Armádě chybí víc lidi než peníze. Personální nouzi bez hlubší reformy nevyřeší
Ve světle zhoršující se mezinárodní bezpečnostní situace se čím dál lépe vyjevují problémy, s nimiž se potýká Armáda České republiky. Po dekádách, kdy se armáda měnila z přebujelého molochu komunistického režimu do štíhlé podoby aliančního expedičního sboru, se oba póly této škály zdají překonané. Ideální by asi bylo něco mezi, k tomu však dosud chyběly vůle, peníze i lidi. Přitom u armády mezi těmito veličinami přímá úměra zatím neplatí.
Po dvaceti letech „záškoláctví“ Česká republika konečně plní závazek NATO dávat na obranu alespoň dvě procenta HDP. Vláda navíc počítá s tím, že by výdaje na armádu měly v příštích letech dále stoupat k dosažení alespoň tří procent HDP k roku 2030. Tím by mohly být finanční nedostatky zatím vyřešeny. Nechme stranou, jak tyto plány dopadnou po volbách. Pravděpodobný příští premiér Andrej Babiš sice soustavně mluví o tom, že rozpočet předepsaný aliancí vojákům musí stačit, jeho mínění se však notoricky odvíjí od nálady voličů a ti jsou i v otázkách obrany poslední dobou vrtkaví. Například ke znovuzavedení základní vojenské služby se podle nedávného průzkumu staví pozitivně přes 51 procent populace, což je dosud rekordně vysoko.
Jestli peníze budou nebo ne, je nakonec výhradně politické rozhodnutí a dá se s ním operovat mnohem snáze než s ochotou lidí v armádě sloužit. Personální nedostatek je totiž problém, který armádu bude trápit čím dál palčivěji, a jeho vyřešení si žádá skutečně hlubší změny.
Nejde jen o peníze
Armáda si v tomto vytyčila smělé cíle. Navýšit počet profesionálních vojáků k roku 2030 na třicet tisíc lidí, ideální počet členů aktivních záloh pak má být deset tisíc. A vzhledem k tomu, jak se meziročně početní stavy mužstva vyvíjí, se tyto plány budou plnit jen velmi složitě. U aktivních záloh to vypadá, že se početní strop jejich příslušníků nachází někde kolem poloviny kýženého stavu. Rok od roku jsou počty nových záložáků nižší. U profesionálního vojska se počty nováčků zvyšují, stejně se ale zvyšuje i množství těch, kteří se službou v armádě končí. Podle údajů z interního průzkumu, který armáda zveřejnila, jsou příčiny odchodů poněkud nečekané a nedají se rychle vyléčit finanční injekcí. Nejčastěji vojáci v armádě končí kvůli dlouhému dojíždění na útvar – 42 %, protože mají málo času na rodinu – 40 % nebo se jim nelíbí, jak se s nimi u jednotky zachází – 33 %. Platové podmínky jsou až šestý nejčastější důvod pro odchod a uvedlo je 19 % dotázaných.
A s tím se bude těžko něco dělat, protože tyto výhrady se odvíjí od toho, jak je česká armáda postavená přímo ve svém základu. Od rozložení posádek a výcvikových středisek po republice přes dynamiku služby a pracovní doby až po zažité způsoby mezilidského soužití v jednotkách a útvarech.
O stavu české armády, jejích problémech a výzvách do budoucna jsme mluvili ve speciálním vydání podcastu Padni komu padni:
