Na co lze narazit v lese: Na houbách se můžete nečekaně setkat i s hospodářskými zvířaty
Někteří návštěvníci lesa se již zanedlouho mohou reálně setkat s něčím, na co dosud nebyli v naší zemi zvyklí – totiž s pasoucími se hospodářskými zvířaty. Nepůjde přitom o situace, kdy zvířata utečou chovateli z jeho farmy, jak by se mohli někteří domnívat, ale o zcela legitimní způsob hospodaření, který se využívá také v zahraničí.
Pastvu zvířat v lese umožnila nedávno přijatá novela lesního zákona, a ČR se tak díky ní zařadila mezi státy, v nichž je v některých lokalitách pastva běžnou součástí venkovského a lesnického koloritu. Umožnit ze zákona pastvu hospodářských zvířat v lese prosadila do novely stavovská organizace Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), mimo jiné i proto, že sedláci z rodinných farem, kteří jsou sdruženi zejména právě v ASZ ČR, vlastní a obhospodařují kromě polních také lesní pozemky.
V praxi jde přitom o jednu z forem takzvaných agrolesnických systémů kombinujících klasické zemědělské hospodaření s péčí o lesní nebo ovocné dřeviny. Samotná pastva pak může být příspěvkem pro zvýšení biodiverzity (druhové pestrosti) organismů v příslušných lokalitách, a dokonce i příspěvkem k prevenci požárů, neboť pasoucí se zvířata snižují množství biomasy, která je hlavním palivem pro lesní požáry, jak vyplývá z letos publikovaných výsledků výzkumů ve Španělsku. Na druhou stranu je to právě Španělsko a Portugalsko, kde je lesní pastva, především prasat, v rámci EU nejvíce rozšířena.
Tuzemská novela přitom pracuje s pojmem „hospodářské zvíře“, a návštěvníci lesa se tak mohou v budoucnosti setkat s pasoucími se stády krav, ovcí, koz, nebo i právě domácích prasat. Obavy z takových setkání, ale ani ze zákazů vstup do lesa, by ale veřejnost mít neměla. Podle zmiňované novely totiž nesmí při pastvě docházet k omezení vstupu veřejnosti do lesa, zároveň by ale neměli být návštěvníci pastvou ohroženi. Předpokládat tak lze, že se hospodářská zvířata budou pohybovat v ohradách, které ale budou pro veřejnost prostupné a snadno překonatelné. Podstatné totiž je, že za bezpečnost návštěvníků nese vlastník nebo správce obecnou odpovědnost a musí učinit vše pro to, aby nedocházelo k jejich újmě, i když zákon předpokládá, že vstup do lesa je na vlastní nebezpečí.
Novela umožňuje pastvu zvířat na vlastních, ale po předchozím souhlasu vlastníka i na cizích pozemcích. To ovšem přináší problém možných škod způsobených hospodářskými zvířaty zejména na mladých lesních porostech a problém náhrady těchto škod. Pokud bude v lese probíhat pastva, počítá totiž novela s tím, že případné škody nezpůsobila zvěř, ale právě hospodářská zvířata, což ale může představovat určité alibi pro škody skutečně způsobené zvěří. Vzhledem k tomu, že s pasením hospodářských zvířat nejsou zatím v naší zemi žádné zkušenosti, bude proto zajímavé sledovat, jak se budou budoucí škody vyhodnocovat a zdali bude stanovena například akceptovatelná výše škod.
Přestože je v současné době kolem pastvy zvířat v našich lesích ještě řada nedořešených problémů, lze tento krok v obecné rovině považovat za určitý posun jak ve prospěch spíše menších zemědělců, kteří nechovají velká stáda zvířat, tak i pro samotné lesní porosty v místech, kde je pastva vhodná. Nelze samozřejmě předpokládat, že by se naše lesy pasenými zvířaty plošně zaplnily, v lokalitách s otevřenějším přístupem do lesa se ale s nimi lidé mohou setkat, a pro někoho to může být i zatraktivnění vycházky do lesa nebo sběru hub, a možná i osvěta pro městkou populaci v tom, jak se hospodářská zvířata chovají nebo jak vypadají.
Autor je agrární analytik
