Příliš mnoho slimáků na tak málo kapustičky. Mezi pidistranami vrcholí boj o koryta v příští sněmovně
V suterénu tuzemské politické scény v těchto dnech graduje souboj o potenciální křesla v příští Poslanecké sněmovně. Šéfka SOCDEM Jana Maláčová chce za poslanecké křeslo pro sebe a svého nohsleda Lubomíra Zaorálka zradit ideály nejstarší české politické strany a lísá se k uskupení Stačilo!, kvůli čemuž sociální demokracii opouštějí poslední známé tváře. Ve stáji Tomia Okamury to pro změnu vře kvůli nespokojenosti pidistrany PRO s jejím nedostatečným zastoupením na chystaných kandidátkách. Nervozita roste, padají silná slova. Není divu, je o hodně, jde o moc.
Začněme ale z jiného konce. Když před čtyřmi lety uzavřely ODS, KDU-ČSL a TOP 09 volební spojenectví pod hlavičkou SPOLU, staly se terčem kritiky všech levicových a antisystémových stran, že oblbují voliče a že jde jen o účelové spojení. Ano, ono to účelové spojení bylo. Jeho cílem bylo porazit ANO a získat co největší podporu veřejnosti. To se podařilo a koalice SPOLU se stala základem současné vlády. Všechny tři strany v této vládě spolupracují a na jejich spojenectví se nic nezměnilo. Ba naopak, v letošních volbách v něm budou pokračovat.
Příklad volební koalice SPOLU však zjevně inspiroval i ostatní strany. Mimochodem právě i takové, které před čtyřmi lety tuto praxi kritizovaly. SPD splétá širokou volební koalici protestních stran, podobné to je i v případě Stačilo!, v níž jsou ukryti komunisté a další pidistrany. Z dění posledních týdnů pak vyplývá, že by se do této společnosti ještě rádi vetřeli sociální demokraté vedení Janou Maláčovou.
Velice úsměvné je, že tyto spolky obhajují svá spojenectví přesně těmi argumenty, kterými kritizovaly SPOLU před čtyřmi lety. Například varováním před propadnutím hlasů, a tudíž nedostatečným zastoupením určitých voličských skupin v parlamentu.
V letošních volbách tu je poměrně velká pravděpodobnost, že některé antisystémové strany (dosud mimo sněmovnu stojící) se do parlamentu dostanou. A stane se tak právě díky jejich účasti ve volební koalici. U partnerů SPD lze mluvit takřka o jistotě. Nicméně o tom, jak početné zastoupení tyto strany budou mít, rozhodne především volební účast (odhaduji, že pro dosažení 5 procent bude potřeba získat 300 tisíc hlasů) a především mobilizační tlaky v závěru kampaně, kdy se řada voličů raději přimkne k větší straně, protože nechce riskovat, aby jejich hlasy propadly.
Ve výsledku se tak může stát, že zisk SPD nemusí být okolo 13 procent, jak hovoří nyní průzkumy, ale může být třeba jen 9–10 procent. Tato skutečnost pak může zapříčinit, že v některých krajích si Okamurova koalice vůbec nesáhne na poslanecké křeslo a v jiných krajích místo dvou křesel získá jen jedno křeslo. Ve výsledku pak zůstane mimo sněmovnu řada kandidátů a třeba i krajských lídrů jednotlivých stran, kteří se už nyní vidí v parlamentních lavicích. Z toho důvodu lze očekávat mimořádný tlak na osobní prezentaci, ale i výzvy ke kroužkování jednotlivých kandidátů.
Koalice Stačilo! se nachází na hraně zvolitelnosti. Při vyšší volební účasti se může stát, že komunisté a jejich parťáci ostrouhají stejně jako před čtyřmi lety. Nicméně pokud získají 5 až 6 procent, bude to stačit k zisku pár křesel. Lze odhadnout, že v méně lidnatých krajích si ani neškrtnou a budou bodovat maximálně na severu Moravy a na severozápadě Čech. A do toho se jim tam nyní snaží vtírat sociální demokraté, kteří vědí, že samotní už nezmůžou nic a z kdysi silné a hrdé strany zůstala jen partička všehoschopných a bezpáteřních jedinců. Předseda Stačilo! Daniel Sterzik ví, že sociální demokraté mohou přinést pár desítek tisíc hlasů, které rozhodnou o příští účasti či neúčasti jeho uskupení ve sněmovně, na druhou stranu ale nechce rozdávat volitelná místa na kandidátkách jako bianko šek.
Následující dny a týdny ukážou, jak moc pevná či účelová jsou nyní uzavíraná spojenectví. Představitelé koalujících stran se samozřejmě tváří jako největší spojenci a hýří optimismem. Povinným, dlužno dodat. Pod touto slupkou však panuje tuhý boj o moc a možnost ovlivňovat politické dění v Česku v příštích čtyřech letech. Kdo ví, nakolik budou mandáty těchto antisystémových stran důležité v povolební koaliční matematice. Nicméně už nyní je jisté, že na všechny novodobé spasitele se nedostane a po volbách některé z nich čeká zklamání. Zkrátka kapustičky ve Sněmovní ulici je velmi málo na tak hodně slimáků.
