Jefim Fištejn: Za americkou lásku budete teď platit vy, madam Evropo!
Co je míněno slůvkem chaos, které údajně charakterizuje dnešní stav světa? Chaos je pouze a jenom to, čemu my zrovna nerozumíme. Časem se nevyhnutelně ukáže, že zdánlivý chaos měl vždy svůj pevný řád, měl v sobě zakódován potenciál budoucích rozhodujících procesů – asi tak, jako v genetickém kódu novorozence lze číst, pokud číst umíme, většinu určujících předpokladů jeho života, od dědičných chorob až po dlouhověkost. Nářky na chaos, který prý svými činy vnesl do žitých dějin Donald Trump, nejsou nic víc než osvědčení o naší intelektuální chudobnosti, dobrovolné přiznání naší neschopnosti tomuto světu a jeho tendencím porozumět, zahlédnout v návalu prudkých změn obrys nového systému rodícího se před našima očima.
Věc to není ani trochu triviální a nedá se odbýt plytkými sofizmaty. Známky paradigmatického zlomu jsou začasté ve vzájemném protikladu a je třeba si udělat jasno v tom, které z nich mají větší šanci nakonec zvítězit, a které jsou dočasné a pomíjivé. Navzdory rozšířenému přesvědčení, že při hodnocení Trumpovy politiky bude udávat tón jeho vztah k ruské agresi proti Ukrajině, tomu tak není. Spíše dříve, než později bude Trumpova vláda realitou dotlačená k pochopení základních pravd – že Ukrajina se brání ruské přesile, že na vině je imperiální agresivita Putinova protofašistického režimu, že zmužilost národa a jeho schopnost postavit se útočníkovi nehledě na svou menší početnost, aniž by předem zvažoval své šance na vítězství, to jsou ryze konzervativní, až biblické hodnoty, na které Trump bude nakonec slyšet.
Jeho vystřízlivění nebude v první řadě souviset s tím, že mu někdo vysvětlí prolhanost moskevského narativu – o nebezpečném přibližování NATO k hranicím Ruské říše, o strachu z agresivity kolektivního Západu, o utlačování ruskojazyčného obyvatelstva, o referendech na Krymu a jinde. Víra Trumpa v tyto zkazky je značně předstíraná a pragmatická, je celá založena na představě, že lépe slouží okamžitým politickým potřebám. Zbortí se v okamžiku, kdy ucítí, že Putin svými kroky podkopává Trumpův vlastní narativ o své mírotvorné úspěšnosti a hatí hlavní zdroj jeho historického patosu, jímž je budování postglobalizační skutečnosti. Putin jinak nemůže, svůj úděl bude muset naplnit vrchovatě. A to znamená, že čím víc v našich životech bude Putina, tím méně místa tam zůstane pro Trumpa.
Velmi brzo bude nad slunce jasné, že nikam nezmizely a nezmizí základní konflikty reálného světa a naprostá většina z nich staví zájmy Ameriky a Ruska proti sobě, nikoli vedle sebe. I Trumpův tábor sezná, že Putin důsledně svými úskoky, průtahy, dalšími a dalšími průhlednými výmluvami kazí Trumpovi pověst mírotvůrce a efektivního manažera.
Putin totiž nechce a nemůže se vymanit ze svého obrazu válečného vůdce, ukončit válku je pro jeho režim a samotnou jeho existenci životně nebezpečné. Je pro něho pozdě zakládat obraz úspěšného mírového budovatele, nemá pro to ani životní čas, ani vhodné struktury – ty stávající jsou zcela vyladěny pro válku. Už teď má na kahánku iluze o tom, že Putin v zásadě chce mír, jen okolnosti mu k tomu nedávají příležitost. Iluze je to neudržitelná a každý další Putinův zločin z ní ulamuje ždibec. Nakonec stejně zbyde reální svět se svými konflikty a ty se nedají zamluvit.
V reálném světě Spojené státy jsou vůči Rusku přirozeným konkurentem, nikoli partnerem a spolupracujícím souputníkem. Platí to ve všech oblastech bez výjimky – v globální energetice, ve zbrojařství a vojenství, na Blízkém a Dálném východě, v Latinské Americe a v Tichooceánském regionu, v Africe a v Arktidě, zkrátka všude. Stačí zmínit problém kolem Íránu a jeho jaderného programu, abychom seznali, že sladit zájmy Ameriky a Ruska je takřka nemožné. Moskevské bajky o společném využití Severní námořní cesty jsou pro děti školou povinné – dospělý člověk rázem pozná, že i tam jsou rozpory nevyhnutelné.
