Dva diktátoři a Božská komedie: Za co se modlí a o čem mudrují Vladimir Putin s Alexandrem Lukašenkem?
„Ještě je čas zachránit si tvář. Pak bude třeba zachránit ostatní části těla.“ Tuto větu připisují bývalému ruskému premiérovi Viktoru Černomyrdinovi. A přesně tento obraz jsme mohli pozorovat, když jsme viděli Lukašenka a Putina na lavičce ve Valaamu. Tvář už si zachránit nemohou, zachraňují si zadky. Měli bychom si uvědomit, že to nebylo setkání starých přátel, oficiálně se tomu říká jednání na nejvyšší úrovni, které trvalo 35 minut. A já bych o tomto „důležitém“ setkání dvou diktátorů nepsala, kdyby text jejich rozhovoru nebyl zveřejněn na webových stránkách Kremlu. V souvislosti se svou profesí jsem byla svědkem mnoha odporných tiskových konferencí politiků, ale aby byly ještě směšné a ubohé... taková kombinace se vyskytuje málokdy a podobné události je třeba zaznamenat.
Staří tyrani se rozhodli spojit příjemné s užitečným, přijeli se pomodlit za padlé vojáky a zároveň si popovídat s novináři. A na tom by nebylo nic divného, kdyby tito dva neodjeli do kláštera po ultimátu Trumpa a poté, co americký prezident nařídil vyslat atomové ponorky blíže k Rusku. Připomínám, že 28. července Trump zkrátil Putinovi termín na ukončení války, ten má 10–12 dní a 1. srpna Trump vydal rozkaz ohledně atomových ponorek. Zároveň byla 1. srpna na webu Kremlu zveřejněna tisková konference Putina a Lukašenka na lavičce. Možná bylo jejich cílem ukázat, jak jsou spravedliví, pravoslavní a věřící křesťané, ale vypadalo to tak, že v boji s Trumpem jim zbývá jen modlit se a doufat v Boha, protože sami nemohou nic udělat.
Poté, co si diktátoři zajistili podporu Ježíše, začali odpovídat na otázky novinářů. Myslím, že mnozí z vás viděli na sociálních sítích video, na kterém ruští důchodci sedí na lavičce před domem a diskutují o politice, říkají, že Rusové jsou velcí, že NATO chce Rusko obsadit a že Rusové nedovolí zvítězit prokletému Západu, zkrátka říkají všechno, aby se necítili jako nuly, i když jsou po uši v bahně a bídě. Když se podíváme na Lukašenka a Putina, a pokud pomineme fakt, že jsou to dva lidožrouti, máme pocit, že jsou to stejní důchodci na lavičce, kteří diskutují o politice, zatímco jsou úplně v bahně. Samozřejmě vám nebudu přepisovat všech 35 minut blábolů dvou starých dědků, ale zmíním to nejdůležitější. A mimochodem, kdyby říkali jen to podstatné, stačilo by jim na to pět minut.
Putin je přesvědčen, že „na SVO je vše v pořádku“, protože „nedávno dobyli Časov Jar“. „Ještě k Časovému Jaru – to je cesta do Kramatorska. Ukrajina by měla Rusko rychle požádat o dohodu. V opačném případě Rusové všechno pomalu ukousnou, obsadí, dobyjí a půjdou dál,“ dodal Lukašenko. „Vrátí to! Je to naše...“ opravil prezidenta Běloruska Vladimir Putin. „No... vrátí, ha ha. Je třeba se dohodnout. Protože Rusko postupuje všude,“ opravil se Lukašenko. No... Místo Ukrajiny žádá příměří americký prezident, dokonce ne žádá, ale vyžaduje, klade Putinovi ultimáta a vysílá jaderné ponorky, ale Putin na to má důstojnou odpověď. „Orešnik.“ Copak jste zapomněli na zbraň, která nemá obdoby? Zapomněli? A už byl vyroben první komplex „Orešnik“, první sériově vyráběná raketa – a ta byla dodána armádě. Alespoň tak to řekl Putin a on nikdy nelže, a pokud říká, že Západ zahnívá, pak to tak je, i když to nevidíte, a vůbec, pokud jste to nevěděli, „deindustrializace Evropy“ je již v plném proudu. „Říká se, že to je cíl Američanů. Ale oni se potřebovali spojit s námi, s EU a Ruskem – to by byla síla. Byla by to síla strašnější než Čína,“ řekl Lukašenko. „Je zřejmé, že EU nemá vůbec žádnou suverenitu,“ dodal Putin. Poté společně hovořili o tom, že všichni jsou ponořeni v korupci, že pouze oni jsou čistí a žijí podle ústavy a dodržují všechny dohody. Novináři se také zeptali na 18. balíček sankcí a na to, jak ovlivnil Rusko a Bělorusko. Alexander Grigorjevič se při odpovědi na otázku o sankcích dotkl ještě několika důležitých témat, jako je ultimátum Trumpa a také únos ukrajinských dětí, kvůli kterému Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal zatykač na Putina. V otázce sankcí Lukašenko a Putin jdou stejnou cestou a jsou přesvědčeni, že „sankce jsou příležitostí“. V této otázce je vše při starém, „nikomu nedovolí, aby je srazil na kolena“ a jsou „plni odhodlání hájit své zájmy“. Jenže zatímco přemýšlejí o kolenou, nějak si nevšimnou, že leží na lopatkách.
