Klam přebytkových penzí: Stačí prý jen dosáhnout růstu ekonomiky a vše se vyřeší. Nic není pravdě vzdálenější
Systém důchodového pojištění se po šesti letech schodkového hospodaření, kdy jsme si na každý sedmý až osmý důchod museli půjčovat na finančních trzích, vrací do přebytku. Po deficitech v roce 2023 (víc než 73 miliard) a loňsku (padesát miliard) bude letos rozdíl mezi vybraným pojistným a vyplacenými důchody jen deset miliard minus, a v příštím roce se má vybrat dokonce o deset miliard víc, než se vyplatí na penzích.
Otevírající se nůžky mezi příjmy z pojistného a vyplacenými penzemi byly přitom argumentem, který přivedl vládu k prosazení penzijní reformy. Ta je ovšem spíš než reformou souborem parametrických změn, které stabilizují systém na několik desítek let dopředu.
Brzda zabrala
Současný zlom ve vývoji důchodového účtu ale reforma nezpůsobila. Její rozhodující část, kterou je postupné posouvání důchodového věku až na 67 let, začne fakticky fungovat od roku 2030. Protože teprve za pět let dosáhne nyní postupně rostoucí důchodový věk dřívější hranice 65 let. Také druhý hlavní zdroj úspor v systému, tedy omezení valorizací a mírné snižování vyměřovacího základu důchodu, začne fungovat teprve v příštích letech.
Kouzlo přicházejícího přebytku spočívá v nouzových opatřeních z roku 2023, kdy vláda pokrátila mimořádné valorizace v případě vysoké inflace, a především opět zkrátila možnost odchodu do předčasného důchodu z pěti zpátky na tři roky. Rozšíření časové lhůty pro předčasné důchody bylo předvolebním a hojně využívaným dárečkem Babišovy vlády. Že ho mnoho lidí využilo, se nelze moc divit. Leckdo s nějakými úsporami či vlastní nemovitostí uvažuje tak, že není pro něj až tak podstatné, jak vysoký je důchod, ale kolikrát ho dostane. Před koncem této vymoženosti odcházelo do předčasného důchodu více lidí než do řádného a bylo to evidentně neudržitelné. Nyní počet odchodů do předčasného důchodu podstatně klesl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
