Štefek: V Česku se loni narodilo historicky nejméně dětí. Budou se posouvat odchody do penze?
Porodnost v České republice se zasekla. Podle dat Českého statistického úřadu loni v tuzemsku na svět přišlo 84.311 dětí, tedy historické minimum, jenž překonalo i dosavadní nejhorší rok 1999. A co hůř, porodnost v Česku klesala již třetí rok za sebou a nic nenasvědčuje tomu, že by měl nastat nějaký obrat v tomto trendu. Přestože – paradoxně – v současné době žije v České republice nejvíce lidí od konce II. světové války, bude mít aktuální nízká porodnost vliv na budoucí podobu naší společnosti, školství či ekonomiky. Zbystřit by měli i současní čtyřicátníci. Díky nízké přirozené reprodukci obyvatelstva jednou budou chybět daňoví poplatníci, kteří budou financovat chod státu a vydělávat penzistům na jejich důchody.
Klesající porodnost se odráží i v jiných aspektech. Zvyšuje se věk prvorodiček a přibývá i žen, které otěhotní pouze prostřednictvím metod asistované reprodukce. Loni se takto narodilo každé desáté dítě. Přibývá i bezdětných párů či žen, které žijí osamoceně, a tudíž a nemají potomka s kým počít nebo ho zkrátka nechtějí.
Když na začátku tohoto století vrcholil obdobný pokles porodnosti a Česká republika měla vedle Itálie nejnižší porodnost v Evropě, říkalo se, že je to dáno novými možnostmi, které se ve společnosti otevřely. Mladí lidé mohli dlouho studovat a cestovat, neměli vůči nikomu žádné závazky. Těchto možností beze zbytku velká část Husákových dětí využívala. Pak zasáhla vláda a motivovala mladé lidi k plození dětí penězi a různými daňovými úlevami. A povedlo se, porodnost po roce 2004 se zvýšila a Česko zmizelo z demografického chvostu.
Nyní se de facto nacházíme ve stejné situaci jako před čtvrt stoletím. Porodnost je tak nízká, že nezajistí přirozenou reprodukci obyvatel, která bývá definována jako 2,1 dítěte na každou ženu. To, že v Česku žije nejvíce lidí za posledních 80 let je způsobeno migrací Ukrajinců před válkou a přistěhovalectvím jako takovým.
Nízká porodnost nejen že trápí demografy a jednou bude dělat těžkou hlavou i vládním politikům a ekonomům, protože nebudou vědět, kde vzít na důchody. Tato skutečnost by měla zajímat i současné čtyřicátníky. Protože pokud náhodou po podzimních volbách Andrej Babiš zruší důchodovou reformu, tak tu obdobný další pokus o její prosazení nepřijde dalších deset let a věk odchodu do penze bude potřeba dál zvyšovat. Klesající počet dětí může uštědřit i tvrdý zásah institucím jako jsou porodnice nebo školy. Protože pokud se nich bude rodit a učit stále méně dětí, bude docházet k jejich slučování či rušení. Když pak najednou přijde demografický výkyv, všichni budou vyděšeni z toho, že je rázem málo míst ve školkách a školách nebo že chybí lůžka v nemocnicích.
Podpora mladých rodin vždycky byla mantrou politických stran. Proklamace o ní snad nikdy nechyběly ve volebním programu žádné významné strany. Nakonec vždy jen zůstalo u slibů, a kromě kosmetických úprav k žádné úpravě, která by motivovala lidi k zakládání (i mnohačetných) rodin, nedošlo. Vize o skloubení mateřství a pracovního života, podpora zkrácených úvazků a tak dále vždy zůstaly jen na papíře. Takže jsme se nikam neposunuli. Dítě si pořídí jen ti, kteří jsou ekonomicky silní anebo jej prostě chtějí a jsou připraveni se uskromnit. Ostatní si to odpustí, protože raději své omezené prostředky věnují do něčeho jiného anebo mají obavu, že by to ekonomicky neutáhli. V dnešní době drahých hypoték a nemovitostí, ale i platů, které výrazně zaostávají za vyspělým západem, se mnohým nelze ani divit.
Letos na podzim se konají volby do Poslanecké sněmovny. Téma rodiny a podpory porodnosti by přitom mohlo být jedno z nosných témat. A to nejen kvůli tomu, že fakticky vymíráme, ale že pro zdravý vývoj společnosti je nutná její dostatečná reprodukce, která zajistí, že jednou zde bude někdo pracovat, vytvářet hodnoty a platit daně, z nichž se budou vyplácet nejen penze, ale i chod samotného státu. Politické strany by se neměly bát sáhnout ani po restriktivních opatřeních. To znamená, že pokud někdo nemá a nechce děti ze svého svobodného rozhodnutí, měl by platit vyšší daně. Naopak rodinám by se mělo dostat úlev a stejně by měly být motivovány i firmy, aby umožňovaly co největší zapojení rodičů i zkrácené úvazky. Podtrženo sečteno, bez odvážného, ale razantního zásahu se český demografický systém neobejde. Najde konečně někdo k němu odvahu?
