Brigády v zemědělství se letos vyplatí, zájemci si mohou vydělat více peněz
Jedním z mnoha problémů, a to nejen našeho zemědělství, je nedostatek potřebných pracovníků včetně sezónních brigádníků na rukodělné práce. I proto pro ně zatraktivnilo ještě minulé vedení resortu podmínky, které jim umožní více si vydělat.
„Dohodářům“, tedy lidem pracujícím na základě dohody o provedení práce (DPP), náleží přitom letos minimální hodinová mzda 134,40 korun, reálně jsou ale hodinové mzdy výrazně vyšší a pohybují se často kolem hranice 200 korun. Důležité také je, že tito zaměstnanci mohou využít i slevu na sociálním pojistném ve výši 7,1 procenta z vyměřovacího základu, což v praxi znamená měsíčně až 3 500 korun navíc.
Uvedené podmínky se však netýkají veškerých zemědělských brigád, ale pouze těch v oblasti pěstování zeleniny a ovoce, a to ještě ne úplně všech komodit. Pro někoho možná překvapivě se netýkají například dříve tradičních chmelových brigád. I tak jde ale o posun, který může alespoň částečně přispět ke zvýšení zájmu veřejnosti o sezónní práce v zemědělství. Pomoci pak může i samotným pěstitelům ovoce a zeleniny a třeba i rychlosti dodávek těchto produktů do obchodních sítí, a tedy vyšší čerstvosti zboží. Kromě peněz pak mohou brigádníci v zemědělství získat za příznivější ceny příslušné produkty přímo od zemědělců, a tím ušetřit za nákup potravin, obdobně jako při stále více oblíbených samosběrech. V neposlední řadě je pak i dočasná práce v zemědělství příspěvkem k osvětě o oboru a poznání zvyklostí, problémů a činností na farmách, o nichž toho většina veřejnosti příliš mnoho neví.
Také proto, že o práci v zemědělství není v naší populaci příliš velký zájem, a je tak nutné hledat zaměstnance mezi cizinci. Mezi ně patří například Ukrajinci, což je v naprostém rozporu s tezemi předsedy SPD, podle kterého „Ukrajince nepotřebujeme“. V zemědělství přitom aktuálně tvoří kolem 10 procent pracovníků, a to nejen v podřadných pozicích. Nejde ale jen o ně. Stále častěji se uplatňují i pracovníci z balkánských zemí, ale také například z Filipín. Některé zemědělské podniky v ČR se v současné době bez zahraničních pracovníků neobejdou.
„Brigády“ v zemědělství se nemusí zdaleka týkat jen prázdninového a dovolenkového období. I to je významný posun, neboť potřeba prací se samozřejmě neomezuje jen na léto. Nově je možné pracovat na dohodu u pěstitelů ovoce a zeleniny až 1280 hodin v období od dubna do listopadu kalendářního roku. Po řadu let přitom činil maximální limit 300 hodin, a pokud chtěl někdo pracovat více a dále, musel k tomu uzavírat nové smluvní vztahy. To komplikovalo život jak pěstitelům, tak zájemcům o práci u nich. Asi jediným problémem tak je, že se výhodnější podmínky pro obě strany týkají zatím jen omezeného okruhu komodit a činností, a výzvou doby je tak stávající podmínky rozšířit. Příslušné slevy na sociálním pojistném by se totiž na propadu příjmů státu skoro neprojevily.
