Jen Trump a Amerika mohou zkrotit Putina a jeho zdivočelou lůzu, která vyhrožuje jadernou válkou
Donald Trump nařídil rozmístění dvou amerických jaderných ponorek blíže k Rusku. Zřejmě to byla reakce na drzá prohlášení ruského exprezidenta Dmitrije Medveděva, který Západu opakovaně vyhrožuje jaderným úderem. Zda nebyl Trumpův rozkaz pouhou fintou, to nevíme. V každém případě americký vůdce uvedl, že „hloupá a zákeřná prohlášení (Medveděva) byla víc než jen to“ a ruský politik by si měl „dát pozor na svá slova“ a že „vstupuje na velmi nebezpečné území“. Jenže Rusko vede už léta takzvanou kognitivní válku, při které se zaměřuje na ovlivňování uvažování, rozhodnutí a akci protivníka bez boje nebo s menším vojenským úsilím, než by bylo nutné. Bohužel to Moskvě funguje. Svědčí o tom diskuse i možné jaderné válce.
Medveděvovy hrozby, které s oblibou papouškují i ruští novináři, propagandisté a influenceři, ale také někteří proruští zbabělci v Česku, jsou součástí širší kremelské kampaně chvástání se jadernými zbraněmi. Medveděv při svém posledním blouznění narážel na ruský automatický nebo poloautomatický systém řízení jaderných zbraní, označovaný jako „Mrtvá ruka“ nebo „Perimetr“. Naznačoval, že by mohl být použit, pokud Trump nepřestane na jeho zemi tlačit kvůli příměří na Ukrajině. Americký ministr zahraničí Marco Rubio pak sice prohlásil, že Medveděv není „relevantní osobou s rozhodovací pravomocí“, ale stále má v ruské vládě nějakou roli, takže „jeho slova budou mít dopad“. A prezident Trump vydal rozkaz jaderným ponorkám. Co je jeho obsahem a jak moc je míněn vážně, nelze prokázat.
Zrádnost ruské politiky
Politiku jaderného vydírání Rusko používá po desetiletí a přebralo ji od Sovětského svazu. Část lidí na Západě po každém takovém vyjádření začne v posledních letech spekulovat nad tím, že je potřeba dojednat rychle příměří na Ukrajině, jinak by mohla putinovská lůza rozpoutat nukleární konflikt, jež by měl apokalyptické následky. Z tohoto pohledu se jedná o umnou formu nátlaku. Jenže krvavá ruská kosa konečně narazila na americký kámen. Netrpělivý Donald Trump, který se pokusil zastavit válku na Ukrajině několika „milými“ telefonáty s masovým vrahem Putinem, už má toho podle všeho dost. Začal v posledních týdnech Rusku i zemím, které s ním obchodují, nejenom hrozit přísnějšími sankcemi, ale přišel také zmíněný rozkaz ministerstvu obrany o přesunutí jaderných ponorek blíže k Rusku.
Otázkou je, zda dvě supervelmoci v případě jaderných zbraní jen blafují, jak jsme to už viděli mnohokrát v minulosti, nebo zda pokračují v obvyklé formě strategického odstrašování, jak to dělá Washington, či otevřeném vydírání, jak to provozuje Moskva. Vyvstává ale u toho neodbytná otázka, zda za jistých okolností skutečně nehrozí jaderný konflikt, protože někde v systému by mohlo dojít ke zkratu. Odpovězme si hned, že tato varianta je v současnosti spíše velmi nepravděpodobná.
Proč jsme ale pořád do takové diskuse zatahováni? Zejména proto, že strašení jadernými zbraněmi je velmi účinné. Dokáže ovlivnit politickou scénu, veřejné mínění a také média, která naskočí na cokoli, co se dá přetvořit v nějakou negativní a hrozivě znějící zprávu či komentář. Navíc když už je to lemováno nějakou krvavou válkou.
Co je kognitivní válka
Metodám vyhrožování, které popisujeme a které vidíme zejména ze strany Ruska, se říká kognitivní válka. Velmi pregnantně ji ve své analýze, která byla zveřejněna 30. června, popsal respektovaný a hojně sledovaný americky Institut pro studium války. Ten píše: „Kognitivní válka je forma války, která se zaměřuje na ovlivňování uvažování, rozhodnutí a v konečném důsledku i akcí protivníka k dosažení strategických cílů bez boje nebo s menším vojenským úsilím, než by bylo jinak nutné. Rusko, Čína, Írán a Severní Korea stále častěji používají kognitivní válku proti Spojeným státům, aby ovlivnily americké rozhodování. Kognitivní válka je mnohem víc než jen dezinformace. Využívá řadu nástrojů, včetně použití selektivní a částečné pravdy ve sdělování, často integrované s ekonomickými, diplomatickými a vojenskými akcemi až po velké bojové operace.“
Jednou z forem této války je ruské vyhrožování, že by Moskva mohla v případě potřeby použít i jaderné zbraně. Od zahájení války na Ukrajině v únoru 2022 je to obvyklá taktika Kremlu a mistrem je v tom zejména již vzpomínaný ruský opilec, exprezident Dmitrij Medveděv.
