Špatné příměří versus ještě horší válka. Hraje se vabank kolem Ruskem terorizované Ukrajiny
Není to tak dávno, co se mluvilo o válečném tribunálu pro Putina. Teď to vypadá, že vyústění války na Ukrajině bude vypadat úplně jinak – buď kompromis, anebo vůbec nic. Nehraje se o spravedlnost, rozhodne vojenská síla a zájmy velmocí.
Náborové kanceláře ruské armády zaznamenávají v poslední době výšené počty zájemců – přičítá se to spekulacím o blížícím se příměří, kdy si mnozí ještě chtějí sáhnout na štědré náborové příspěvky a získat na samém sklonku války příplatky i veteránské výhody. Tato taktika může, ale nemusí vyjít. Situace sice vypadá ohledně uzavření příměří nadějně, je stále nejasná a připomíná hru vabank.
„(Rozhovory) jsou velmi blízko dohodě a obě strany by se nyní měly setkat na velmi vysoké úrovni, aby to dokončily. Většina hlavních bodů je dohodnuta. Zastavte krveprolití, HNED. Budeme všude, kde to bude nutné, abychom pomohli usnadnit UKONČENÍ této kruté a nesmyslné války!“ napsal Trump na síti Truth Social v noci na sobotu po přistání v Římě, kam se vydal na pohřeb papeže Františka.
Americký prezident se ohledně toho, co bylo dohodnuto na úrovni Rusko - USA, tváří velmi optimisticky. Jde o plán, který vyhovuje především jemu, zejména v následujících bodech – ukončení války, zrušení protiruských sankcí z roku 2014 a navázání hospodářské spolupráce. Současně chtějí Američané dohodu s Ukrajinou o využívání jejího nerostného bohatství, dávajícími jim rovněž jednoznačný benefit. V plánu se mluví také o poválečné rekonstrukci Ukrajiny a o tom, že by země měla mít i nadále svoji armádu – to vše zase znamená šanci pro americký průmysl.
Pro bojující strany je však plán výhodný už méně. Ačkoli se u nás akcentují především bolestivé ústupky pro Ukrajinu, některé bude muset udělat i Rusko. Jednání bude zřejmě ještě hodně náročné.
Závaží jménem Krym
Podívejme se na výhody a nevýhody podrobněji. Sedmibodový plán, o němž vyjednává vyslanec pro Blízký Východ Steve Witkoff, publikovala v minulosti například agentura Reuters. Nedá se ale říct, že by to byl plán konečný. Pozornost se upíná na uznání ruské kontroly nad nyní okupovanými oblastmi, včetně Krymu, i když není finálně jasné, jak by mělo vypadat. Tedy zda by takový krok měla učinit Ukrajina nebo se jen smířit s tím, že to udělají USA.
Výchozí stav by měl být na současných frontových liniích s některými výjimkami, například by se ruská vojska měla stáhnout z jimi obsazených teritorií v Charkovské oblasti, Ukrajina by měla mít kontrolu na Kinburnským poloostrovem, důležitým pro přístup k řece Dněpr, a zničenou Kachovskou přehradou. Rozhodující je však poloostrov Krym, o němž Trump prohlašuje, že ani nemá cenu o něm jednat, protože je stejně de facto ruský.
Ztráta Krymu je pro Ukrajinu srdeční záležitostí a to víc než okupovaná území na východě a jihu země. V minulých fázích války, kdy situace navenek vypadala optimističtěji, bohužel ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj poněkud přestřelil, když sliboval vítězný konec války v podobně navrácení Krymu a všech okupovaných území pod ukrajinskou kontrolu. Před několika dny, po tragickém ruském bombardování civilistů v centru Kyjeva, přiznal, že to tak úplně nepůjde. „Souhlasím s prezidentem Trumpem, že Ukrajina nemá dostatek zbraní, aby znovu získala kontrolu nad Krymským poloostrovem silou,“ prohlásil Zelenskyj s tím, že svět může uvalit sankce, a nebo jinak ekonomicky nebo diplomaticky tlačit.
