Volby 2025: Průzkumy selhávají, ukájet se nad jejich současným stavem může být ošidné zejména pro Babiše
Podle všech průzkumů to vypadá jasně – volby do Poslanecké sněmovny vyhraje na podzim hnutí ANO vedené Andrejem Babišem a ten si bude vybírat, s kým bude vládnout. Jenže průzkumy u nás i v zahraničí často selhávají. Velkým příkladem jsou volby v roce 2021. Tehdy podle průzkumů neměla vyhrát koalice Spolu, ale těsně vyhrála. Premiérem se měl podle predikcí stát Babiš, ale nestal. Každé hlasování vždy přinese několik překvapení. Ukájet se proto dnes nad průzkumy může být ošidné.
Pro současného favorita voleb hnutí ANO budou v letošních volbách do Poslanecké sněmovny rozhodující tři věci. Zda dostane dostatek hlasů nad 30 procent, aby se mu tím uvolnily ruce pro případné sestavování nové vlády. S tím souvisí věc druhá – zda se některé další politické formace, které koketují s budoucí spoluprací s ANO, vůbec dostanou do sněmovny a zda Andrej Babiš bude s nimi chtít v nějaké konstelaci vládnout. A věc třetí – vše to ovlivní výsledek ve čtyřech nejdůležitějších krajích, tedy v Praze, Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji, protože tam se rozdělí skoro polovina všech mandátů. Tam je potřeba sklidit volební úrodu.
Současné průzkumy mnohé naznačují, ale zkušenosti z minulosti velí k opatrnosti. Připomeňme si, co se stalo před třemi a půl lety u posledních voleb do Poslanecké sněmovny.
Kdo nakonec vyhrál
V roce 2021 parlamentní volby nečekaně vyhrála koalice Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL), která získala 27,79 procenta všech hlasů. Bylo to velmi těsné, protože hnutí ANO dostalo na druhé místo 27,12 procenta hlasů. Historie se přitom v případě výsledků voleb neptá na to, jak těsné to bylo. Premiérem se stal Petr Fiala a Andrej Babiš skončil v opozici. A co ukazovaly průzkumy před hlasováním?
Preference koalice Spolu se před minulými volbami pohybovaly maximálně na 22 až 23 procentech (dnes je to kolem 20 procent). Finiš kampaně ale poměry obrátil. A protože zabodovala také koalice Piráti a Starostové s 15,62 procenty a mnoho hlasů naopak propadlo (hned několik menších stran nepřekročilo potřebnou pětiprocentní hranici), dnešní vládní koalice získala ve sněmovně pohodlnou většinu a Babiš ostrouhal.
Může se něco podobného opakovat i letos?
Výsledky průzkumů tomu zatím nenasvědčují, ale situace se ještě může změnit. Do voleb daleko. Zejména nevíme, jak nakonec dopadnou některá uskupení, která oscilují kolem pětiprocentní hranice volitelnosti. Opět si připomeňme situaci z roku 2021.
Tehdy se do Poslanecké sněmovny nakonec nedostala ani Přísaha Roberta Šlachty (získala 4,68 procenta hlasů), ani ČSSD (4,65 procenta), ani komunisté (3,60). A také tam nepronikla věčně zmatená Trikolora (získala 2,76 procenta, tehdy společně se Svobodnými a Soukromníky). Jenom v případě těchto vyjmenovaných kandidujících subjektů propadlo přes 844 tisíc hlasů. Pokud by se něco podobného opakovalo i letos, pak je otázkou, s kým a jak by Babišovo ANO sestavovalo vládu, pokud by se jeho výsledek nevyšplhal někam ke čtyřiceti procentům. Je v tom několik neznámých, na které nám průzkumy neodpovídají.
Kdo bude přidavačem?
Situace se samozřejmě oproti roku 2021 na české politické scéně proměnila, ale na hraně pěti potřebných procent pro vstup do sněmovny se může ocitnout stejně jako tehdy několik koalic, stran a hnutí. Týká se to Motoristů sobě, Stačilo!, Přísahy, ale i předtím vládnoucích Pirátů. Všechna tato seskupení trpí personální nouzí, přitom do sněmovních voleb je potřeba sestavit 14 kandidátek do všech krajů. Je zde velký rozdíl oproti loňským červnovým volbám do Evropského parlamentu, kde měl každý jednu celostátní kandidátku. Obavy o opětovné propadnutí hlasů by mohlo nahrát těm silnějším – ANO, Spolu či STAN.
Bude například kandidovat europoslanec Filip Turek, bez něhož nemají Motoristé sobě takový výtlak? Turek se pořád rozhoduje. Jak bude europoslankyně Kateřina Konečná (šéfka KSČM) kočírovat koalici Stačilo!, protože toto hnutí si zaregistroval pofiderní bloger Vidlák alias Daniel Sterzik? Robert Šlachta podle všeho dobrý (i když nedostačující) výsledek z minulých voleb se svojí Přísahou nezopakuje, protože je jako sám voják v poli. Nějakou dobu oslabující Okamurova SPD nakonec vzala pod svá křídla i představitele Svobodných, Trikolory a strany PRO a to by jí mělo na vstup do sněmovny stačit. Jak ale bude v podobném složení mnoha bizarních osob fungovat dál, je velkou otázkou.
Ani dobrý výsledek všech výše vyjmenovaných stran ještě neznamená, že hnutí ANO bude chtít při případném vládnutí s nimi otevřeně či skrytě spolupracovat. Pravděpodobné je to u Motoristů. Ale skutečně by Babiš riskoval spolupráci se Stačilo!, jehož komunistická představitelka Konečná má v programu své strany vystoupení z NATO? Nebo by vládl s Okamurou, který chce odejít z Evropské unie a bude za sebou vláčet politiky typu Majerová či Rajchl? Jenže u Babiše se neví, protože názory mění častěji než své spodní prádlo.
Jak ale známe Babiše a politiku jeho týmu, půjdou po vítězství velmi tvrdě, řeknou cokoli a budou přitvrzovat, aby vysáli další strany dnešní opozice. U toho může hnutí ANO stylem à la slovenský premiér Fico či maďarský Viktor Orbán opustit koridor českých národních zájmů a to je pro budoucnost země hodně špatná zpráva. Jedná se zejména o otázky bezpečnosti, obrany, vztahu k Rusku atd.
Už teď vidíme, že koalice Spolu bude daleko více sázet na hodnotová témata (bezpečnost, školství, bydlení, infrastruktura). I ona ale bude na potentáty hnutí ANO útočit.
Pak se musíme ptát, komu taková situace nakonec nahraje?
Jaký bude vývoj?
Preference hnutí ANO jsou už nějakou dobu vysoko a momentálně se nezdá, že budou ještě nějak výrazně růst. Oproti současným průzkumům může proto nabrat více procent koalice Spolu. Část svých někdejších voličů sice v některých věcech zklamala, ale ti nemají moc na výběr. Spolu musí pomocí kampaně mířit na vyšší čísla. Bude se snažit využít slabin někdy zmateného Babiše a blouznivce Okamury. Obvyklou předvolební taktikou a strategií koalice Spolu je výrazný finiš kampaně. Vrchol a největší pecky čekejme až někdy po letních prázdninách. Zatím je to jen předehra.
Pak je zde vládní hnutí STAN, které má další Poslaneckou sněmovnu také jistou. Jenže STAN trpí dlouholetým problémem – jeho potenciál bývá vždy vyšší než reálný výsledek. Dokážou to letos prolomit? Starostové a nezávislí mají dostatek viditelných a poměrně silných kandidátům, jsou průbojní na sociálních sítích a v médiích, ale musí to přetvořit v lepší čísla. U STAN se to vždy těžko odhaduje. Výsledek může být vysoký, ale také jen průměrný. V jeho případě to připomíná hádání z kávové sedliny. Kauza Dozimetr nebo letité problémy libereckého hejtmana Martina Půty ale podle všeho voliče STAN moc neovlivní.
Zda do sněmovny přelezou Piráti také, není úplně jisté. Po katastrofě s nezvládnutým stavebním řízením a odchodu charismatického Ivana Bartoše z čela strany přišel na jeho místo Zdeněk Hřib. Ten je sice výřečný, ale část lidí v Praze, kde působí, má z něj spíše srandu. Je to pro ně taková zvláštní figurka. Najít elektrizující osobnosti na všechny kandidátky bude pro Piráty problém. Pokud to ale zvládnou, do sněmovny proniknou.
Nevyzpytatelní voliči
Pokud bychom spekulovali a byli hodně podezřívaví, tak metodika některých průzkumů nemusí být spolehlivá i z toho důvodu, že někdy daleko více vyhovuje tomu, kdo si šetření zadal, nebo odpovídá nějakým preferencím toho, kdo samotný výzkum provádí. Agentury se takovým výhradám úporně brání, protože to snižuje jejich kredibilitu a jde pro ně o hodně peněz. S takovou „podezřívavou“ variantou ale pracovat musíme.
V každém případě průzkumy nemusí v současné turbulentní a roztěkané společnosti úplně správně postihnout nálady voličů. Jednak někteří lidé neříkají při dotazování pravdu. Není jich mnoho, ale taková skupina existuje. S tím ani sebelepší metodika nic neudělá. Část voličů se také na rozdíl od minulosti rozhoduje až těsně před samotným hlasováním. Z někdejších měsíců jsou to týdny či dokonce jen dny, kdy se definitivně rozhodnou. To zkresluje současné odhady a strany i samotné politiky to vede ke změnám volebních strategií. Kampaň k sněmovním volbách sice už běží, ale pořád to je jen průzkum bojem. Velká řež přijde v posledních dvou třech týdnech. Všichni spoléhají na mohutný, efektní a efektivní finiš. I proto buďme opatrní k současným výsledkům průzkumů.
Specifická bude kampaň při letošních volbách do Poslanecké sněmovny i dalšího důvodu. Hlasování se pravděpodobně uskuteční poslední týden v září. Prezident Petr Pavel chce vyhlásit termín voleb v květnu. Před volbami budou prázdniny a dovolené, část lidí se k politice více dostane až těsně před volbami.
Změny v kampani
Postupně se mění se i způsob vedení předvolebních kampaní. Billboardy sice pořád vidíme, ale ty už o výsledku tolik nerozhodují, slouží především pro image a potvrzení síly – prostě jsem tady a teď.
Větší vliv má to, co voliči najdou každý den ve svých mobilech, v online zpravodajství, na sociálních sítích. Na někoho budou fungovat i správně zvolená slova v některém sledovaném podcastu (pokud se virálně rozšíří). Mnoha voličům dnes tolik nevadí ani ostřejší vyjádření na adresu soupeře a koupou se rádi v moři slibů.
Uvidíme, jak do souboje zasáhnou možnosti, které již nabízí umělá inteligence. Kdo je lépe uchopí, může rovněž zabodovat. Tradiční závěrečné televizní diskuse pak budou třešničkou na volebním dortu. I letos se čeká na podobný souboj Petra Fialy a Andreje Babiše, jenže ten druhý v těchto diskusích většinou tahá za kratší konec. Vše může ovlivnit i to, že někteří politici se s některými médii už vůbec nebaví. Budou si více vybírat podle toho, na koho cílí.
Obrovský vliv mají samozřejmě jednotlivé osobnosti na kandidátkách a těch kandidátek při sněmovních volbách je u nás celkem čtrnáct (všechny kraje a Hlavní město Praha). Najít dostatek zajímavých a silných lídrů není pro nikoho jednoduché. Příkladem, jak se dá silně ovlivnit výsledek, byly loňské červnové eurovolby a hlasy pro Filipa Turka, kterého předtím znal málokdo. Dnes je ale zván i do mainstreamových médií zcela běžně.
Zásadní pro vládnutí v Česku je pak velmi dobrý výsledek v rozhodujících čtyřech krajích, tam se nabízí skoro polovina křesel. Je to kraj Středočeský (26 mandátů), Praha a Jihomoravský kraj (23) a kraj Moravskoslezský (22). Pak existují takzvané swingové kraje, kde byste měli zabodovat, i když nemusíte vyhrát. To je v našem případě například kraj Jihočeský, Královéhradecký, Pardubický nebo Vysočina. Z hlediska počtu mandátů není tolik podstatný kraj Liberecký (8) a Karlovarský (5).
Že někdy nelze věřit průzkumům, dokládají i četné příklady ze zahraničí.
Jiné výsledky
Několik dní před loňskými americkými prezidentskými volbami se objevil hojně citovaný průzkum, jak dopadne hlasování ve státě Iowa. Mnohá média ve Spojených státech i ve světě hýkala radostí a síť X vybuchovala nadšenými komentáři levičáků a progresivistů – vítězství v Iowě bylo totiž přiřčeno demokratce Kamale Harrisové. Všechny ostatní průzkumy předtím věštily v tomto státě výhru Donalda Trumpa o tři čtyři procenta. Změna čísel měla být důkazem toho, že Harrisové to vyjde i v jiných státech. Autorem oznamované změny v náladách voličů byla uznávaná agentura Selzer & Company, která se v Iowě kromě jedné výjimky po desetiletí trefovala správně. Loni ale fatálně selhala. Trump vyhrál v Iowě zdrcujícím poměrem 55,73 ke 42,52 procentům. Vyhrál i ve všech podle průzkumů „nerozhodnutých“ státech USA. Po tomto fatálním omylu Selzer & Company oznámila, že se už nebude věnovat volebním odhadům, a byla na ni dokonce v lednu podána žaloba, že vědomě zveřejnila nepřesné výsledky průzkumu.
Věřit průzkumům proto bývá ošidné, i když jsou určitým měřítkem. Máme z nedávné doby i velmi zvláštní příklad, který dokonce vedl k zrušení voleb soudem a zákazu politikovi kandidovat. Stalo se v Rumunsku. Călin Georgescu tam vyhrál loni v listopadu první kolo voleb, přitom jen několik týdnů před hlasováním mu průzkumy dávaly dvě až osm procent. Jak je možný tak obrovský rozdíl? Prý to způsobil jeho úspěšný finiš kampaně na sociálních sítích, zejména TikToku. A žádný průzkum to vůbec neodhadl. Nakonec rumunský Ústavní soud první kolo voleb zrušil a zemi čekají nové volby. Už bez Georgesca, kterému bylo zakázáno kandidovat. To vše se odehrává v zemi EU…
Dalším příkladem průzkumů, které krutě nevyšly, byly na konci roku 2024 a v lednu dvě kola prezidentských voleb v Chorvatsku. Zoran Milanović měl v průzkumech před prvním kolem v průměru 38 procent, ale dosáhl na 49. A v druhém kole dostal v zemi rekordních 75 procent, což také nikdo neodhadl.
Co tedy máme čekat při podzimních volbách do české Poslanecké sněmovny? Rozhodně nespoléhejme na to, že se stávající výsledky průzkumů jednoznačně potvrdí a že se do času hlasování nemohou změnit. Protože kampaň bude ještě dlouhá, místy „krvavá“ a nálady voličů jsou někdy nevyzpytatelné.
