Martin Bartkovský: Kdo dnes nevidí ruské zlo, ten ho vidět nechce
Vždycky si říkám, jaký to byl tehdy asi pocit. Když politici, vojáci i obyčejní lidé stáli na zlomu dějinného okamžiku, netušili, jak to celé dopadne a život po nich naléhavě chtěl, aby udělali zásadní rozhodnutí. V aktuálním Reflexu máme strhujícím způsobem zaznamenány osudné dny z květnové Prahy roku 1945 a to, jak málo stačilo, aby se naše hlavní město dostalo do sféry vlivu USA. A dějiny by pak pravděpodobně běžely úplně jiným směrem. Ač podobné paralely nemám rád, v současnosti máme tu možnost onen pocit okusit také. Na rozdíl od našich předků s jednou zásadní výhodou.
V uplynulých měsících jsme vám v Reflexu připomínali zásadní okamžiky, jež se děly před osmdesáti a více lety. Plánování hrdinských misí našich parašutistů, které v důsledku umožnily Československu návrat do předmnichovských hranic. Zrůdnost nacistického konečného řešení i vzpomínky pamětníků na život v koncentračních táborech. A promyšlenost katyňského masakru z roku 1940, který Sověti, s cynismem sobě vlastním, připisovali Němcům, aby se k tomu v devadesátých letech opatrně přiznali a dnes se opět svou vinu pokusili relativizovat. Psali jsme o tom ne proto, že bychom si tak moc libovali v krutosti historie, ale právě proto, že se v ní někteří světoví státníci dodnes inspirují.
Vladimir Putin praktikuje vše, co už v Evropě těch osmdesát let odsuzujeme. Anektuje cizí území silou. Vraždí civilisty – ženy, děti, staré lidi. Promyšleně. Likviduje opozici i novináře. Tělo unesené ukrajinské novinářky Viktorije Roščynové vrátili Rusové tak obludně zohavené, že ji příbuzní identifikovali až po několika pokusech. Rusko stále provozuje pracovní koncentrační tábory. Od časů Solženicyna a Souostroví Gulag se změnilo jen to, že dozorci dnes vězně hlídají s mobilními telefony v rukou. Jinak je dál trápí zimou, hladem a prací v nelidských podmínkách. Rusové mučí a vraždí válečné zajatce a pár přeživších obránců Azovstalu vyslalo zpět na Ukrajinu v tak zuboženém stavu, že jejich rekonvalescence trvá roky. O většině zajatých ale nikdo nic neví. Rusové unášejí statisíce ukrajinských dětí a dávají je na převýchovu. Cílem Putinova režimu je Ukrajinu vymazat z mapy a z historie odstranit všechny zmínky o Ukrajincích jako národu.
A tohle všechno my ostatní víme. Nechci soudit naše předky ze 30. a 40. let dvacátého století. Informací bylo velmi málo. Prakticky nebylo možné zjistit, co všechno se v Německu, Polsku či Rusku děje. Dnes to víme. Máme to všechno podloženo důkazy. Sami Rusové se tím občas dokonce chlubí. Ve vlastní státní televizi se pyšní válečnými zločiny a zkázou vyhrožují těm státům v Evropě, jež byly kdysi ve sféře jejich vlivu. Kdo ruské zlo nevidí, ten je vidět nechce. A to včetně politiků, kteří hrozbu Putinova režimu bagatelizují, ospravedlňují či mají potřebu Kremlu dokonce fandit. Málo jich opravdu není.
V Reflexu nechceme ohýbat historii. Jen ji zasazovat do kontextu, jejž sovětská historiografie ráda mění, přepisuje či úplně zamlčuje. Nikdo nezpochybňuje oběti vojáků Rudé armády v karpatsko-dukelské operaci nebo při osvobození Ostravska. Zároveň je ale potřeba dodávat, že to byli Sověti, kdo spolu s hitlerovským Německem druhou světovou válku rozpoutal a jejich „Velká vlastenecká válka“ by nebyla možná bez obří americké podpory. Při „osvobozování“ Prahy pak spíše naháněli prchající vlasovce či zatýkali a deportovali nepohodlné Čechoslováky. Většina náhrobků, jimž se dnes chodí na pražské hřbitovy klanět čeští neonárodovci, pak patří vojákům, kteří se zde po 9. květnu buď upili k smrti, nebo zemřeli na tuberkulózu, břišní tyfus či při dopravní nehodě.
Díky vědomostem z historie, důkazům a přehlednosti současného světa snad ani nemůže být jasnější, na čí straně v případě ruské dobyvačné války na Ukrajině stát. Češi to vědí. Slováci bohužel lavírují. Robert Fico míří na vojenskou přehlídku do Moskvy (kde se postaví vedle Srbů, zástupců komunistických režimů a totalitních vůdců z Asie), obskurní ministr slovenského sportu Huliak volá po nasazení co nejvíce slovenských hokejistů z ruské ligy na aktuální MS v hokeji. V tomto případě nemusíme čekat na historiky. Kdo je na straně dobra a kdo na straně zla, víme už dnes.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
