Vladimír Mertlík: Probuzení Jiřího Ovčáčka aneb Jak se bývalý Zemanův mluvčí k dobru obrátil
Řadu komentářů se věnovalo Panoptikum Vladimíra Mertlíka i ohlédnutí Zpětného zrcátka v minulých dnech napjatému naslouchání i chápavým úhlům pohledu k výrokům vůdců náckomoušských geril i v případech, kde nebylo koho podezřívat z přítulnosti ke kolaborantské politice ruských švábů. Jejich výstupy se dají přirovnat k fraškám počátku minulého století, pokud by ovšem neohrožovaly základy státu, a nezodpovězena také zůstává otázka, kde končí gentlemanská hranice korektnosti a vyváženosti přístupu k druhé straně zdejší studené občanské války a jejich možnému zneužití.
Panoptikum se domnívá, že je třeba občas zvednout nejen obočí, ale i varovný prst, abychom se po 4. říjnu 2025 neptali: „Jak je možné, že zvítězily síly primitivů, hrubé tuposti a elementárního zla?“ Frašku, které se Panoptikum chce věnovat dnes, by bylo možné uvést pod názvem hry Františka Langera „Obrácení Ferdyše Pištory“, uvedené v roce 1931 na filmové plátno scénáristou a režisérem Josefem Kodíčkem.
Starý Pištora je drožkář, který sem tam vypomůže synu Ferdyšovi, zloději a kasaři, jež se jedné temné noci vypraví na lup a otec na něj čeká, aby jej i s lupem odvezl pryč. Vyloupená má býti vila boháče Rosenštoka. Jenže v trezoru peníze ani šperky nejsou, jen jakési papíry. V domě ale vypukne požár. Ferdyš zachrání dvě děti, čímž se stává slavným a dveře se u Pištorů netrhnou i lidmi Armády spásy, prof. Kostelkou a slečnou Terezkou. Pan Rosenštok dá Ferdyšovi místo odměny v hotovosti práci hlídače, což on rád přijímá, doma vynadá otci za nicnedělání, sám se také mění a otec jej podezírá, že je to skrzevá slečinku z Armády spásy. Při pochůzce je Ferdyš přepaden, leč ubrání se a lupiči jsou zatčeni. U Pištorů se objeví jeho bývalá Irma a shodou okolností i slečna z Armády spásy. Dámy se poperou o to, která je větší hříšnice, a Armáda dá k lepšímu, že zabila své dítě a mrtvolu zahrabala. Ferdyš na místě kope, leč nenalézá ničeho. Proto chce, aby podnájemník s Terezkou odjel někam daleko. Hodlá mu to i zaplatit, zcizí tedy firemní peníze, ale mezitím jej udává Irma na policii, co že jako v té vile dělal. Ferdyš je jat a končí v báni, kde se sejde Irma s Terezkou a také pan Rosenštok, který se o Ferdyše s policejním radou téměř „popere“, protože má za to, že se dřívější zločinec Ferdyš už polepšil…
O čem či o kom je řeč? Pod titulem „82 dní do voleb: Ovčáček napsal z Ukrajiny a bylo to velmi osobní. Každý má právo se polepšit“ přinesl respektovaný online deník Forum24 komentář k proukrajinské a protiruské výzvě Jiřího Ovčáčka, donedávna podebraného boláku na těle morálky i slušnosti veřejného činitele. Obrácení „Ferdyše Pištory“ Ovčáčka nelze minout bez několika poznámek. Lze respektovat, že se ještě „včera“ Ovčáček bil za Miloše Zemana se vší arogancí a drzostí, byla to jeho práce. Lze si myslet cokoliv o jeho slizce odporných výstupech i servilním sloužení zlu a gangsterské hradní partě, byli to jeho kamarádi. Je čas ponižování a urážení jiných ve světlech ramp burlesky a je čas vlastního ponížení a hanby pod blikající lucernou nevěstince poté, co principál zavřel tyjátr.
Ferdyš Pištora, zvyklý na salvy smíchu za metání kozelců, si nevšiml, že v sále zhasli – show must go on! Hvězda ruských švábů náhle nabízí lidstvu srdceryvné svědectví z Ukrajiny: „Prožil jsem v noci na středu 9. července 2025 dosud nejmasivnější útok nového moskevského samoděržaví na Ukrajinu. Byl jsem tam, když hořel Luck a noc byla nekonečná,“ dojímá se nedávný obdivovatel bohatýra Čurily Plenkoviče i Timura a jeho party. Nemilosrdně odsuzuje ruskou agresi a vyzývá Čechy, aby stáli při napadených lidech na Ukrajině. Chce, abychom měli rádi Ukrajince, kteří mají rádi nás… Jiří prý má právo se polepšit. Zbývá se ptát – kdy se náš Ferdyš obrátil k dobru čelem? Minulý týden, kdy mu přišly složenky, či po svém prvním „poprvé“, které nahradilo předešlé sexuální zkušenosti, kdy mu Mr. Bonmot prozrazoval, co znamená „passy“?
Jiří Ovčáček nebyl přitroublým mamlasem, ale vychytralou nenažranou sviní, jež sloužila, dokud ruka páníčka drbala za uchem. Jeho inteligence i verbální schopnost jsou jen přitěžujícími okolnostmi. Chce-li dnes Ferdyš pomáhat na Ukrajině a odsuzovat ruskou agresi, je to jeho věc. Chce-li vyzývat Čechy, aby stáli při Ukrajině, aby měli rádi Ukrajince, kteří mají rádi nás, pak ať tak činí na stránkách Parlamentních listů, Haló novin a podobných toaletních potřebách, případně ve vysílání XTV svého přítele Luboše Xavera Veselého. Nechť s těmito výzvami předstoupí před své nedávné kumpány z Příčovského setkání či na nácviku převratu spolku Svatopluk, případně na protestních akcích na mítincích SPD, Stačilo! a ostatních proruských švábů. Pak by možná to, co teď dělá, říká a píše, mělo smysl!
Všichni prý můžeme selhat a všichni máme právo se polepšit. Škoda, že jsme právo polepšit se nedali K. H. Frankovi, Konrádu Henleinovi či Jiřího kolegům, Janu Rysovi Rozsévačovi a Karlu Lažnovskému. Vynecháváme-li Emanuela Moravce, pak proto, že měl tolik slušnosti a pozdního sebeuvědomění, že se 5. května 1945 zastřelil sám. Text o Obrácení Ferdyše Ovčáčka končí výzvou, že by si obchodníci se strachem a šiřitelé nenávisti vůči Ukrajincům jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura měli vzít z Jiřího Ovčáčka příklad. Otázkou ale zůstává, z koho si má vzít příklad on…
