Tvrdý poker o Strakovu akademii. Andrej Babiš bude muset obětovat část programu nebo křesel ve vládě
Šéf ANO Andrej Babiš o víkendu dosáhl jednoho z největších politických triumfů novodobé české historie. Přestože nyní rozdává široké úsměvy na všechny strany, musí už i jemu být jasné, že jeho úspěch stále více a zřetelněji nabývá kontury Pyrrhova vítězství. Malé strany, od nichž chce podporu pro svoji menšinovou vládu, nehodlají prodat svoji kůži lacino. Navíc tu je prezident Petr Pavel, který Babišovi neposvětí jen tak ledajaké řešení, jako před osmi lety Miloš Zeman. Může se tak stát, že na novou vládu můžeme čekat nejen týdny, ale i dlouhé měsíce. A co víc, příštím premiérem může nakonec být úplně někdo jiný než Babiš.
Ono se to nemusí na první pohled zdát, ale šéf ANO se nachází úplně ve stejné situaci jako na podzim 2017, kdy poprvé vyhrál volby do Sněmovny. Rozdíl je pouze ten, že tehdy strany koalice SPOLU kandidovaly každá zvlášť a opozice působila jako shluk pidistran. Před osmi lety získal Babiš 78 mandátů a k většině ve sněmovně (s výjimkou ODS) potřeboval alespoň dvě strany. Tehdy si ale mohl vybírat a navíc se mu jednotlivé strany i podbízely. Byli tu oslabení sociální demokraté a komunisté, v záloze byl připraven Tomio Okamura se svojí SPD. Se všemi měl Babiš dohromady 130 hlasů a mohl taktizovat.
Oproti roku 2017 tu je však zásadní rozdíl. Na Hradě nesedí Miloš Zeman, který tehdy Babišovi dal bianko šek a neomezeně dlouhý čas na to, aby mohl sestavit svoji vládu. Babiš věděl, že s takovým spojencem za zády si může dovolit leccos. Zkusil proto menšinovou vládu, protože se nechtěl o moc dělit. Narazil. Na druhý pokus už musel být obezřetnější a hledat kompromis. Zeman mu do vlády vmanévroval sociální demokraty a dále pak Vojtěcha Filipa a komunisty do jakési tolerující „konstruktivní“ opozice. Babiš opojený tím, že bude mít vládu s důvěrou souhlasil a bylo vymalováno. Spokojený byl i Zeman, protože věděl, že má Babiše v hrsti.
Nyní je Babiš v jiné pozici. K dispozici sice opět má dva spojence, se kterými by slepil sněmovní většinu – SPD a Motoristy. Tyto obě strany však vědí, že bez nich si šéf ANO ani neškrtne, tedy pokud se nechce spojit s některou stran současné vlády. A co víc, správně chápou, že za jisté konstelace nemusí Babiš ani dostat mandát k tomu, aby sestavil příští vládu. Proto výrazně šponují svoji cenu a z plného stolu chtějí tučnou kořist. Nesmíří se jen s funkcemi ve sněmovně či polostátních podnicích. Chtějí ministerstva a náměstky. S tím má – tedy zatím – pro změnu problém Babiš. Vše tedy nasvědčuje tomu, že se začne odehrávat velice tvrdý poker. A v něm – i přes nezpochybnitelné volební vítězství – nemá Babiš úplně nejvyšší karty.
Ty drží prezident Petr Pavel. A ten zcela jistě nezapomene na ústrky, kterými ho Babiš a jeho věrní poslední tři roky častovali. Na rozdíl od Miloše Zemana není stávající hlava státu Babišovým spojencem, která nad ledasčím přivře oči a nemá nejmenší zájem mu pomáhat či jakkoliv ho šetřit. Hrad bude diktovat podmínky.
Babiš se tak dostane mezi několik mlýnských kamenů najednou a bude mu jasné, že všem nebude moci vyhovět a bude muset významně zredukovat i plány, na které lákal svoje voliče. Zopakujme si: SPD a Motoristé chtějí ministerstva. Babiš chce však vládnout sám. Motoristé chtějí snižování státního dluhu a do čtyř let vyrovnaný rozpočet. Babiš naopak potřebuje uplácet svoje voliče štědrými dávkami a důchody, na které nemá peníze a bude chtít naopak dluhy prohlubovat. Všem za zády stojí prezident, který chce jasné ukotvení země v EU a NATO. Tedy něco, proti čemu SPD v kampani brojilo.
Vše nyní vypadá jako obtížný rébus. Jeho řešení bude možné pouze skrze kompromisy a velké ústupky, přičemž nejvíce bude muset ustoupit právě hnutí ANO. To bude muset oželet některá ministerstva a nebo dokonce hledat jiný koaliční půdorys. V takovém případě už by v čele vlády nestál Andrej Babiš. Zároveň šéf ANO může zapomenout na benevolentní přístup z Hradu. Petr Pavel ví co je ve hře. Navíc šéf jeho politického odboru, politolog Tomáš Lebeda je velice zkušený analytik a ostřílený expert na koalice, který nepochybně prezidentovi poskytne cenné rady, jak Babiše zatlačit ke zdi.
Osobně se domnívám, že v této situaci, kdy nebude vyjasněn koaliční půdorys příští vlády, ani Babiš jmenován premiérem nebude. Tuto laskavost Petr Pavel na rozdíl od Zemana určitě neudělá. Zároveň nejmenuje vládu, u které nebude mít jistotu, že získá důvěru sněmovny.
Podtrženo sečteno, v následujících týdnech nás čeká dramatická podívaná, která nemusí být chudá ani na zvraty a návrhy netradičních řešení. Jistě, aktuální proklamace jednotlivých hráčů berme jako úvodní prohlášení při vstupu k jednacímu stolu, kde se bude hrát velký mocenský poker. Na druhou stranu nemusí být nutně vyloučeno, že na novou českou vládu budeme čekat i několik měsíců, v níž bude zemi spravovat Fialův kabinet v demisi. Pokud se jednání o nové vládě budou protahovat, mohlo by být řešením jmenování přechodné úřednické vlády. To by bylo Babišovo Waterloo a facka jeho egu. Ale nepředbíhejme. Řečeno jedním okřídleným výrokem z nedávné historie „ví vil sí“.