Za nejbližší zatáčkou čeká na Trumpa klasická křižovatka jak z dětské pohádky – buďto Amerika donutí Putina k míru s použitím všech dostupných prostředků, včetně hospodářského a vojenského nátlaku, anebo Západ bude nucen uznat zdrcující porážku. Ovšem nebude to porážka jen Trumpa nebo jenom Ameriky, hrozí porážka celého kolektivního Západu jako civilizační cesty a způsobu života. Karty jsou na stole a nelze se dále vymlouvat na neurčitost soupeřících pozicí. Ukrajina nakonec souhlasila se vším, co nabízel americký prostředník, pokud se někdo brání mírovým jednáním, pak je to Rusko.
Předem je odsouzen k nezdaru ten, kdo bere rétoriku Trumpa a jeho okolí smrtelně vážně. Celý útočný, brutální, zastrašující slovník má jen vytvořit emocionální pozadí, na němž se mu bude lépe jednat. Má to úplně stejný účin, jako házení hlukových granátů při policejním zásahu. Není mu zatěžko mazat nepříteli med kolem úst, není mu zatěžko mluvit o čínském, ruském nebo korejském diktátorovi jako o drahém příteli, s nímž má ty nejlepší vztahy – a vzápětí tnout do živého! Je schopen jednou větou prohlásit, že dohodnout se s drahým přítelem Si bude hračka, jelikož si navzájem důvěřují, a stejným dechem uvalit na čínské zboží devastující cla, aby tím znemožnil nebetyčný čínský proficit v obchodě se Spojenými státy. Bez výčitek svědomí nasadí laťku v jednáních nehorázně vysoko, ale klidně jí pod tlakem sníží do únosné míry – hlavně aby ve výsledku byly pro Ameriku dosaženy podmínky lepší než ty výchozí. Kdo se domnívá, že existují spravedlivé a nespravedlivé obchodní vztahy a že smlouvání o dovozních tarifech je proces především vysoce etický, by vůbec neměl vstupovat s Trumpem do jednání. Jeho úděl je upadat do hysterických záchvatů, zvedat varovný prst k nebí a proklínat ho do desátého kolena. Ale nic naplat, jsou to árie z jiné opery. On mezi tím bude drtit překážky, jak parní válec trávu.
Dokazovat, že Donald Trump je politik sebestředný a sobecký, je stejně plodné, jako nosit dříví do lesa. Většina komentátorů dávno nahradila úmornou analytickou práci snadným hnidopišským hrabáním prstíčkem v Trampově hlíně. Jejích blábolivá výřečnost nikdy neústí v dělný závěr, v předpověď, zato umožňuje si lacino zachovat pověst zdatného politického technologa. Celá jejích denní práce spočívá v tom, dohodnout se, za co konkrétně budou dnes tepat zrzavého klauna. Nelze počítat s tím, že by náhodou přišli na kloub těm pravdám, které zajistily Trumpovi jeho reálný význam a vlivový dosah. Budou věčně stát před jeho činy, jako Jeníček s Mařenkou před tmavým hvozdem plným záhadných bytostí.
Trump vychází z osobní zkušenosti, kterou extrapoluje na celou Ameriku, když si stěžuje na to, že až doteď za lásku vždy musel platit on. Spojené státy cítí se být uraženy tím, že láska jejich spojenců byla často prodejná: peníze ochotně brali, leč místo hlubokého citu odpovídali pohrdáním, pomluvami, fyzickým odporem, znesvěcením jejích hodnot. Můžeme jakkoliv překrucovat skutečnost, ale poctivější by bylo přiznat, že je to pravda: Evropa se nechávala vydržovat, a přitom se zákazníka tak trochu štítila, nebyl jí dost voňavý. Trump je typický joker, a vidí své historické poslaní právě v tom, že odhaluje pokrytectví a lží současného světa. Chce obrátit vztahy naruby a říká: teď za americkou lásku budete platit vy, madam Evropo!
Ber nebo běž! Tuším, že spíš vezmeme…
