovo ponechat, protože Trump tento nástroj ovládá stejně dobře, a proto Putinovi zbývá to poslední slovo (hrozba jadernými zbraněmi) opakovat v naději, že jeho oponent možná napoprvé nepochopil, jak vážná situace je. Putin měl smůlu, že se dostal do konfliktu s člověkem, který je mu podobný, a to není kompliment směrem k Trumpovi. Abychom porazili takové monstrum, jako je Putin, musíme být buď stejným, nebo ještě větším monstrem. Trump takový je a to je pro Putina problém. Pro nás problém nastane, pokud se znovu spojí.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
