Babišova hrůzovláda: Rajchl ministr spravedlnosti, Bobošíková na kulturu a osvědčené kádry na složité rezorty
Letošní volby do Poslanecké sněmovny mohou dopadnout několika scénáři. Je možné, leč málo pravděpodobné, že se Petru Fialovi podaří zopakovat volební úspěch a bude si moct složit vládní reparát. Je pro to potřeba souhra několika faktorů: návrat zklamaných voličů, enormní propad hlasů obdobný minulým volbám a vysoká účast v korespondenční volbě. Každý z nich má ale svůj háček.
Po bitcoinovém skandálu sice preference koalice SPOLU nijak zvlášť nespadly, oněch 600 tisíc zklamaných voličů z minulých voleb se ale zatím zpátky nehlásí. Navíc jsou pro ně kromě jednotlivých kauz důležitější dlouhodobé věci, ve kterých je vláda zklamává, ale nemá se k nápravě. Především daně a konsolidace veřejných financí.
Propad hlasů lze očekávat v případě Motoristů či Přísahy, podle dosavadních odhadů se do sněmovny nepodívají. Jiné subjekty (PRO, Trikolora, Svobodní) se ale podařilo připojit k SPD, kde mají šanci na zvolení takřka jistou. Přes hranici pěti procent se také dost možná podívá hnutí Stačilo!, které se snaží sebrat hlasy napříč antisystémovým voličským spektrem, nově i voličů SOCDEM, se kterou bude kandidovat.
Korespondenční volba má sice potenciál do voleb zasáhnout výrazným způsobem, především ve prospěch dosavadních vládních stran, ale musela by mít obdobnou, ale spíš vyšší účast než domácí volby. A příklady ze zahraničí, kde již korespondenční hlasování zavedli, o takovém zájmu voličů nesvědčí.
Tichá podpora?
Je tak stále velice pravděpodobné, že příští vládu bude skládat vítěz voleb Andrej Babiš. Podle průzkumu agentury STEM, který vyšel tento víkend, by hnutí ANO samo získalo 73 mandátů, SPD 27 a Stačilo! 16. Z historie naší polistopadové politiky známe několik případů, kdy došlo k menšinovým vládám, jež byly opozicí tolerovány výměnou za některé programové ústupky a vysoké posty ve vedení sněmovny. Tato varianta by pro Andreje Babiše byla po volbách nejschůdnější, a to především z reputačních důvodů. Ani on si dozajista nepřeje usednout v jedné vládě s ministry nominovanými zdejší politickou galerkou. Jenže „tichou podporu“ musí chtít obě strany dohody. Dlouhé roky v opozici či přímo mimo sněmovnu mohou v některých stranách vyvolat sebezáchovné procesy a hlad po moci. Jak dlouho budou voliči věřit Okamurovi, když za 13 let v politice doslova na nic nesáhl, byť měl možnost?
Při procházení všech eventualit budoucího vývoje tak není od věci zkusit si načrtnout případnou vládu Andreje Babiše tvořenou hnutím ANO, SPD a Stačilo!. Následující řádky někdy vypadají jako bizár, vtip nebo jako slovenská vláda. Ale zcela vážně: tito lidé kandidují, mají reálnou šanci se do sněmovny dostat a jejich vládní angažmá má skutečně jistou míru pravděpodobnosti.
Vláda hrůzy
Premiér: Andrej Babiš (ANO)
Ministr zahraničí: Petr Drulák (Stačilo!) /Lubomír Zaorálek (SOCDEM za Stačilo!)
Ministr obrany: Radek Koten (SPD)
Ministr školství: Robert Plaga (ANO)
Ministryně financí: Alena Schillerová (ANO)
Ministr životního prostředí: Richard Brabec (ANO)
Ministryně práce a sociálních věcí: Jana Maláčová (SOCDEM za Stačilo!)
Ministr průmysl a obchodu: Miroslav Ševčík (Trikolora)
Ministr dopravy: Karel Havlíček (ANO)
Ministr vnitra: Jaroslav Foldyna (SPD)
Ministryně pro místní rozvoj: Markéta Šichtařová (Svobodní)
Ministr zemědělství: Daniel Sterzik (Stačilo!)
Ministryně kultury: Jana Bobošíková (Stačilo!)
Ministr zdravotnictví: Adam Vojtěch (ANO)
Ministr spravedlnosti: Jindřich Rajchl (PRO)
Ministerstvo pro evropské záležitosti – zrušit, už žádný diktát z Bruselu
Ministerstvo pro vědu a výzkum – držhubné tomu, kdo bude nejvíc řvát
Ministr pro legislativu - držhubné tomu, kdo bude nejvíc řvát a má zkušenosti s právem
Andrej Babiš se možná po šéfování této sebrance konečně odebere do zaslouženého důchodu. Kromě svých osvědčených lidí, kterými obsadí složitá ministerstva, která prostě musí fungovat, bude moct těmi méně podstatnými nakrmit své koaliční partnery. Oba pánové navržení na rezort zahraničí mají zkušenosti z diplomacie. Drulák jako velvyslanec ve Francii, Zaorálek coby ministr zahraničí. Oba mají také silný názor na zahraniční politiku, který se navíc s novodobým spojenectvím jejich stran začíná sbližovat. Vzhledem ke svým zkušenostem a tomu, že ho Babiš zná, má větší šance Lubomír Zaorálek.
Kdo jiný než bývalý předseda sněmovního výboru pro bezpečnost a bývalý člen pohraniční stráže ČSSR Radek Koten by byl schopen ubránit naši vlast před návaly migrantů? Ministerstvo průmyslu a obchodu by mohl vést letitý děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík. Je otázka, jak by se jeho ekonomické názory coby zakladatele Liberálního institutu sešly s představami KSČM o plánované ekonomice. Kdo ví? Ale se spoluprací s komunisty má pan Ševčík také zkušenosti. Kdo jiný by měl vést zemědělství než člověk, který si říká Vidlák? Tady je ovšem otázka, jestli Andrej Babiš pustí do rezortu klíčového pro Agrofert někoho jiného než svého člověka.
Vzhledem k tomu, kdo by mohl mít většinu v příští sněmovně, nejsou od věci obavy o budoucnost veřejnoprávních médií. Elegantně by tady své kariérní kolečko mohla zakončit Jana Bobošíková a Českou televizi, kterou roky úpěnlivě kritizuje, z pozice ministryně kultury zestátnit a konečně řídit.
A nakonec, kdo nejlépe vyšetří domnělé covidové vládní zločiny než politik s letitou právnickou praxí Jindřich Rajchl?
Že tyto ministerské tipy znějí jako nadsázka? O tom, jak by mohly vypadat budoucí vlády, se podrobně bavíme v novém díle politického podcastu Reflexu Padni komu padni:
