Trump se zlobí na Putina? Za dva měsíce ničeho nedosáhl, jen diskreditoval USA a posílil Rusko
Donald Trump je rozzlobený na Vladimira Putina kvůli váznoucímu vyjednávání o příměří na Ukrajině, vyhrožuje mu sankcemi, ale zároveň zdůrazňuje jejich velmi dobrý vztah. V té větě je shrnuto vše, proč dosud v této věci dosahuje žalostných výsledků.
Americký prezident a jeho lidé optimisticky chlácholili veřejnost, jak se rozhovory s ruskými vyjednávači ubírají správným směrem a jak jsou produktivní. Mír na Ukrajině byl podle nich na dosah. Bohužel šlo jen o šálení smyslů, protože Rusko porušovalo i miniaturní a nikým nepodepsanou dohodu na třicetidenní zákaz útoků na energetická zařízení a infrastrukturu.
Tragické výsledky
Ačkoli Trump před volbami vytvářel dojem, že válku na Ukrajině vyřeší lusknutím prstů, dnes se vyjednávání zadrhla na dílčím urovnání bezpečnostní situace v Černém moři, protože jej Rusko podmiňuje ukončením klíčových sankcí. Ruská armáda zatím pokračuje ve válce a bombarduje i civilní cíle.
Kreml ji ve skutečnosti nechce skončit do té doby, dokud si nepodmaní celou Ukrajinu. Využívá nerozhodného chování Trumpa, jehož víc zajímá Putinem odsouhlasené, ale nereálné anektování Grónska a v neposlední řadě nalezení způsobu, jak by mohl navzdory americké ústavě kandidovat potřetí.
Trumpovi fanatičtí obhájci stále projevují uspokojení nad tím, že se aspoň o míru jedná. Nemá smysl ale zastírat, že dosavadní výsledky jsou proti vyvolanému očekávání tragické a kontraproduktivní. Za více než dva měsíce se prakticky nepohnuly z místa poté, co Putin hodil Trumpovi jeho návrh na třicetidenní příměří na hlavu, což se obešlo bez adekvátní reakce. Vlastně se mu vysmál, ještě mu přitom namazal med kolem pusy a dojal ho věnováním portrétu.
Trumpovi se za tu dobu podařilo posílit Putinův režim a dodat mu kuráž v imperiálním tažení, ačkoli ruské hospodářství sužované válečnou ekonomikou, sankcemi a drastickými úrokovými sazbami směřuje k vážným problémům. Kdyby prezident největší světové mocnosti chtěl, srazí kremelský „kolos“ na hliněných nohou na kolena. Jenže se mu nechce a ještě se zhlíží v jeho autoritářských manýrech.
Putinovým zájmům určitě také vyhovuje, že Bílý dům oslabuje vazby se spojenci v NATO, vyvolává nesmyslné obchodní války, na které doplatí i Američané, a diskredituje Spojené státy před celým demokratickým světem.
Proruský vyjednávač
Co si od Trumpova vyjednávání slibovat, když jeho administrativu reprezentuje přítel z golfu a realitní magnát Steve Witkoff, obdivující Putina? Naposledy svou „kompetenci“ projevil v rozhovoru s Tuckerem Carlsonem, hypetrofovanu podobou domácího věrozvěsta kremelských zájmů Petra Hájka.
Witkoff opakoval ruské mýty o nelegálních referendech na území čtyř okupovaných regionů Ukrajiny, přičemž si nedokázal vybavit ani všechny jejich názvy. „V referendech většina obyvatel prohlásila, že mají důvěru v Ruskou federaci a její správu. Myslím, že toto je klíčový problém v této válce. Až se tento problém vyřeší, povedeme velmi pozitivní rozhovory,“ myslí si Witkoff.
O Putinovi se vyjadřoval velmi pochvalně, věří mu. Podle něj do KGB přijímali jen inteligentní lidi. Šířil i další lež, že ukrajinské vedení souhlasilo s uspořádáním prezidentských voleb, přestože nejsou v době války logisticky možné ani ústavně legální.
