Tato sněmovna se nepovedla: Rekordní počet schůzí, obstrukce, nedodělané zákony a neochota upravit jednací řád

Dalším rekordem české polistopadové parlamentní demokracie je počet schůzí této Poslanecké sněmovny – zatím jich bylo v tomto volebním období 146. Pokud by takové enormní číslo vedlo k lepšímu a efektivnějšímu projednávání zákonů, budiž. Jenže to se nestalo ani náhodou. Mnoho zákonů sněmovna nestihla vůbec projednat a zemi mezitím dál dusí nejrůznější regulace, vyhlášky či nařízení, jež by bylo dobré zrušit. Například ve volebním období 2002-2006 se konalo ve sněmovně pouze 56 schůzí, v letech 2013-2017 pak jedenašedesát.

Ze sněmovny se stala, tentokrát především vinou opozice, skutečná žvanírna, která stříkla do žil společnosti další dávku jedu. Někdy z toho vznikla tragédie, jindy komedie, občas i slovenská obdoba spaghetti westernu. Třeba některé projevy předsedy hnutí ANO Andreje Babiše z posledních let by měli prozkoumat jazykovědci, vykladači karet, psychologové a možná i psychiatři. Byla by to zajímavá sonda do neklidné duše bývalého premiéra.

Příliš mnoho výhrad

Nevěrohodně působilo v tomto období i tvrzení mnoha poslanců, jak si chtějí omezit zvýšení platů, ale že to vlastně nejde. Tak si je zvýšili. Kdyby měli politici na těchto funkcích daleko vyšší platy a zrušily se všemožné náhrady a doplatky, tak by to dávalo logiku, takhle je to pěst na oko. Konkrétní příklad – paušální náhrada za dopravu pro pražské poslance je 486 tisíc korun ročně. Zajímalo by mě, jak se „naši Pražáci“ do práce dopravují. Za čtyři roky ve funkci si totiž z náhrad za dopravu mohou koupit nové auto. Kromě Pirátů samozřejmě, ti dostanou nové elektrokolo a elektrokoloběžku.

Současná sněmovna má kromě předsedkyně Markéty Pekarové Adamové také šest místopředsednických míst. Že jich tolik není potřeba, to ví každý. Jsou to peníze vyhozené oknem. Bizarní pak byla diskuse, zda má zůstat Olga Richterová místopředsedkyní, když její Piráti po vyhazovu ministra Ivana Bartoše demonstrativně opustili Fialovu vládu. Richterová v křesle zůstala, i když ve sněmovně zastupuje mikrosvět. Pirátský poslanecký klub má pouhé čtyři členy a tato strana tak ráda hovoří o tom, kdo jakou dostal trafiku. Jo, jo, dostal(a).

Obstrukce a neplodné řeči v tomto volebním období plynou i z nastaveného jednacího řádu. Ústavní soud proto při různých příležitostech několikrát apeloval na zákonodárce, aby se pokusili o reformu jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Soudci dokonce připomněli, že obstrukční paralýza „ohrožuje dobré fungování demokracie“. „Praxe časově, počtem a de facto i obsahově neomezitelných řečí řečníků s přednostním právem je hojně zneužívána k obstrukci,“ řekl Ústavní soud a dodal, že „takovýto postup není obhajitelný ani parlamentní praxí.“

Poslanci a poslankyně ale neudělali v tomto případě nic. Vedli o tom diskuse, k žádnému činu se ovšem neodhodlali. Důvod? Ani současná vládní koalice, jež si neustále stěžuje na obstrukční praktiky opozice, se do změn řádu nehrnula, protože se již brzy sama může stát opozicí a pak bude nadužívat přednostních práv také. V Česku rovněž existuje v mnoha zemích neznámá praxe, že každý poslanec může podat pozměňovací návrh. Toho využívají a zneužívají i nejrůznější lobbisté a firmy.

Kolik máš povolání?

Letitým problémem sněmovny je kumulace funkcí. To se následně u některých projevuje v účasti na schůzích. Zhruba jen na polovině jednání byli v tomto volebním období dva poslanci za ANO, a to chrudimský lékař David Kasal a přerovský primátor Petr Vrána. A také dva členové ODS – ostravská lékařka Zdenka Němečková Crkvenjaš a pražský primátor Bohuslav Svoboda. Posledně jmenovaný už kandidovat do sněmovny nebude, ale Němečková Crkvenjaš a Vrána jsou na třetích místech kandidátek i letos. K čemu je ale voličům zákonodárce, jenž je zastupuje jen náhodně? Postup některých stran při nominacích podobných lidí je projevem zpupnosti a drzosti.

Tři křesílka pro Maláčovou aneb Z kdysi mocné ČSSD se stala žebrající lehká děva

Komentáře

U projednávaných zákonů v Poslanecké sněmovně je vidět i deficit nízkého počtu ekonomicky erudovaných zákonodárců. Přestože ekonomické otázky hrají při řízení státu i v životě všech občanů zásadní roli. Jistě, téměř kaž- dý lékař vám řekne, že rozumí úplně všemu, a proto může být i výborným poslancem. To už slyšíme v parlamentu od listopadové revoluce, pravda to ale není. Vysokou kompetenci v ekonomických otázkách by bylo dobré v parlamentu posílit. Jenže tímto směrem strany moc nejdou. Další konkrétní příklad – ministryní financí byla a možná opět bude konkubína sociálních sítí, poslankyně Alena Schillerová. Vystudovaná právnička, která fušuje do hospodářských věcí státu.

Trendem posledních let ve výběru zákonodárců jsou pak starostové a starostky měst a obcí. Nic proti této zodpovědné a důležité práci, jenže ve sněmovně je potřeba nahlížet na řešení problémů často optikou zájmů České republiky, nikoli optikou místa, kde bydlím. A to se často u starostů (myslíme s malým „s“) neděje.

Nic se nezlepší

Jak to v současné sněmovně někdy funguje, lze dokumentovat na podivuhodné osobě někdejšího místopředsedy ANO a dlouholetého předsedy jeho poslaneckého klubu Jaroslava Faltýnka. Pokud ho nějaké médium požádá o rozhovor, tak většinou odpovídá, že sice „rád, ale ne o politice“, protože ta už ho prý „tolik nezajímá“. Bylo by proto lepší, aby se pan Faltýnek raději věnoval svému oblíbenému malování. Umělecký talent sice postrádá, ale baví ho to. Faltýnek, jejž už politika nebaví a který kromě dvou projevů (v jednom obhajoval Babiše a ve druhém Agrofert, tedy holding svého vůdce) řekl na plénu sněmovny za čtyři poslední roky jen pár vět, opět kandiduje do Poslanecké sněmovny. Ze čtvrtého místa v Olomouckém kraji se do ní s největší pravděpodobností dostane.

S takovým a jemu podobnými politiky žádnou lepší Poslaneckou sněmovnu po říjnových volbách nečekejme.