Tobiáš Míček: Petr Fiala umí televizní debaty lépe než Babiš. Bude to mít nějaký vliv?
Poslední roky se často píše, že dochází k úpadku tzv. tradičních médií, zatímco na významu rostou „alternativní“, „svébytné“ mediální kanály, které často řídí jen pár lidí. To se promítá i do skutečnosti, že politici pak nemají velkou motivaci k tomu, aby přišli na „tradiční, ryze kritický“ rozhovor, jelikož mediální prostor a dosah svých idejí jsou schopni získat jinak. Třeba přes sociální sítě. Je však možné ignorovat i velké televizní předvolební debaty?
V roce 1960 se v USA konala první předvolební televizní debata, kde se utkal JFK a Richard Nixon – od té doby jsou předvolební debaty (alespoň v demokraciích) stálicí. Právě debata Nixon-Kennedy je neustále rozebíraný příklad toho, jak odlišně na lidi, resp. voliče, může působit obraz a zvuk. Ti, kteří debatu poslouchali v rádiu, obraz neviděli, říkali, že lépe působil Nixon; ti, co však debatu sledovali v televizi a viděli, jak na obrazovce kandidáti působí, se klonili k lepšímu výsledku Kennedyho.
Televizní debaty tedy nejsou jenom o tom, aby kandidáti řekli své názory, ale aby i vizuálně přesvědčili voliče, že oni jsou vhodní kandidáti. Proto mě nepřekvapilo, když jsem si v knížce Marka Prchala Duše národa přečetl, že v rámci přípravy Andreje Babiše si postavili věrnou kopii televizního studia, aby zjistili, jak Babiš v jakém úhlu vypadá a co nejlépe zapůsobí.
A právě s Andrejem Babišem se pojí hlavní otázka, zda se vůbec letošních předvolebních debat zúčastní. Třeba před prvním kolem prezidentské volby v roce 2023 ignoroval debatu na České televizi. Pak se zúčastnil druhého kola proti Petru Pavlovi, kde však zásadně pohořel navzdory zjevné viróze Petra Pavla. Nicméně i v minulosti došlo k tomu, že se kandidát debaty nezúčastnil: Drahoš nešel na debatu na Novu se Zemanem, Zeman se neúčastnil debaty v prvním kole v roce 2018.
Ono je totiž důležité říct, jaké dosahy televizní debaty mají: třeba v České televizi má televizní debata před volbami sledovanost kolem 1 miliónu diváků. Kromě možnosti akcentovat vlastní program má účastník hlavně možnost se vymezit vůči oponentům – patrně hádky a výčitky stejně tvoří největší část a význam těchto debat.
Petru Fialovi formát velkých debat opravdu svědčí, což dokázal v minulých volbách, kde zdůraznil kontrast mezi chaotickým a agresivním vystoupením Babiše a jeho klidným vystoupením; teď však lidé nejspíš budou poptávat důraz, tvrdost a ochotu bouchnout do stolu.
Přední výhodou Fialy je fakt, že umí dlouho vydržet mluvit (patrně zkušenosti z univerzity) a hlavně nepodléhá emocím a útokům oponentů, což ho zpravidla nevykolejí. Babiš je úplný opak, kdy se po jemném popíchnutí těžko udrží, dále jej brzdí jakási jazyková bariéra, kdy v „rozrušení“ začne mluvit napůl česky a napůl slovensky; hlavně však dokáže výrazně chybovat: třeba když v debatě s Pavlem relativizoval čl. 5 NATO.
Souhrnně – je tedy otázkou, zda je pro Babiše vůbec výhodné se debat účastnit. Riziko, že neudělá dobrý dojem, ba dokonce jasně chybuje, převažuje nad potenciálním oslovením statisíce voličů. Nemluvě o tom, že se debaty konají několik dní před volbami, tudíž pak nelze způsobenou chybu pořádně žehlit.
Mimo to má Babiš na svých sociálních sítích takové dosahy, že mu absence na předvolebních debatách nejspíš nijak neublíží. Ještě může vládním kandidátům vyfouknout eso z rukávu, kdy na něj budou hůře útočit, když na debatě nebude přítomný. A jak víme, tzv. Antibabiš je právě hlavní kartou vládních stran.
Tým Andreje Babiše tedy čekají dlouhé úvahy o tom, zda pro něj má účast na předvolebních debatách význam. Nedivil bych se, kdybychom na konci září sledovali debaty bez hlavního favorita.
