Jefim Fištejn: Úder na Írán aneb Další Trumpův totální propadák
Musím uznat, že Donald Trump svým zásadovým kritikům život nikterak neusnadňuje. Nestačí proti jeho počínání vznést oprávněné námitky dokazující, že se opět dopouští přinejmenším trapného omylu, případně dokonce zločinného jednání, když každým dalším krokem bortí celou jejich argumentační pyramidu.
Svým jalovým prohlášením, že potřebuje až dva týdny, než učiní rozhodnutí ohledně zásahu v Íránu, vyvolal hurónský smích u přísných komentátorů, kteří v tom spatřovali jasný důkaz, že se neumí hbitě rozhodnout, a tudíž si plně zaslouží přezdívku TACO neboli člověk, který se vždycky dřív podělá, než cokoli udělá. Se svým ostrovtipem byli náramně spokojení, než se ráno dozvěděli, že Trump mezitím nařídil a provedl letecký útok na íránská jaderná zařízení. Zatímco jedni se ruče rozepsali o tom, jak jim Trump opět nehorázně lhal, druzí už ho tepali za to, že je typickým válečným štváčem, který jedná rychleji, než přemýšlí. Než doběhli do redakce, zjistili, že prezident mezitím dosáhl dohody o příměří mezi válčícími stranami. Sžíravý text museli hodit do odpadkového koše nebo ho zveřejnili a vypadali přitom jaksepatří žalostně. S takovým politikem se opravdu nedá pracovat! Ale poctivý pisálek něco přece zpochybnit musí, je to jediné, čemu se ve škole naučil, a tak hrabe prstíkem v hlíně dál.
Říkáte, že to byl vojenský triumf – dokažte to! Jak dokázat, že něco je triumf, když při zásahu Amerika neztratila ani jedno bombardovací letadlo, o lidských obětech nemluvě? Když neumíte dokázat, že to byl triumf, pak to stejně tak dobře můžeme označit za Trumpův další debakl a ostudu Ameriky. Ajatolláh Chameneí nám to chutě dosvědčí.
Tvrdíte, že americký cílený zásah způsobil mulláhům nenapravitelné škody a jejich jaderný program je nadlouho vyřazen z provozu – dokažte to! Neumíte dokázat něco, co se nestane v budoucnu? Pak můžeme klidně předpokládat, že škody byly minimální a pozdržely výrobu íránské atomové bomby jen o pár měsíců. Možná ani to ne – možná vzhledem k nadšení Íránců ji dokonce o poznání urychlily. Dokažte, že tomu tak není! Vždyť teokratickým režimem jste otřást nedokázali. Izraelská protivzdušná obrana hanebně selhala, když íránské rakety dokázaly zabít ve vnitrozemí 29 lidí – nebo snad ne? Takže – bylo to další Trumpovo a Netanjahuovo fiasko, nic víc!
Marně byste uváděli jakákoli fakta – tento spor není o faktech. Že Írán vypustil na Izrael přes 600 balistických raket a půldruhého tisíce dronů a poměr tohoto množství a způsobených škod (i když škoda je každé oběti!) je spíše totálním selháním Peršanů než naopak? Že za první týden války na íránské straně padlo třicet generálů a nejvyšších armádních velitelů, nespočet příslušníků revolučních gard a jaderných vědců? Že Mossad se tam cítil jako doma a že jeho agentem byl, jak se ukázalo, dokonce jeden z řídících velitelů íránské kontrarozvědky? Že násilné odstranění režimu nikdy nebylo cílem války a mohlo případně být pouze vedlejším účinkem operace – neboť režim se nedá odstranit jenom ze vzduchu a pozemní tažení nikdy nebylo v plánu? Dokažte to!
Přetěžká neznalost „znalců“ se zračí v dětinské představě, že přesná trefa supertěžkých bomb typu GBU 57 mohla způsobit v atomové továrně Fordo ukryté ve skalním masivu jen nepatrné škody opravitelné za pár týdnů či měsíců. Buďto bomba horninu neprorazila, a pak nemohl její dopad způsobit prakticky škody žádné, až snad na popraskanou omítku – tudíž oprava nevyžaduje ani týdny, natož měsíce a obohacování uranu může vesele pokračovat dál. Anebo nálož skalní kryt přece jen prorazila, a pak uvnitř vykutané dutiny proměněné na laboratoř spustila opravdové peklo, po němž obvykle nezůstává kámen na kameni. Nic mezi tím není možné!
Proto tak nesnadné je předsevzetí zásadových kritiků přebarvit čerta na bílo a vydávat nepopíratelný úspěch za další hanebný propadák. Je těžké se pak vyhnout pocitu, že progresivní pozorovatelé stále více přebírají argumentaci íránských ajatolláhů a taky rusko-čínských „totalitárních demokratů“, až s nimi jednou nadobro splynou. Proto se musí spokojit s pokřiveným obrazem světa, v němž je americký prezident vykreslován jako fenomenální debil neschopný pochopit ani pravé příčiny vlastních úspěchů, pokud vůbec nějaké má.
V tomto světě křivých zrcadel ztratila Amerika s jeho nástupem veškerou mezinárodní prestiž, nikdo si jí neváží ani za mák, její národní hospodářství se povážlivě hroutí, správná pokroková věda a třídní vzdělání jsou zakázané, světlé hollywoodské hlavy ji hromadně opouštějí a mocný BRICS ji civilizačně zatlačuje do bezvýznamnosti. Trump je dávno všem k smíchu, stal se z něho strašák do zelí, pokouší se oslabit a zrušit NATO a podkopávat funkční mezinárodní instituce, jenže všude naráží na odpor uvědomělého lidstva. Naštěstí v samotné Americe jeho podpora střemhlavě klesá a tíhne k mínusu, i když je z neznámých důvodů zatím pořád vyšší než u velmi oblíbeného Obamy. Co nevidět bude zrzavý klaun smeten z forbíny dějin nějakým impeachmentem či jiným trikem a moc se vrátí do rukou opravdových liberálních demokratů, naštěstí je jich ve Spojených státech jako psů. Mají plnou hlavu skvělých novátorských nápadů. Třeba ten ohnivý řečník… jakpak se jenom jmenuje… co žhne omladinu vlajícími slovy. Nebo ten, co slibuje přestavbu a srší neuvěřitelnými nápady, jak všechno dá do pořádku… jméno mi, jak na potvoru, zrovna vypadlo z paměti.
