Jefim Fištejn: Katar je hrdý sponzor mezinárodního terorismu, jeho reakce na izraelský útok působí až žertovně
Jako by bylo málo děsivých zpráv dokazujících, že mezinárodní řád přestává a možná již přestal platit, zaútočil Izrael na exilové vedení teroristické organizace Hamás na území Kataru. Není to první a snad ani poslední likvidace nepřátel Izraele v cizině – od ostatních ji však odlišuje skutečnost, že Katar je blízkým spojencem Spojených států. Asi proto americká reakce, v níž se vláda Spojených států de facto distancovala od útoku tím, že ho označila za „nešťastný incident“, byla poněkud rozpačitá.
Rozsah škod způsobených vedení Hamásu izraelským útokem zatím zůstává ryze orientační: kdo ze špiček teroristů zahynul a kdo přežil, se ukáže, až se jednou objeví na veřejnosti. Jedno je jasné, izraelská rozvědka pečlivě sleduje každý jejich pohyb a důvěrně zná jejich itinerář. Útok se totiž připravoval mnoho měsíců a byl uskutečněn v okamžiku, kdy se vedení Hamásu sešlo na jednom místě. Je jasné, že o čase a místě konání důležité porady věděli nejen její účastníci. Celou akci je třeba vnímat v kontextu prohlášení Donalda Trumpa z 5. září, v němž americký prezident vyjádřil „temnou předtuchu“, že nebudou-li izraelská rukojmí neprodleně osvobozena, přistoupí židovský stát k cílené bodové likvidaci teroristických velitelů. Z toho je jasné, že pokud některý z nich tento útok přežil, nemůže si být jistý svou budoucností nikde a nikdy. Katar oznámil, že nyní svou zprostředkovatelskou misi zmrazuje, což vzhledem k fyzickému zániku vyjednávacího týmu zní poněkud morbidně.
Oficiálně bývá tento důležitý stát označován za „nepřímého zprostředkovatele“ a toto postavení je značně kuriózní. Není to postavení neutrálního mediátora mezi bojujícími stranami. Katar je hrdým sponzorem teroristů, iniciátorem a mecenášem většiny difamačních kampaní proti Izraeli a velkorysým hostitelem plánovačů vražedných útoků proti izraelskému a neizraelskému židovskému obyvatelstvu. Svou akci izraelská vláda ospravedlňuje právě tím, že „toto vedení Hamásu iniciovalo a organizovalo masakr 7. října a od té doby nikdy nepřestalo osnovat záškodnické útoky proti Státu Izrael a jeho občanům. Právě tito lidé na sebe vzali odpovědnost za včerejší vraždy našich občanů v Jeruzalémě,“ stojí v prohlášení izraelské vlády.
Přiznání odpovědnosti za ozbrojený útok v Jeruzalémě, kdy rukou hamásovských vrahů zahynulo šest neozbrojených Izraelců, se vlastně stalo bezprostředním spouštěčem dlouho připravované pomsty. Jejím vedlejším projevem se stala ukázka toho, že se ve vzdušném prostoru blízkovýchodních sousedů izraelské letectvo cítí jako doma: všech patnáct stíhaček se po velmi cíleném shození deseti bomb bezpečně vrátilo na základny.
Apel k dodržování mezinárodního práva zrovna v případě Kataru vyznívá poněkud nejapně, až žertovně. Hrdý sponzor mezinárodního terorismu je znám nejenom porušováním všech lidských práv u sebe doma, ale také rozsáhlým korumpováním mezinárodních orgánů povýšeným na státní politiku. Příkladů jsou přehršle, podplácením sportovních funkcionářů počínaje a nedávným darováním přepychového letadla americkému prezidentovi konče.
Není tomu tak dávno, co čtyři sousední arabské státy včetně Egypta a Saúdské Arábie uvalily na Katar leteckou a námořní blokádu s odůvodněním, že „ohrožuje stabilitu regionu a podporuje světový terorismus“. A co se týče porušení územní svrchovanosti tohoto státu, pak izraelský útok nebyl první – teprve v červnu letošního roku zaútočil na Katar teheránský režim raketami ve snaze zasáhnout americkou vojenskou základnu Al-Udajd. S tím rozdílem, že tehdy Dauhá nežádala o svolání Rady bezpečnosti OSN.
Konflikt na Blízkém východě je dlouhým řetězcem ozbrojených útoků a silových odpovědí na ně. Co bylo prvotním aktem agrese a co logickou obrannou reakcí? Odpověď na tuto záludnou otázku zcela záleží na výchozím postoji posuzovatele.