Institut pro studium války u toho připomněl: „Například ruský prezident Vladimir Putin a jeho běloruský kolega Alexandr Lukašenko hovořili 1. srpna s novináři na pravděpodobně zinscenované akci, jejímž cílem bylo veřejně propagovat kremelské narativy a postoje k válce na Ukrajině. Lukašenko kritizoval Trumpovo nedávné úsilí přivést Rusko k jednacímu stolu a najít způsob, jak válku ukončit. Prohlásil, že Trump musí jednat „opatrně“ a že není možné, aby během probíhajícího vojenského střetu „diktoval pravidla“, „zejména jaderné mocnosti“, jakou je Rusko.“ Kreml také opakovaně využívá dalších interakcí s Lukašenkem k vyjádření nepřímých jaderných hrozeb. No a Medveděvova provokativní slova jsou s největší pravděpodobností rovněž součástí koordinované informační strategie Kremlu.
Není proto náhoda, že Putin v těchto dnech oznámil sériovou výrobu hypersonických balistických raket Orešnik (jednu z nich vyzkoušela Moskva loni v listopadu při útoku na ukrajinské město Dnipro), které mohou nést jaderné hlavice. Vzhledem k jejich rychlosti a trajektorii letu nemá Ukrajina v současnosti žádné prostředky protivzdušné obrany, aby Orešnik sestřelila. Takovou obranu má pouze Izrael, Spojené státy a možná Čína. No a když Putin něco takového velkolepě oznamuje, jde jen o další vyhrožování možným jaderným úderem.
Putin a jeho nohsledi u toho také pořád opakují stejné požadavky na ukončení války na Ukrajině. Ruské podmínky hovoří o trvalé okupaci části Ukrajiny, o tom, že vláda v Kyjevě je nelegitimní, i o tom, že Ukrajinci si nesmí sami rozhodnout o svém budoucím osudu ohledně zajištění bezpečnosti. Kreml v podstatě požaduje úplnou ukrajinskou kapitulaci. Což je samozřejmě nepřijatelné. To už konečně pochopil i Donald Trump.
Sovětský svaz se u různých situací v minulosti, stejně jako Rusko v současnosti, zaměřují při vedení války na myšlenku, že konflikty lze vyhrávat a prohrávat i v mysli protivníka. Jak vidíme v Česku i dalších evropských zemích, lze takové myšlenky propojit s konkrétními fyzickými aktivitami. Patří mezi ně například vojenská cvičení, sabotáže nebo kybernetické útoky. V případě Ukrajiny se pak zveličují ruské vojenské schopnosti a pokroky Rusů na bojišti (v posledních měsících se ruským agresorům skutečně daří na některých místech na frontě postupovat). K tomu připočítejme práci užitečných proruských idiotů převlečených za novináře, politiky a aktivisty, které potkáváme i v České republice.
Donald Trump proto udělal velmi správnou věc, když oznámil, že nařídil přesun dvou amerických jaderných ponorek blíže k Rusku. Ano, i to také forma vojenského vyhrožování, ale jejím cílem je přinutit zločinný Putinův režim k jednání. Zásadním krokem k potlačení projevů ruské kognitivní války je totiž nehrát podle ruských not a pravidel. Aneb jak se říká lidově – na hrubý pytel musí být použita hrubá záplata.
Pro zajímavost si připomeňme, že vydírání jadernými zbraněmi nebyla jenom sovětská a dnes ruská specialita. Léta jí používá Severní Korea a snaha Íránu o výrobu nukleární bomby sleduje podobný cíl. Známým příkladem použití metod kognitivní války byla i akce amerického prezidenta Richarda Nixona.
Nixon nařídil v říjnu 1969 provedení tajné jaderné Operation Giant Lance (Operace Velké kopí). Udělal to na radu poradce pro národní bezpečnost Henryho Kissingera. O co šlo? Byly provedeny přípravy na vyslání letky 18 bombardérů B-52 naložených jadernými zbraněmi k přeletu nad severní Aljaškou směrem k Sovětskému svazu. Letadla skutečně vzlétla, ale samozřejmě ne s úmyslem Sovětský svaz bombardovat, ale pořádně vystrašit. Podle jedné teorie bylo snahou přesvědčit Moskvu, že Nixon je ochoten uchýlit se i k jaderné válce, jen aby vyhrál válku ve Vietnamu. Jiná teorie uvádí, že to měl být vzkaz sovětskému vedení, aby neprovedlo jaderný útok na Čínu, o čemž prý Kreml tehdy velmi vážně uvažoval. Tak či tak, Nixon 30. října 1969 operaci zrušil. Později se spekulovalo, že to odpovídalo jeho politickému naturelu, který někdy připomínal šílence. V tom nebyl daleko od Donalda Trumpa.
Jak vidíme, velmoci vyhrožují dál možným jaderným úderem. Patří to dnes zejména k taktice a strategii Ruska. Vypuknutí skutečné jaderné války mezi Ruskem a Amerikou ale nehrozí. I když hloupostí opilý exprezident Medveděv by si to asi představit uměl.
