Po nás potopa, ti mladší jednou zapláčou. V program vlády jsou stovky slibů, není ale jasné, jak se zaplatí
Andrej Babiš zapomněl na své někdejší heslo – chci řídit stát jako rodinnou firmu. Pokud by řídil nějakou společnost a rodinu v duchu toho, co se v pátek objevilo v návrhu programového prohlášení vlády vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů sobě, firma by zkrachovala a rodina by musela požádat o sociální dávky. Program má přes 13 tisíc slov, jsou v něm stovky slibů, jejíchž splnění by si vyžádalo ročně navíc vyšší desítky miliard korun, o kterých ale zatím nevíme, kde je budoucí koalice vezme. V programu jsou navrženy i dobré věci (například snížení některých daní) a najdeme zde i zajímavé nápady, ale pokud se všechno zavede do praxe, zvýší to dluhy, které budou splácet i generace, které dnes můžeme označit za mladé.
Před více než osmi lety vydal Andrej Babiš knihu O čem sním, když náhodou spím. Měla to být vize, jak by mohla vypadat Česká republika v roce 2035. Když pak vládl jako premiér v letech 2017 až 2021, tak se svými vizemi moc nepohnul. A současný návrh programového prohlášení vlády se jeví jako druhý díl jeho snění. Rozdíl je v tom, že Babiš a další lidé, kteří o nové vládní koalici vyjednávají, nespí, jsou vzhůru a sypou ze sebe nápady, které rozhodně nepovedou ke stabilizaci státních financí. Budiž, je to rozhodnutí těch, kteří uspěli ve volbách a skládají nový kabinet. Chtějí se zavděčit svým voličům. Jenže jejich předvolební plky, jak Fialova vláda nedokázala krotit výdaje státu, a že oni to změní, berou za své. Rozdávat se bude ještě víc. Navržený program má totiž silné sociální prvky a je z něj cítit, že nová moc věří v zázraky. Jedním z těch zázraků má být to, že české hospodářství bude růst rychleji, výběr daní a spotřeba tím zmohutní a bude se moci v klidu rozdávat. To je hodně riskantní taktika.
V návrhu programového prohlášení, které má 38 stran, je vidět, kdo bude jednoznačným pánem vlády. Je to Andrej Babiš a hnutí ANO. Právě z jejich slibů a záměrů je program z velké části složen. Objevují se zde i věci od Motoristů sobě a nejméně od nepřiznané koalice SPD Tomia Okamury. Ten jako by se daleko více soustředil sám na sebe a zisk vysněné funkce předsedy Poslanecké sněmovny, což by se mu příští týden mělo naplnit.
V programu jsou i věci, za které by se dala budoucí vláda pochválit. Například nezvyšování některých daní, snížení daně pro firmy či omezení podpory obnovitelných zdrojů energie (to ale sliboval kdekdo mnoho let). Vůbec snaha snižovat či na nějakou dobu alespoň stabilizovat ceny energií, které máme jedny z nejvyšších v Evropě, je správná. Mohlo by to ulevit jak domácnostem, tak přispět k udržení konkurenceschopnosti firem a tím celé země. Jen je otázkou, jak chce výpadky příjmů koalice nahradit. Není to jasné, i když guru hospodářské politiky nové moci Karel Havlíček tvrdí, že jemu to jasné je. No jo, to on ale vždy tvrdil o všem a výsledky se pak někdy nedostavily. Dejme ale v těchto zásadních ekonomických věcech vládě šanci se ukázat. Pokud ovšem budeme brát programové prohlášení vážně a nebudeme jej považovat jen za kus bezcenného papíru (protože tím se stal už v případě mnoha českých vlád), tak musíme neustále upozorňovat na rozpor mezi nabízenými sliby a reálnou možnosti jejich naplnění kvůli nedostatku peněz.
Program obsahuje i některé takzvaně společenské věci, které se mohou brzy proměnit v bojiště mezi opozicí a vládou i mezi kabinetem a části společnosti. Například zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas považuji za možný krok, ale není vůbec jasné, co vlastně stát od veřejnoprávních institucí chce, jak mají svoji funkci ve změněném mediálním světě naplňovat a jak bude ošetřena nezávislost těchto společností. To samé platí pro avizované omezení dotací pro neziskový sektor. Ne, že by se v tomto segmentu nedalo někde škrtat, protože některé neziskovky si udělaly ze státu skutečně dojnou krávu, ale mnohé naopak suplují (zejména v sociální oblasti) to, co má dělat stát a veřejné instituce. Nepoškodí záměry vlády i ty neziskovky, které lidem významně pomáhají? Jak se to zajistí?
Na druhé straně program obsahuje i vyložené nesmysly. Zastropování důchodového věku na 65 letech způsobí vzhledem k nedobrému demografickému vývoji v budoucnosti problémy v důchodovém systému. Nebude ho možné udržet v kondici, jakou si přejeme. Jistě, ne v každém povolání lze pracovat do vyššího věku, ale Česká republika neumí ani využít potenciál penzistů. Těch, kteří pobírají penzi a dál pracují, je jen kolem 200 tisíc.
V prohlášení budoucí vlády se také objevuje věta, že chce udržet „bezplatné“ zdravotnictví. Dělají si z nás konstruktéři prohlášení srandu? Vždyť přece musíme platit zdravotní pojištění, a to je forma daně. Zdravotnictví není zadarmo. Stejně jako není zadarmo školství – rodiče platí mnohé věci, které jejich děti ve škole potřebují. Prostě se na životaschopnosti systému podílejí, i když neplatí přímo školné. Jak v případě zdravotnictví, tak v případě školství, je to přirozené, vlastní investice každého člověka do zdraví a vzdělání jsou naprosto zásadní, jen by někdo u toho neměl papouškovat komunistické bláboly, že něco je zadarmo. Je to lež.
S naplněním programového prohlášení měla problém od vzniku České republiky v lednu 1993 každá vláda. To samé očekávejme i od nového kabinetu Andreje Babiše. Některé sliby naplněny v plném rozsahu nebudou, další se v tichosti opustí, nové problémy k řešení se mezitím vynoří. Berme tedy programové prohlášení vlády s rezervou.
Kdysi existoval animovaný televizní seriál Pohádky ovčí babičky. Ty namluvila herečka Jiřina Bohdalová. První díl pojednával o „hloupém vlku a ještě hloupějším beránkovi“. Pokud bychom to přenesli na programové prohlášení nové vlády, tak bylo by velmi hloupé, kdyby si beránčí veřejnost nechala od vládnoucích vlků nakukat, že teď už nás čekají jen lepší časy a že všechno někdo místo nás zařídí. Nezařídí. Tak chytrý není.
