Švédských sedm procent aneb Jak učinit z povinné vojenské služby výběrovou záležitost
Nedostatek zájemců o službu v armádě trápí všechny země Severoatlantické aliance. Povinná vojna, o níž některé z nich uvažují, může být řešením, ale i tady lze narazit na nezájem populace. Promyšlený systém, kdy si brance pečlivě vybírá a cvičí, má už po celá léta Švédsko.
Švédská armáda dokáže očima pozorovatele dostát pověsti nejmladšího státu NATO, má totiž jeden z nejmladších sborů poddůstojníků a obyčejných vojáků. Je jim zpravidla mezi 16 až 24 lety. Sloužit je tu možné už před dosažením plnoletosti i přes důchodový věk, pokud je člověk v dobré mentální a fyzické kondici. S vyššími hodnostmi se postupně věk zvyšuje, pro praporčíky je to 30 až 34 let a důstojníci jsou ve věku 55 až 59 let.
Tady už jde o podstatný nepoměr, třeba důstojníci české armády nebo německého Bundeswehru jsou v průměru o mnoho mladší a poddůstojníci zase starší, nejsou výjimkou padesátníci ve třetí nejnižší hodnosti desátníka. Je však zřejmé, že ideálnímu modelu se přibližuje více ten švédský.
Něčeho takového Švédsko nemohlo dosáhnout jinak než prostřednictvím povinné vojenské služby. Ta byla v zemi znovu zavedena v roce 2017 poté, co ji osm let předtím země pozastavila kvůli relativně klidné mezinárodní situaci a nižší potřebě branců. Podle serveru CZ Defence, který se tématu věnuje obsáhle, nabírala v mezidobí armáda dobrovolníky, většinou se ale nedařilo obsadit všechny pozice. Místo požadovaných 3500 se ročně hlásilo kolem 2200 lidí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
