Česko-česká válka o Ukrajinu: Se změnou vlády můžeme snadno přejít z koalice ochotných do koalice neochotných
Ještě nikdy za dvaatřicet let existence samostatné České republiky se nestalo, aby se nějaká válka, jako teď v případě Ukrajiny, s tak velkou intenzitou objevovala v předvolební kampani a měla i tak hluboké společenské a ekonomické konsekvence. Ruská agrese a Putinova imperiální politika vyvolávají zásadní otázky ohledně zajištění bezpečnosti naší země a přítomnost více než 584 tisíc Ukrajinců, což je oficiální údaj ministerstva vnitra ke konci července, ovlivňuje český pracovní trh, sociální systém, školství, zdravotnictví i nálady občanů.
Ukrajinský živel je v Česku cítit na každém kroku. To rozpoutalo vášnivé diskuse v hospodách i velké politické bitvy, jejichž pomocí se loví hlasy pro říjnové volby do Poslanecké sněmovny. Slyšíme u toho slova o sounáležitosti s Ukrajinou, ale také lži a ohavnosti.
Konflikt na Ukrajině se stal důležitým aktérem v domácí politické zabijačce. Podívejme se, na jaké straně fronty rozmístily strany své řeznické nože.
Předtím ale připomeňme, že nejpřesnější politický vhled do ukrajinské krize nabízí prezident Petr Pavel, jenž ovšem o některých věcech vzhledem ke svým pravomocem rozhodovat nemůže. Pavel jasně identifikoval ruskou hrozbu a říká, že Západ by měl uvalit na Moskvu přísnější sankce. Nenaskakuje u hodnocení války ani na ukrajinskou propagandu (ta rovněž existuje) při popisu situace na bojišti a opakovaně upozorňuje, že případná mírová dohoda bude znamenat ztrátu části ukrajinského území. V nedávném rozhovoru pro ČTK dodal, že pokud budou na Ukrajině rozmístěny zahraniční mírové jednotky, Česko by mělo být jejich součástí. O tom přitom není přesvědčena ani část Fialovy vládní koalice, která jinak Kyjev vehementně podporuje.
Různé pohledy
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
