Jefim Fištejn: Okaté poklonkování diktátorům aneb Svět se zuby nehty drží práva na vlastní zánik
Zdá se, že svět trvá na svém právu na zánik. Vezměme si kupříkladu takovou Organizaci spojených národů. Proslýchá se, že současná americká vláda hodlá z OSN vystoupit, a tím přivodit její pád.
Neznám nikoho, kdo by ještě nedávno na její fungovaní nenadával. Už samotný název v sobě skrývá hrubý výsměch: čímpak jsou ty národové asi tak spojené? Není to spíše spolek rozpojených národů? Spíše než schopností slaďovat různé zájmy je OSN pověstná svou absolutní neúčinností. Čistě teoreticky by měla tlumit potenciální ozbrojené konflikty, avšak ještě nikdy žádnému nezabránila, pokud jsou ve hře zájmy velkých mocností.
Maximum, čeho dokázala dosáhnout, je další v řadě odsouzení Izraele lhostejně za co, neboť protiizraelské náboženské a ideologické lobby jsou vždy po ruce. Dát dohromady druhé podobné permanentní lobby není snadné, proto také neexistuje. Příležitostně vznikající „koalice ochotných“ umožňují občas prosadit nějakou rezoluci, ovšem jen v případě, že ji nebudou vetovat někteří permanentní členové Rady bezpečnosti. Je to marnost nad marnost a živoucí příklad neplnění původního poslání, avšak za stále větší peníze.
Co by se muselo stát
Každý nový generální tajemník slibuje po svém zvolení neodkladně provést radikální reformu nanicovaté organizace a při odchodu do důchodu vysvětluje, proč se o to nemohl ani pokusit: všechno je prý mnohem složitější, než by jeden mohl pomyslet.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