Je stále zjevnější, že pokud budou Bílý dům při vyjednávání o ukončení války nadále zastupovat takové intelektuální „kapacity“, jako je Witkoff, nikdo nebude brát americkou stranu vážně. Není potom divu, že Putin podmiňuje příměří nereálnými podmínkami, na které Ukrajina ani Evropa nikdy nepřistoupí, a posouvá tak vyjednávání do vytracena.
Putinovy fantasmagorie
V návaznosti na skandální Witkoffovy výroky vyrukoval Putin s fantasmagorickým plánem, aby byla na Ukrajině zavedena dočasná správa pod záštitou OSN, Spojených států, Evropy a „dalších partnerů“, jež by umožnila nové volby. Teprve potom by došlo k jednání o klíčových dohodách o příměří a mírové smlouvě.
Kreml kalkuluje s odstraněním nepohodlného Zelenského, jenž má ovšem kvůli zásadovým postojům podporu téměř dvou třetin obyvatel. Chce dosadit povolnější vládu, náchylnou k drastickým ústupkům ruské straně. Na tohle by mohli kývnout jenom šílenci nebo prokremelští kolaboranti.
Tohle bylo asi moc už i na Trumpa. Prohlásil, že je kvůli těmto nápadům na Putina velmi „rozzlobený“, jelikož narážejí na ukrajinskou ústavu. „Pokud Rusko a já nebudeme schopni dosáhnout dohody na zastavení krveprolití na Ukrajině a já si budu myslet, že je to ruská chyba... Tak uvalím sekundární cla na všechnu ropu z Ruska,“ pohrozil. Možná jako poslední nevidí, co se na ruské straně děje.
Ultimátum Putinovi?
Trpělivost s Putinovými úhybnými manévry ztrácí Evropa. Její lídři vyzvali Trumpa, aby předložil Moskvě ultimátum na úplné a bezpodmínečné příměří do 20. dubna. Pokud na to nepřistoupí, budou trvat na tvrdém zpřísnění sankcí a zvýšených dodávkách zbraní ukrajinské armádě.
O této iniciativě měl s Trumpem hovořit jako vyslanec finský prezident Alexander Stubb. Krátce předtím se setkal se Zelenským. Ukrajina by podle něj v žádném případě neměla přistoupit na ruské podmínky znamenající ztrátu svrchovanosti a územní celistvosti. „Historická zkušenost ukazuje, že jakoukoli slabost Rusko využije,“ připomněl.
Možná i tato iniciativa přispěla k ostřejšímu Trumpovu tónu na Putinovu adresu, ale u něj nikdy nikdo neví, jak dlouho si svůj názor podrží. Možná jen do dalšího rozhovoru s ruským prezidentem. Kdyby myslel svůj důraz vážně, musel by se v první řadě zbavit neschopných vyjednavačů v čele s Witkoffem, otevřeně stranícím ruskému zájmu.
Dosavadní neschopnost dovést Putina ke klidu zbraní, nemluvě o stabilním mírovém uspořádání, je varováním i pro domácí „chcimíry“ a „trumpisty“ v čele s ANO, kteří nekriticky a alibisticky spoléhají na chvástavého amerického prezidenta.
Nemluvě o tom, že se nacházíme ve zlomové situaci, kdy Spojené státy zpochybňují svoje spojenecké závazky v alianci. Jak vyplývá z diletantsky vedené tajné komunikace špiček Bílého domu v aplikaci Signal, Trumpovo alter ego viceprezident J. D. Vance a ministr obrany Pete Hegseth nahlížejí na Evropu jako na nepřátelský subjekt, který nechtějí zachraňovat. Současné posuny v preferencích, kdy po změně volební šachovnice klesá podpora názorově rozpolceného ANO a stoupají hlasy koaličních stran, svědčí o tom, že podzimní volby mohou být přes mnohé předpovědi dramatičtější, než to ještě donedávna vypadalo.