Jenže Krym je stejně tak mimořádně důležitý i pro Rusko a jen těžko lze předpokládat, že se ho bez vojenského tlaku Moskva jen tak vzdá. Tím, že nyní zabrala Mariupol, Melitopol a území na levém břehu Dněpru, si vytvořila pozemní koridor na poloostrov, a i o to Rusům v této válce šlo. A Trump na tom, zdá se, ani nechce nic měnit, hodlá dělat s Rusy byznys a vlastně ho poloostrov nezajímá. Krym tak bude zřejmě těžké dilema, protože jak Moskva, tak především Kyjev ustoupit nemohou a pro Zelenského by to i vzhledem k předchozím slibům znamenalo ztrátu tváře a ránu jeho reputaci. Ta je po propadu v minulých měsících díky jeho poměrně principiálním postojům opět poměrně vysoká a na domácí scéně nemá vážnějšího konkurenta. I když současná situace a mírové návrhy jsou vodou na mlýn těm, kteří by jimi chtěli být.
Evropské snahy v pozadí
Jeden z dalších často skloňovaných bodů, odmítnutí ukrajinského členství v NATO, není pro ukrajinskou stranu až takovým problémem. Podle Zelenského je tato otázka v kompetenci zahraničních partnerů Kyjeva a v jeho samotného politicky neovlivňuje tak, jako záležitosti kolem Krymu. Podle agentury Bloomberg také americký návrh předpokládá, že Ukrajina dál bude mít a rozvíjet své ozbrojené síly. To znamenalo ústupek ze strany Moskvy, která původně deklarovala „demilitarizaci“ Ukrajiny jako jeden ze základních cílů invaze. Ta šla ruku v ruce s „denacifikací,“ z níž by také zřejmě nebylo nic, protože požadavek na odchod stávající ukrajinské vlády a prezidenta plán neřeší.
Evropské země na středeční schůzce v Londýně proti tomu představily svůj vlastní pětibodový plán. Základ spočívá v nastolení okamžitého klidu zbraní bez dalších podmínek, kdy by se mělo vyjednávat o dalším včetně územních nároků. Sankce by se pak řešily poté, až bude vidět, že se Rusko skutečně dohodě podřizuje.
Jedinými, s kým si je Putin ochoten sednout k jednacímu stolu, jsou ale Trumpovi vyjednavači. To taky určuje, podle kterého plánu se bude dál postupovat. V této fázi se musí rozhodnout sám Kyjev, jakékoli tlačení ze strany evropských partnerů není na místě, protože krvácí ukrajinský národ.
Co dál?
Ukrajina má na výběr z možností špatných a ještě horších. Pokud mírový plán přijme, odsouhlasí ztrátu území a odřízne se od NATO. K tomu umožní Rusku zregenerovat síly a připravit se na další invazi. V zemi se také budou muset uskutečnit volby, a tak se dají čekat pokusy dosadit si na důležitá místa své lidi, podobně jako se to stalo v Gruzii, kde Moskvě jde na ruku klíčový oligarcha Bidzina Ivanišvili. Na druhou stranu bombardování a další ruská zvěrstva vyvolaly v zemi takovou atmosféru, že kdokoli s náznakem promoskevského kurzu to bude mít v politice hodně těžké.
Pokud Ukrajina dohodu odmítne, ze scény alespoň na čas zmizí lidé s vyjednávacím potenciálem a válka bude pokračovat. Může trvat ještě hodně dlouho, protože na frontách vládne pat, která není žádná ze stran schopna prolomit. Záleží také na schopnosti Ruska dál válčit a zdrojích jeho partnerů, jako je Čína, ho podporovat.
Rusko má třikrát početnější populaci než Ukrajina a odhady mluví o tom, že to vydrží minimálně do roku 2028. Samo pak dává svou převahu najevo každodenním bombardováním, které už ani nepředstírá snahu trefit vojenské cíle, ale míří na civilisty se záměrem vyvolávat strach a únavu z války. Varianta pokračování bojů tak hrozí i tím, že se Ukrajina a ochota Západu pomáhat vyčerpá dřív než Rusko a to by mělo fatální důsledky pro celou Evropu.
Poslední zprávy sice vypadají nadějně, jak Rusko, tak i Ukrajina deklarují ochotu jednat. Je však třeba počítat s tím, že i poté, co by se na míru dohodli, nebude konec, ale začátek další kapitoly. Mír dojednaný za současných okolností nevydrží, nebude-li doslova „zabetonován“ zbraněmi, protože v Moskvě už zřejmě chystají další dějství. A to by měl být důrazný budíček i pro Evropu.