Pokud jde o Trumpovo ultimátum, Putin řekl: „Pokud jde o něčí zklamání, to vzniká z přehnaných očekávání.“ V tom má pravdu. Všichni čekáme, až ho uvidíme v rakvi nebo na lavici obžalovaných, a on nás jen zklamává. Prostě očekáváme příliš mnoho. „50, 60, 10 dní. Tak se politika nedělá. Pokud chce mír, musí postupovat opatrně a důkladně. Jedná se o vojenský konflikt a tam nelze nic diktovat, natož jaderné velmoci. Poslouchejte, to je prostě k smíchu,“ prohlásil Lukašenko. Ne, Alexandře Grigorjeviči, smích u nás vyvolává vaše návštěva s Putinem na Valaamu a vaše tisková konference na lavičce, a to, že se modlíte po Trumpově ultimátu, svědčí o tom, že vám to není k smíchu, ale že máte strach. A to, že Putin nenašel nikoho lepšího než vás, kdo by ho podpořil, svědčí jen o ubohosti jeho situace.
Ale ani přes tento strach se Putin nehodlá vzdát svých vojenských cílů. Agentura Reuters informovala, že Putin nechce Trumpa „rozhněvat“, ale válku neukončí, protože by to „nepochopila ani armáda, ani lid“. Jeho cíle zůstaly stejné. Podle informací agentury Reuters si Putin váží vztahů s Trumpem, ale „nemůže si dovolit ukončit válku jen proto, že to chce Trump“. Ruský prezident se také domnívá, že nové sankce USA, které Trump slíbil zavést, nebudou mít na Rusko vážný dopad. Uvidíme, jak jsou Rusové připraveni, nezapomeňte: „Sankce jsou příležitosti.“
„O dětech se hodně mluvilo. Prosím, Rusové říkají, přijďte, podívejte se, vedou se jednání mezi zmocněnci pro lidská práva Ruska a Ukrajiny, vedou se jednání o dětech. Co udělalo Rusko špatně? Probíhá válka, děti zůstaly bez domova, nakrmili je, oblékli. Ale ne, obvinili je z toho. Za co?“ ptá se Lukašenko. Jak mu to jen jemně vysvětlit... Myslím, že obvinění bylo založeno hlavně na tom, že Rusko nejprve zabilo rodiče těchto dětí, zničilo jejich domy, zničilo města a násilím je odvezlo do Ruska, nutilo je zapomenout na Ukrajinu a bilo je při každé zmínce o vlasti a teprve potom je obulo a obléklo... Ale Putin odpovídá na Lukašenkovu otázku: „Ukázalo se, že tolik dětí není.“ „Tolik jich samozřejmě není. Vyměnili tři nebo čtyři děti,“ podporuje svého přítele Lukašenko. To znamená, že tito dva potvrdili skutečnost zločinu, ale nevyhovoval jim pouze počet a to, že někdo vůbec únos dětí zaznamenal.
Víte co? Těm dvěma nepomohou žádné modlitby, i kdyby zůstali žít v klášteře na Valaamu, stejně skončí v pekle. Ale to bude až po jejich smrti, mnozí to neuvidí na vlastní oči a nedočkají se úlevy. Kéž by mohli vidět, jak se dostanou do pekla za života, leč podle jejich žalostného vzhledu na lavičce lze říct, že procházejí prvním kruhem pekla již nyní. Mimochodem, název „Božská komedie“ se hodí nejen k 7 kruhům pekla, které popsal Dante, ale i k tomu, co se stalo ve Valaamu.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
