Rakety na Moskvu jako cesta k míru? Trump slibuje obrat ve vojenské pomoci Ukrajině
Vysílání ruské státní televize je v posledních dnech nese až v panice z ohrožení vlastního území potenciálními útoky americkými raketami. Opakují se technicko-taktická data střel se zdůrazněním jejich doletu, redaktoři s příslušnou grafikou na pozadí rozebírají možnosti použití. A to i přesto, že o dodávce takových raket zatím úplně rozhodnuto nebylo. Je ale znát, že strach z reálného bombardování začíná fungovat.
„Volodymyre, můžeš udeřit na Moskvu? Můžeš taky udeřit na Petrohrad?" ptal se podle listu Financial Times americký prezident Donald Trump ukrajinského lídra a dostal od Volodymyra Zelenského odpověď: „Rozhodně. Můžeme, pokud nám dáte zbraně.“
Později ale Bílý dům tato slova popřel s tím, že by Ukrajina na ruskou metropoli útočit neměla. Trump také dementoval, že by Ukrajina měla dostat rakety delšího doletu. Spekulovalo se o raketách Tomahawk, americkém želízku v ohni. Rakety s doletem až 2500 kilometrů si USA pečlivě střeží a využívají už takřka pátou dekádu proti úderům na strategicky důležité cíle jako velitelství vojsk během války proti Saddámovi Husajnovi v Iráku nebo základny teroristů po celém světě.
Tomahawky jsou však určené pro odpalování primárně z lodí a ponorek, případně ze strategických bombardérů a to by znamenalo podstatné a zdlouhavé úpravy. Dostupnějším řešením jsou střely AGM-158 známé pod zkratkou JASSM (Joint Air-to-Surface Standoff Missiles), lze je rovněž po podvěsit na F-16, samozřejmě po určitých úpravách. Další možností je Precision Strike Missile (PrSM) s dosahem 500 kilometrů představující absolutní novinku v amerických arzenálech.
Srovnat poměr sil
Už skutečnost, že se o těchto typech raket s dostřelem vyšších stovek až tisíců kilometrů mluví, má svůj význam. Bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov nedávno Reflexu řekl, že vláda v Kyjevě musela u každého typu zbraně, který Ukrajinci dostali, u spojenců tvrdě lobbovat. „Třeba za protiletadlové systémy Patriot jsme bojovali hodně dlouho. Slyšeli jsme, že jsou velmi drahé, příprava trvá dlouho a podobně,“ uvedl Reznikov.
Ukrajina přitom výkonné rakety potřebuje, aby vyrovnala strategickou nevýhodu, kdy Rusko může bez problémů ostřelovat svým arzenálem celé její území. Prostředky Kyjeva jsou však v tomto směru omezeny. Rakety amerického původu ATACMS dostřelí zhruba 300 kilometrů daleko, to samé britsko-francouzské Storm Shadow/SCALP pak mají výrobcem daný dosah 550 kilometrů, ve skutečnosti to však je o něco míň.
Další a velmi významný prostředek představují drony, v jejichž vývoji Ukrajina velmi pokročila. Ty sice doletí až skoro na dva tisíce kilometrů a mohou tak zasáhnout objekty v Murmansku či Tatarstánu, jejich bojová zátěž je ale malá a s přibývající vzdáleností se snižuje až na symbolický charakter. Lze s nimi třeba zapálit rafinerii nebo muniční sklad, ne ale působit zrcadlově stejnou silou jako to dělá protivník.
Rakety by pomohly srovnat poměr sil a skoncovat s terorizováním ukrajinského území, které nabývá na síle právě v těchto dnech. Rusko cílí na vojenské i civilní cíle a zdá se, že tak chce zdecimovat armádu ještě na týlových základnách. Zvláštní pozornost přitom Rusové věnují protivzdušné obraně, vypouštějí mimořádné množství klamných cílů, aby lokalizovali postavení systémů a mohli je ničit. Dlouhodobá strategie směřuje k ochromení zázemí raketovými a dronovými údery, později možná i prostřednictvím letadel, pokud by se podařilo protivzdušnou obranu paralyzovat. Střelba po civilních cílech pak má podlamovat morálku obyvatelstva a narušovat soudržnost společnosti.
Znovu do Istanbulu
Donald Trump Ukrajině slíbil také „17 Patriotů,“ přičemž není jasné, zda jde o 17 odpalovacích jednotek nebo 17 baterií. Každopádně ale jde o množství, které by už mohlo být znát, i když zdaleka nepokryje vše, co je potřeba chránit. Cestou velitelství amerických sil v Evropě by se pak Patrioty měly co nejdříve dostat na místo včetně zajištění výcviku pro osádky.
V kombinaci s dalším balíkem zbrojní pomoci a Trumpovou výhružkou stoprocentními cly pro každého, kdo odebírá od Ruska ropu a plyn se zdá, že by se věci konečně mohly hýbnout kupředu. Menší ochota jednat je zatím na ruské straně a pramení z přesvědčení, že je možné získat vojenskou silou ještě daleko víc. Slíbené zbraně v tom mohou udělat čáru přes rozpočet a skutečně donutit Kreml uvažovat o nějaké formě kompromisu, protože ekonomika země se nevyvíjí zrovna příznivě a děsivých rozměrů dosahuje taky rozsah ztrát. O další vlně mobilizace se sice nemluví, vojáky ale armáda sbírá, kde se dá, včetně verbování migrantů a dalších cizinců.Lidé jsou problém i na straně Ukrajiny a to zřejmě větší než v případě Ruska, jejich odchytávání v ulicích a supermarketech je už pověstné. Pokud ale bude mít Kyjev možnost se účinné bránit a oplácet stejnou mincí, i morálka vojska tím získá podobně, jako ji třeba (krátkodobě) zvedla invaze do Kurské oblasti.
Prezident Volodymyr Zelenskyj nařídil opět oživit mírová jednání v Istanbulu. I když nelze mít přehnaná očekávání, přesto je možné doufat alespoň v malé posuny, které s tlakem na Rusko mohou vést k něčemu většímu. Zaznělo to mnohokrát, ale proč to nezopakovat – pokud Putinovské Rusko nějakému argumentu jasně rozumí, tak je to především síla.
